Moje články

"A tati, přijede zase strejda s tetou?" "Jasně, budou tady celý prázdniny." "A můžem s ním jít na výlet?" "Radši ne, víš jak to dopadlo posledně." "Prosím, prosím! Odtrpaslíkuju celou zahradu!" "Vážně? A to ji nemůžeš odtrpaslíkovat jen tak, abys pomohl mamince?" Zaražený dětský obličej. "Nooo, to samozřejmě můžu, ale myslel jsem to tak že budu hodný a ty to víš." zaškaredil se klučina. "Mohl bys mamce slíbit, že si uděláš úkoly ještě než Bill s Fleur přijedou, co ty na to?" "Ale to je hrozně moc práce!" "To je, ale já nejsem ten, kdo tady něco chce." "Teda Harry... :D"

George Weasley postával ztracen ve vzpomínkách před školním pokusným skleníkem vyhrazeným pro závěrečné projekty k OVCÍM, kde s Fredem tajně vypěstovali spoustu nelegálních ingrediencí (i když měl takový pocit, že profesorka Prýtová o tom stejně věděla, jen byla radši, když měla jistotu, že se dvojčata neotráví nekvalitními přísadami z pochybných zdrojů). Vanul mírný jižní větřík, který sliboval na příští dny krásné počasí a zapadající slunce zlatilo střechy hradu. Náhle se mu ke krku hrubě přitiskla hůlka a ve výhledu se mu objevil dobře známý kus pergamenu, kde bylo u jeho puntíku úhledně poznamenáno "Fred&George Weasley". "Vysvětluj", přikázal tiše vedoucí bystrozorů.

Sirius pobízel Klofana k ostrému výkrutu při už tak bezhlavém letu, když si všiml něčeho třpytivého dole na zemi. Přitáhl si opeřenou hlavu a otočil mu zobák tím směrem. Hipogryf zprudka přitáhl křídla a střemhlav se řítil k zemi. Věděl, že jeho jezdec prudké lítání miluje, i teď se mu za krkem ozývalo nadšené výskání z jízdy. Jezdec, který se stal jeho druhem na nebi, stejně hrdý a divoký jako on, se mu teď tiskl ke krku a se zájmem sledoval hemžení kolonie. Modravá vlákna pavučin se táhla přes míle lesa a vytvářela smrtící hedvábný domov. Líně vystoupali zpátky vzhůru.

Domem se rozléhal vysoce položený dívčí vřískot, spousta křiku a několikero sad dupajících podpatků, jak všichni přestali s čímkoli dělali původně a vrhli se k panským pokojům, konkrétněji k trojici dětských ložnic obývaných toho času staršími studenty Bradavic. Nemuseli vůbec hádat co se stalo, zvuky byly dostatečně výmluvné. Mladý pan Black opět vyvedl něco lekavé paní Narcisse a paní Bellatrix střídavě fandila oběma , zatímco na sebe metali kletby a urážky. Když se podařilo vrátit nešťastné dveře ze stavu fialové plyšovosti a konečně se zdálo, že si dům může vydechnout, hodil Sirius na Cissu cosi v tartanu a zařval "Punková nutriéééé!".

"To je umeni pro umeni a rozhodne to neni vhodne k pouziti na Fontanu porozumeni, pane Griphooku." trvala pevne na svem clenka komise pro vyber noveho umeleckeho dila do hlavni haly Ministerstva. "Co se vam na tom nezda vhodne, madam?" optal se ledovym hlasem vazeny clen bankovniho predstavenstva. "Vase pojeti kouzelnych bytosti je velmi neortodoxni a vetsina navstevniku by mu neporozumnela. Potrebujeme ztvarneni, ktere bude myslenku porozumeni komunikovat jasne a zretelne i lidem bez vyssiho vzdelani v ..." Zavahala, nejista v cem ze vlastne byl Griphook vzdelan, ze stvoril mihajici se ruznobarevne smouhy, ktere se duhove slevaly a menily. "...magickem vyzarovani?"

