Moje články

Jeho čelo se dotýkalo studené země, kolena bolela a o zničených zádech ani nemluvě. Přesto se odhodlaně ráno co ráno obracel směrem k Mekce, doufajíc, že tam nahoře je někdo mocnější než beznaděj tohoto davu plného zlomených lidí. Svěřoval Bohu osud své rodiny - těhotné manželky, dvou dětí a naději na nalezení bezpečí. Najednou si všiml něčeho na zemi. Drobní korýši. Radostně se usmál. Dnes je připraví na ohni. Bůh jeho rodině dopřál pokrm v té největší bídě, který by v nějaké luxusní restauraci v Sýrii stál majlant. Tato skutečnost jej naplnila nadějí, že ten nahoře bude mít asi dobré srdce.

Anastázie spatřila svůj odraz v zrcadle na druhé straně pokoje. Ten obrázek se jí vůbec nelíbil. Stařena v noční košili, ve starožitném obývacím pokoji. Bolestně zatoužila po tom být mladá. Otočila hlavu a vyhlédla oknem. Ulice, kde vyrůstala. Les, kde si jako malá hrála s dětmi na piráty. Protější okno, které patřívalo Andymu Winerellovi, se kterým si posílali vzkazy baterkou. Smutně zavřela oči. Vtom jí na tvář dopadl kotouč světla. Spatřila vrásčitého Andyho, jak v protějším okně bliká baterkou. Jeho oči měly tak dobrodružný výraz, že neodolala, a přes všechnu bolest v kloubech se dobelhala do ložnice pro svou baterku.

Vždy si naplno užíval pozornosti žen. Uhrančivý pohled tmavovlásky. Plachý úsměv blondýnky. Nepovažoval se za děvkaře. Nazýval sám sebe sběratelem krásy. Pokaždé odcházel s jinou - blondýnkou, zrzkou, černovláskou. Byly jako překrásné květiny. Pokaždé, když utrhl jednu, chtěl další. Nyní flirtoval se dvěma půvabnými dívkami. Najednou kolem prošla žena nevalného vzhledu. A on si najednou šokovaně uvědomil - ona si jej ani nevšimla! Nezůstala zírat na jeho krásnou tvář a vypracované tělo. Nevšímavě prošla kolem. Jako by říkala:" Já nejsem jedna z tvých květinek." To se mu ještě nikdy nestalo. Vtom zapomněl na všechny dívky světa a chtěl právě tuto jedinou květinu.