Moje články

Hundelové a Katzarové už se zase pohádali. Musím ty věčné spory jednou pro vždy vyřešit. Jednou někdo přijde s tím, že byl okraden tím druhým. Už poněkolikáté tu byli katzarové, kteří mají jednu hlavu ufňukanou a druhou drzou se stížností, že jim hundelové přelétají ploty. Myslím si, že spíš žárlí, protože hundelové mají křídla a oni ne.
Tak to máme naštvané okřídlené nebo dvouhlavé... Co víc si přát.
Ty jejich hádky už musím zastavit než bude pozdě. Už vím jak to udělám . Ale až zítra...
Ráno zjistím, že je pozdě, hundelové a katzarové už se rozhodli. Buď jedni nebo druzí...

Zdál se mi dost děsivý sen. Spala jsem v něm a jen jsem se modlila, aby jsem se tam neprobudila.
V tom snu jsem viděla vždy záblesk místnosti a potom sebe jak v ní spím. Po nějaké době, která mi přišla jako věčnost se místnost změnila. Byla jsem v sedmi místnostech a probudila jsem se ve třech. Pokaždé jsem viděla jen záblesk místnosti, která byla pokaždé tak hrozná, že bych ji nikdy nechtěla vidět doopravdy. Ale to bylo ještě nic oproti těm třem, ve kterých jsem se probudila. Po probuzení jsem se v nich procházela a byly to místnosti smrti...

Procházím okolo dubů a na jednom z nich si všimnu červíka. Tenhle druh červa sem ale nepatří. Nežije na dubech ani na jiných stromech. Nevěděla jsem, že na strom dokáže vylézt. Jak se tam vlastně dostal ? Proč by lezl na strom ? Není na něm nic co by potřeboval nebo co by mohl chtít. Tak proč tam je ? Možná se tam dostal, když před někým utíkal, ale spíš to vypadá, že tam je, protože nemohl být s ostatními. Možná, že ho jeho červí rodina odmítla a on šel na první místo, co ho napadlo, protože teď už nikam nepatří. Kdo ví...

Učitelka nám dala za domácí úkol napsat referát na téma začínající písmenem bé.
Já jsem si vybrala téma bublina.
Proč zrovna bublina ? Mohla jsem si vybrat cokoliv co začíná písmenem bé a já si vyberu zrovna bublinu. No změnit se to nedá, takže prostě budu muset něco napsat.
Teď je jen otázka na jakou bublinu budu ten referát psát.
Bublina je třeba ta z bublifuku, ta v perlivé vodě nebo ta, která se vytvoří když vydechujeme ve vodě.
Rozhodla jsem se, že na tyhle bubliny referát psát nebudu. Budu jej psát na bublinu kolem člověka. Pomyslnou ale vlastně dost opravdovou.

„To za mých mladých let“ pomyslel si padesát let starý dub „všude kolem byly stromy“
Byl jsem součástí lesa, teď jsem součástí takové větší rodiny stromů.
Netrvalo to ani tak dlouho a kolem to vypadá úplně jinak. Vzpomínám na to, jak když zafoukal vítr, listí všech stromů začalo šustit. Byl to ten nejkrásnější zvuk co jsem měl možnost slyšet. Když fouká vítr dnes, ten zvuk je tichý a nezní tak šťastně jako dřív.
Uslyším kroky, kroky člověka. Zafouká vítr a já slyším známý zvuk listí, ale zní to jinak než obvykle...
Je tu někdo nový. Ten člověk přinesl nové stromy.

Napíšu další čárku na zeď. Je to už 365. Rok.
Už je to tak dlouho co jsem byl u toho křížového výslechu, kde jsem ani nemohl pořádně říct jak to bylo. Vůbec neposlouchali co říkám. Mluvili jeden přes druhého, nenechali mě vysvětlit jak to bylo. Nejhorší byla ta blondýna, která ten výslech dělala jen proto, že musela. Nenechala si vymluvit svoji pravdu, byla přesvědčená o tom, že to já jsem zabil toho detektiva. Kéž bych jim mohl říct kdo to doopravdy udělal. Ano, vím opravdu moc dobře kdo to udělal...
Kousnu do kousku starého a suchého chleba, do dnešního oběda.

Z myšlenek o dnešním ránu, kdy jsem zaspala a ve spěchu si zapomněla převléci pyžamo, mě vytrhne až křik mé mamky. „Můžeš mi vysvětlit proč mi volala tvoje učitelka, že jsi zameškala první hodinu a řekla si, že za to může sněhulák ?“
Musím uznat že to bylo trochu moc (vlastně to vůbec nedávalo smysl), ale já většinou moc nepřemýšlím než něco udělám. Nakonec mamce řeknu, že mi nezvonil budík a jdu do svého pokoje. Zítra je konečně prvního dubna a já si musím připravit apríly.
Protože to zavání průšvihem, zítra budu muset místo po hlavě (jako vždy) vykročit pravou nohou.