"Byla to ~Fantastická zvířata a kde je najít~ nebo ~Kouzelnická zvířata a jak je najít~?" zeptal se už notně zoufalým hlasem Ron. V náručí křečovitě svíral špatně vybalancovanou hromadu učebnic a ze všech sil doufal, že tenhle šílený den před začátkem školy co nejdřív zakončí dobře načepovaným korbelem máslového ležáku.
"Mladý muži, hledáte-li učebnici pro první ročník, je to ta první. Nejsou v ní sice ta nejzajímavější dobrodružství, co jsem prožil na cestách, protože by mohly vnuknout dětem hloupé nápady, které by jistě znamenaly jejich smrt, ale troufám si tvrdit, že i tak je vcelku zajímavá."
"Páni! To jste vy!"

"Hlavně klid. Pravidelně dýchat. To zvládnu. Nejhorší co se může stát je, že prostě řekne ne." Při té myšlence jí bylo znenadání smutno. Hrozně doufala, že ji neodmítne, nepošle pryč jako tolik ostatních... Že to s ní aspoň zkusí!
Zamračila se. Na dnešním setkání závisí její budoucnost, ale takovéhle myšlenky jí zrovna nepomůžou zanechat dobrý dojem. Spěchala chodbami hradu a snad po sté se snažila přijít na to, co říct, jak ho zaujmout, jak se chovat...
Konečně našla ty správné dveře, domluvené místo schůzky. Nadechla se a radši zaťukala, než vstoupila. Srdce jí bilo jako zvon.
Stane se Mistryní lektvarů!

"Už je tady zas! Ta Levandule si prostě nedá pokoj!", zoufal si Ron.
"Copak se..."
"...děje?"
"Celý den mě pronásleduje se spoustou růžových věcí a nutí mě si s ní šišlat v koutě. Pomozte mi!" obrátil se se zoufalým zakvílením na Dvojčata.
"No,..."
"...můžeme ti..."
"...proti ní..."
"...něco dát,..."
"...ale nejsme si jistý..."
"...že s tebou..."
"...pak ještě bude..."
"...někdy mluvit."
"Ano?"
"Máme tady..."
"...takový..."
"...kouzlo,..."
"...který ti..."
"...přilepí ruce..."
"...k vybrané dívce."
"Nehoda..."
Ron zbledl, když si představil ty následky. "A nemáte nějaký, které by přilepilo JI k jinýmu klukovi?"
"Brácho,..."
"...víš..."
"...že ty máš..."
"...někdy docela..."
"...dobrý nápady?"

(výpisky Formule)
Pro přesné zakouzlení většiny formulí je třeba opsat hůlkou dokonalý tvar předepsaný daným kouzlem a zřetelně vyslovit inkantaci. Na výsledek může mít vliv případný třes rukou nebo vady řeči, proto lze osobám, jimž je známa takováto indispozice, důrazně doporučit, aby kontaktovali pro složitější formule odbornou poradenskou firmu a nechali si kouzlo seslat certifikovaným pracovníkem. V opačném případě lze zvláště u obtížnějších inkantací očekávat zmaření kouzla s celou sadou příšerných vedlejších účinků. Čím komplikovanější a silnější kouzlo, tím více ohrožujete špatným sesláním okolí a například pokus o zakouzlení vstupních dveří proti vetřelcům může vést k vyhození domu do povětří.

"Velení nech na mně!"
"Ale někdo ti musí krýt záda," zamračila se.
Pohlédl na ni a rty mu nezjemnil láskyplný usměv, obličej zachovával tentýž odhodlaný výraz jako měl od začátku Bitvy, ale v očích se mihlo vřelé světlo. "Běž. Najdi Draca. Žije a je z nás poslední...nikdo další už nezbývá."
Lámal jí srdce, tak jenom přikývla a objala ho.
"Uvidíme se na druhé straně," políbil ji.
V srdci bitvy o naději, o budoucnost, se váhy přímo před zraky všech převážily, když dva nejlítější bojovníci změnili strany. Nikdo si toho nejprve nevšiml.
Oni však jako rodiče přirozeně bojovali za naději.

