Toto je vánoční dárek navíc, protože si Danae přála zpracování nějakého nápadu šíleného spisovatele Richarda Madoca a mě lákalo napsat sestinu, což je tedy pořádně vypečený poetický útvar. Protože sestiny nejsou tak populární jako třeba sonety, dovolím si krátký teoretický úvod.
Milá Kleio,
nejsem si vůbec jistá, jestli jsem splnila tvé zadání, ale je tam desátý Doktor. Nicméně suché listí se snažím simulovat jehličím (které navíc vůbec není suché) a místo hřebíčku se mi tam jaksi vpašovala vanilka. A už vůbec netuším, jestli je to milé, vtipné nebo napínavé. Ale fakt jsem se snažila. A malé cameo si tam vystřihla dokonce i hvězda současného internetu.
Každopádně ti přeju hezké Vánoce a doufám, že tě v příštím roce nepotká nic horšího, než tahle povídka:-)
Milá Ebženko, vždycky se mi líbila Tvá pohádková drabblata, a jakmile jsem si přečetla Tvé přání, věděla jsem, že Ti chci napsat o Křemílkovi s Vochomůrkou. Čili původní záměr byl dobrý. Jenomže potom si prostě příběh začal dělat, co chtěl... :).
***
Protože je to, milý čtenáři, přeci jen pořád pohádka, byla jsem nucena podniknout jistá opatření. Proto věz, že kdykoliv se v textu vyskytne spojení „plyšový králíček“, bude to ve skutečnosti znamenat orgasmus. Tedy kromě okamžiku, kdy bude řeč o plyšových králíčcích.
Veselé Vánoce, Ježíškové!
Ti, kteří nestíhají svou povídku zveřejnit včas, mohou poprosit o strpení v komentářích k tomuto článku.
Bude hezké, když naznačíte, kdy má váš obdarovaný dárek asi tak očekávat. Budete-li povídku, či její pokračovaní vkládat, upozorněte nás na to prosím na sos.hp.ff@gmail.com. Urychlíte tím tak zveřejnění, neb sem už nekoukáme každou půlhodinu.
Pro Urrsari
Fandom: Asi originální městská fantasy. Ale tak blízko Budče, že se hrozně ráda nechám adoptovat.
Přístupnost: 12+, v dalších kapitolách se možná zvedne
Varování: Není to veselé ani optimistické. Možná se to časem změní.
Shrnutí: Vlkodlak na kraji města. Konkrétně na kraji Prahy 8. Vlkodlak, který dělá, co může. A jedna opravdu nepříjemná komplikace, která přichází s prvními mrazy.
Tohle není oficiální dar :) Vybrala jsem si Ebženku jako bonus navíc...
Drahá Ebženko,
dáreček pro tebe volně navazuje na dáreček pro Gwen :)
Přeju příjemné čtení, snad v duchu tvých přání. Krásné Vánoce!
p.s. obávám se, že moje vyjadřování poněkud ovlivnily nedávno čtené valašské pověsti ;)
Jane se probouzela z dalšího krátkého spánku. Byla už celá oleželá. Mary s Dianou trvaly na tom, že má zůstávat v posteli, i když byla na Moor House „pacientem“ už třetí týden a prakticky jí nic nebylo. Nuda, nečinnost a pospávání uprostřed dne jí nedělaly dobře.
Přeju všechno pěkné! Snad jsem se trefila do přáních, ač mi romantika sklouzla do trochu temnějších tónů... a snad jsem moc neublížila cti své tvorby, když jsem si troufla na něco, co přerostlo rozsah drabble.
Po dvou dnech v nekonečné zvlněné pláni, kde se šedá zvolna přelévala v rezavou a fialovou, jí přestávaly sloužit smysly. Brodění se nad kolena vysokými trsy trav a keři vřesu, který jí utahoval sukně kolem nohou, se stalo únavným již po několika hodinách a nyní každý další krok představoval jen další příval zoufalství.
Světem panuje skálopevné přesvědčení, že odehrává-li se nějaký příběh na podzim, je třeba v něm tuto skutečnost dát patřičně najevo. Jakkoliv se pak hrdinové ubíhajících řádků snaží z osidel literární povinnosti vykroutit, jejich snahy jsou vzhledem k nesmlouvavému ročnímu období bez výhrady marné.
Dve postavy sa s hlasným puk! zčista-jasna zjavili na námestí ospalého mestečka. Chvíľu sa navzájom nedôverčivo obzerali. Potom sa konečne spoznali. Vykročili k sebe a privítali sa srdečným stisnutím rúk.
„Sirius, som rád, že ťa konečne opäť vidím,“ zasmial sa potichu jeden.
„Aj ja, Námesačník, hoci aj za takýchto okolností,“ uškrnul sa druhý mladík.
Spoločne vykročili tmavým mestom.
„Takže aj ty si dostal správu od Dumbledora?“ skôr skonštatoval než sa opýtal Remus Lupin.
„Od toho starého blázna?“ prehodil zamyslene Sirius Black.
Ve snu létám. Vznáším se v šedivých oblacích a kolem mě prší. Nevím, odkud letím a kam. Vím jen, že moknu a vůbec mi to nevadí. Je teplo a oblaka jsou hebká na dotek. Nemůžu jimi proletět, jsou pevná a pružná, a já se od nich vždycky odrazím jako od obrovské trampolíny.
Vletím do hejna ptáků. Jsou černobílí a mají barevně proužkovaný zobák. Jsou docela roztomilí se svými vážně smutnými výrazy. Volají vysokými hlasy. Chvíli letí se mnou, potom prudce změní směr a zmizí.