"COŽE jsi udělala?!" vykřikl Harry zhrozeně. "Jak jsi mohla?" "No vážně, docela snadno! Nech toho. Zabránila jsem válce." zlobila se Hermiona. Zůstal na ni zírat. "Porušila jsi nevímkolik zákonů o kouzelnickém utajení a nevměšování, uvědomuješ si to vůbec?" Vrhla na něj nasupený pohled. "Jistě! Jak jinak bych je mohla porušit správně?" "Správně jo?", zopakoval poněkud mdle. "Ono najednou existuje nějaký správný porušování pravidel? Odkdy?" Trochu se začervenala. "Od té doby, co si nikdo v kouzelnickém světě neuvědomuje, že použití atomovky na Ostrovech bychom nepřežili ani my!" "Ale stejně, ukrást hlavici v kůži Winstona Churchilla? Zbláznila ses?" Usmála se. "Kdepak! Uvidíš."

Dějiny Bradavické školy čar a kouzel
heslo: Paní Norrisová
Školní zaměstnanec, kočka školníka Arguse Filche (viz.). Mourovatá, kříženec mainské mývalí. Má sestru. Existují nepotvrzené náznaky příbuzenství s Úžasným Mauricem.
Velice chytrá, loajální, perfektní znalost hradu, dobrý odhad závažnosti a vývoje situace, dobrý odhad důvěryhodnosti osob.
Zvláštní schopnosti: Vidí neviditelné. Pravděpodobně komunikuje přímo s Hradem.
Při druhém otevření Komnaty zkameněla následkem odraženého pohledu Baziliška, neboť pohlédla napřed do kaluže. Je pravděpodobné, že to byl záměr, neboť již měla podezření o jeho existenci. Vlivem petrifikace a následné léčby se jí změnily oči z červených na modré. Jiné kouzelné změny nejsou spolehlivě prokázány.

"První a základní lekce zní?" zeptal se ostře učitelův hlas. "Pacta sunt servanda. Clara pacta, boni amici." odrecitoval sbor lehce otrávených dětských hlásků. "Draco, můžeš nám uvést nějaký příklad PROČ jsou tyto zásady tak důležité?" obrátil se muž na malého chlapce. "Klasickým případem je smlouva o založení Bradavic, uzavřená Zakladateli, a následné impulsivní porušení jejích podmínek Godricem Nebelvírem, na základě čehož jej Salazar oprávněně vyzval k nápravě. Jelikož Nebelvír tvrdohlavě trval na svém, v důsledku vlastní hlouposti přišel o Salazarovo přátelství, což vedlo k narušení jejich profesionálních vztahů a ohrozilo celé pokračování Bradavic. To vše kvůli Nebelvírově bezectné mudlovské couře!"

Kámen. Kapky. Křik. Lidí. Racků. Vzpomínek.
Kámen. Déšť. Halas. Oslav. Zařazování. Přátel.
Smích. Jekot. Zapomnění. Zoufalství. Naděje?
Smích. Výskot. Objevování. Výuka. Prázdniny.
Návštěva. Poznání. Vztek. Obvinění. Temnota.
Návštěva. Poznání. Hrůza. Smutek. Žal.
Kámen. Hrom. Křik. Zoufalství. Smích.
Kámen. Bouře. Vzpomínky. Vina. Pláč.
Voda. Racci. Krev. Rýhy. Špína.
Skotská. Fénix. Stud. Brk. Inkoust.
Strážní. Jídlo. Světlo. Vztek. Vina.
Trezor. Strážní. Léky. Deka. Oblečení.
Rýhy. Měsíce. Roky. Století. Smích.
Stud. Skotská. Vina. Vzpomínky. Zoufalství.
Kámen. Kapky. Racci. Ticho. Klid.
Kámen. Slzy. Vina. Život. Slib.
"Minerva McGonagallová se Brumbálovi Neporušitelně zavázala starat o školu až do své nejdelší smrti. Můžete ho zatknout. A."

"Je to nedůstojné!" přesvědčovala ho rozčileným šepotem madam Pinceová. "Souhlasím." přisadila si zástupkyně. "Neměla byste mi být místo oponentky oporou?" pohlédl na ni. Rty se jí zachvěly nevolí. "Pouze v záležitostech školy!"
Usmál se. Profesorský sbor se citelně odtáhl ke krajům tabule. "Ani bych neřekl." protáhl a nabral si další sousto, vědom si nesouhlasných kosých pohledů, kterými ho častovala lekavá profesorka Trelawneyová. "Nicméně v tomto okamžiku je to otázka čistě akademická, neboť vzhledem k mé snídani nemáte žádnou pravomoc, Minervo."
Nasupený výraz ředitelky Nebelvíru ho zahřál namísto kávy, která mu mezitím vychladla.
Tichem Velké síně zaznělo spokojené křup.
Miloval cornflakes!

"Hlavu vzhůru!", povzbuzoval se. Je to jen chvíle. Pak si můžeš sednout a o nic se dál nestarat. Jen řekneš pár slov a stále opakovaných úryvků školních pravidel. O nic nejde. Zvládl jsi horší věci. Slyšení Starostolce. Voldemorta. Crucio. Přepadení civilistů. Výslechy. Soustrastná přání pozůstalým. Špatný směr úvah...otřásl se. Už byl nejvyšší čas s tímhle nesmyslem skoncovat. Narovnal se do plné výše, rychlým pohledem se ujistil, že má oblečení v řádném stavu a vykročil.
Jako poslední k profesorskému stolu došel nově jmenovaný ředitel Bradavic, proklínaný profesor Severus Snape.
Proslov k zahájení školního roku bylo nejdelších patnáct minut v jeho životě.

"Poppy?" "O nic nešlo." potřásla odmítavě hlavou lékouzelnice. "Obávám se, že ti to věřím, ale slečna Parkinsonová podala oficiální stížnost, takže jsem nucen zjistit, o jaké nic šlo." povzdechl si pokradmu ředitel.
"Nic jí není." "Ano?" "Škrábnutí." "Jaké?" "Něco ji štíplo." "Taková výřečnost se ti nepodobá." začínal být nepokrytě zvědavý. "Mělké zranění na pravé ruce." "Způsobené?" "Klepety." "Péče o kouzelné tvory, lektvary nebo bylinkářství?"
"Večeře." "Co prosím?"
"Slečnu Parkinsonovou napadla její večeře." doplnila hlášení madam Pomfreyová. Užaslý výraz na tváři Severuse Snapea nemohl být opravdovější. "Netušil jsem, že zde podáváme tak nebezpečné pokrmy."
"Ani já ne. Napadl ji rozčilený humr."

"V žádném případě."
"Ale ano."
"Vyloučeno."
"Je to nutné."
"Ne!"
Ticho.
Zamračení.
Ticho.
Pozvednuté obočí.
Pohled.
Odmítavý výraz.
Přísný pohled.
"Dobře!" vyprsknul.
Úsměv.
- střih -
Mávnutí hůlkou.
Vražedný pohled. "Okamžitě to ze mě sundej!"
"Jsi pacient a trváš na standardních procedurách."
"Nebudu nosit andělíčka."
Mávnutí hůlkou.
"Poppy!"
Pousmání. "Nedefinoval jsi, že odmítáš jakékoli standardní nemocniční pyžamo."
"Odmítám."
Mávnutí hůlkou.
Oči v sloup.
"Hm?"
"Nevinnost sama. Mohla bys mě obléknout?"
"Hm?"
Povzdech.
Smích.
"Prosím."
Zářivý úsměv.
"Jsi jak malá."
"Žeby?"
Pousmání.
"To je lepší. Ještě natřu ty pupínky."
"Všechny?"
Veselý úšklebek.
Zakvílení.
"Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme."
"Poppy..."
Vzdušné políbení.

Zatímco seděl v obývacím pokoji a čekal, až paní domu připraví čaj, zaposlouchal se do rozhlasového vysílání ze staromódního přístroje na krbové římse. Ženský hlas právě nepřístojně vesele oznamoval, že následující píseň zahrají na přání z vojenské základny v Londýně, s věnováním padlým kamarádům.
Myšlenky se ve vzácně nehlídaném okamžiku zatoulaly od důvodu, proč tu byl, ke vzpomínkám na kouzelníky a čarodějky, kteří padli v odboji. Před očima spolu s tóny defilovaly obličeje, mladé, všechny tak proklatě mladé na svou rasu.
"...za královský hermelín padne kaž-dýý rááád."
"Sladíte?" optala se paní Creevey v pravé poledne do bezstarostného vyzvánění Big Benu.

Bolest hlavy byla strašlivá.
S každou minutou se stupňovala víc a víc a průvan to jenom zhoršoval.
Povoloval silou vůle zaťaté zuby a přesvědčoval sám sebe, že napětí v čelisti ničemu nepomůže.
Toužil.
Toužil po své vyhřáté pracovně.
Po praskajícím krbu.
Po ohnivé whiskey.
Po lektvaru proti kocovině.
Po měkkém křesle.
Po lektvaru proti bolení zubů.
Proti bolesti hlavy.
Zamyslel se, jestli nezačíná být závislý. Tři lektvary během čtrnácti dnů, je to špatné anebo ne?
Stál v průvanu ve velké vstupní síni a s nenávistným mračením vůči celému světu čelil důsledkům svého pošetilého rozhodnutí odložit opravu vrzavých pantů hlavních dveří.

„Návodné formule ke strojům hodinářským (napsal D. W. Ho)“ stálo na lístečku, který zčerstva připlachtil do ředitelny. Bez podpisu, samozřejmě. Podle podpisu magického poznal profesora Kratiknota.
Samozřejmě. Kdo jiný by už měl vědět, ve které knize najít patřičné zaklínadlo, zasmál se v duchu.
Byl rád, že valná část vyučujících nadřadila provoz školy nad osobní názory na jeho počínání. Neskutečně rád. Ne že by mu někdo něco ulehčil, dávali mu to vyžrat. S noblesou. Jeden se neudrží ve sboru na tak prestižní škole bez ostrých loktů a citu pro detail. Povzdechl si.
Celý večer pak studoval, jak opravit ten zatracený orloj.

Trest nastoupíte v sobotu ve čtrnáct hodin. Hlaste se v arboretu profesorce Prýtové.
„Ukaž, máš to samý?“ mávala Ginny vzkazem. „Jo, před chvílí mi to kolejní poslala.“ zakřenila se nadšeně Lenka. „Co je s tebou? Tebe nežere, že máš trest se Zmijozely?“ překvapilo zrzku. „Ne, protože vím, co dostaneme za práci.“ „Řekla jsi práci?“ Pousmání. Dvojité.
„COŽE? Jsme kouzelníci, čistokrevní kouzelníci, nebudeme tady šaškovat, navíc bez magie! Na práci mají Bradavice skřítky!“
„Kroťte svůj jazyk, Zabini.“ mile se usmála profesorka. „Mizející ořechy je nutno sklátit ručně, jsou zrovna tak kouzelné jako vy.“ mrkla.
Ginny se nepěkně zašklebila. „Takže klácení zmijí…“

„Není to špatné, slečno Parkinsonová.“
Pyšně se pousmála koutkem úst.
„Zvážila jste dostatečně možnost, že byste mohla obdržet rozsudek smrti za pohrdání svým stavem a lidským druhem?“
Cože? Doširoka rozevřené oči šokovaně zíraly do mírně rozmrzelé tváře vedoucího koleje. „Pane?“
„Mám na mysli tuto pasáž.“ vyznačil hůlkou předmětný úryvek.
Začetla se.
Vlkodlačí mládě se liší od malého kouzelníka především dvojitou potřebou výživy. Po uspokojení hladu mláděte v lidské podobě nastává spontánní proměna ve vlkodlaka, který se dožaduje téhož. Proto je odchov rozených vlkodlaků považován za náročný. Vlkodlak je vůči lidské stránce alfasavec a dominancí brání zpětné přeměně…
„Merline!" zbledla.
Přikývl.

„Na krášlení učebny není vůbec nic špatného!“ syčela Minervě zblízka do obličeje hubená postava ve vlajících šatech.
Krášlení?
„Myslíte ty blikotající cáry?“ odkapávaly z hlasu nemalé dávky jedu. „To je výzdoba ke Dni svatého Patrika! Musí se třpytit, jsou stvořeny leprikóny!“ durdila se drobná profesorka.
Leprikóni? Přistoupil k jednomu praporu a se štítem v pohotovosti se zájmem prozkoumal vychechtané bytůstky v zeleném. Něco ošklivě zachrastilo. Letmý pohled odhalil Minervu sápající se přes chřestící věštkyni po spadlém skřítkovi.
„Dámy.“ zjevil se jim za zády. Shodně vypadaly, že překonávají infarkt. „Leprikóni jsou chráněni, pročež se po dnešní večerní slavnosti vrátí do Irska.“