Moje články

Celou cestu na Tatooine Mace Windu přemýšlel. Prorocké sny u Anakina byly nepravděpodobné. Na druhou stranu, odmávnout to rukou a svést na přecitlivělost by bylo to nejhorší, co by mohl udělat. U Watta se zdrželi jen chvíli, poslal je hned k farmáři Larsovi.

***

Nejdřív spatřili dým, pak si všimli zničených odpařovačů, a pak už se Anakin s řevem vrhl dovnitř. Mace Windu si povzdechl a běžel za ním.

Svou matku Anakin vyrval útočníkům z rukou a hodil s nimi o protější stěnu. Lars byl zraněný, ale trvalé následky mít nebude. Přišli právě včas.

A Mace Windu měl o čem přemýšlet.

Poté, co Anakin pročetl v archivu staré sithské svitky, co se naučil čelit výkyvům v Síle způsobenými Temnou stranou, rozhodl se jeho mistr, že nadešel čas zkoušky.

Do systému Dagobah dorazili po několika dnech. Přistáli s lodí uprostřed bažiny, poblíž mělkého jezírka plného řas, a Mace Windu vyšel na krátký průzkum. Anakin zůstal v lodi, ale podivný pocit, který pocítil ještě před přistáním, sílil.

"Tahle planeta je zvláštní místo," vytrhl ho z myšlenek vrátivší se mistr. "Je celá spojená se Sílou, nejčistší místo v celé galaxii. Nedaleko odsud je jeskyně se zřídlem Síly. Vejdi do ní. To bude tvá zkouška."

Jeden poškozený motor Nubianu, nucené přistání na zapadlé planetě...

Jeden obchodník s náhradními díly a jeho lakota...

Jeden hod kostkou, Silou ovlivněný...

Jeden zákeřný soupeř, nadevše toužící po výhře...

Jeden muž v černém, s červeným mečem...

Qui-Gon Jinn přemýšlel o všem, co se za poslední dny událo. Byla to všechno náhoda, nebo vedla jeho kroky Síla? A záleží na tom vůbec? Tak či tak se celý řetěz událostí seběhl, a z malého chlapce - otroka se stal svobodný člověk.

Ale ještě zbývá poslední článek.

"A je to," usmál se Obi-Wan na chlapce, když mu z ramene konečně vytáhl ten zatracený čip.

Dveře zasyčály a na dvorek vešli Qui-Gon Jinn. Rozhlídli se a hnedkaj zamířili ke špalku, na kerém seděli Watto a pucovali blaster.

"Tož pomoz Síla, mistře", pozdravili, "nenašel by sa nejaký motor do šífu?"

Watto si jen odpluli, "Možná našel. Jde o to, esli to zaplatíš."

"Tož, máme na šífu dvatset tisíc kreditů. Ale to je akorát," dodali a mávli pazúrou.

Watto enem zavrčali, "to teda néni."

"Je," mávli znova Qui-Gon pazúrou, a to už sa Watto zaškaredili jak čertisko na krucifix.

"Co si ty pazúre přemúdřelý hraješ na rytíře? Kredity sú ti platné, jako dyž pes blafká na měsíček."

"Vítám tě, Anakine," usmál se Palpatine, "jako svého zástupce."

"Rád bych se na něco zeptal," řekl Anakin. "Proč jste vybral zrovna mě?"

"Ze staré známosti."

Tak tomu nevěřím ani náhodou.

"A tohle?" ukázal Anakin na složený plášť, tuniku, a boty.

"Senátní uniforma. Abys mezi nás zapadl. Chtěl bych, abys byl mýma očima a ušima, a nač zbytečně budit pozornost Jedijským rouchem?"

"A chcete, abych byl ušima a očima jen v Senátu?"

"Přece po tobě nemůžu chtít, abys chodil pořád v senátních botách, Anakine," usmál se Palpatine nevinně.

Takže přesně, jak mě můj mistr varoval. Ale na tuhle hru budeme dva.

To takhle jednou Rada rokovala, jestli vybírat mezi Jedie i z kmene Ewoků, když se za dveřmi ozvaly droidí kroky.

"To nebude chrámový droid," povídá Mace. "Ti chodí jinak."

Droid stojí na prahu, pyšný na všecky strany, protože je ze Senátu. Yoda si od něj vzal datapad a čte:

"Přísně se poroučí Jedijskému chrámu, aby mi dali Anakina Skywalkera do Senátu k posluze."

Podepsané je to Nejvyšším Kancelistou, aby to mělo správnou váhu.

Ki-Adi-Mundi jen vrtí hlavou. "Proč chtějí v Senátu zrovna Anakina? Svoje zástupce přece vybíráme my."

"Jen ho pusťte," povídá Mace. "Však náš Anakin poslouží Kancelistovi do omrzení."

Noční obloha na Tatooine. Ticho, jen hlas, ten důvěrně známý hlas šeptající jeho jméno. Náhlý poryv větru, vyděšený výkřik, a ve zvířeném písku na pozadí plamenů milovaná tvář zkroucená bolestí...

Znovu a znovu totéž, každou noc. Anakin se bál usnout, snažil se cvičit tvrději, aby usnul, ale bezvýsledně. Mace Windu ovšem nebyl nedovtipný, a tak Anakinovi znovu zopakoval, že dobrý mistr by měl být padawanovi otcem. A Anakin se mu se vším svěřil.

Tu noc Mace Windu přemýšlel o zvyklostech Řádu, o právu vytrhnout děti z milujících náručí, ať už jsou důvody seberyzejší...

Na Tatooine společně vyrazili hned druhý den.

Mace Windu měl za sebou další z rozhovorů s mistrem Yodou, a byl mírně rozladěný. Jednak proto, že se rozhovor opět stočil k Anakinovi a jeho příliš velkému sebevědomí, druhak proto, že na rozdíl od jiných mistrů se při rozhovoru s Yodou nedal vypnout mozek a vnímat jen napůl.

Někdy mu připadlo, že to Yoda dělá úmyslně.

***

V tělocvičně meditace, ovládání Síly, cvičení různých forem boje, dokonce i úmyslné narušení toku Síly. Anakinovi stále na rtech pohrával sebejistý úsměv.

Možná má Yoda pravdu. Je čas na další trumf. Anakin by měl být připraven na všechno.

Tělocvičnou se prohnaly fialové blesky.

Zástupce královského prokurátora Villefort si mladíka prohlížel. Po tom všem, co si vyslechl, mu přišel sympatický. Obyčejný námořník, co plnil rozkaz. On by na jeho místě udělal totéž. Kromě toho anonymní dopisy z duše nesnášel.

"Nebudeme to protahovat, pane Dantèsi. Odevzdejte ten dopis, a můžete jít."

"Máte ho na stole, pane. Mezi věcmi, co mi zabavili."

"Ach, děkuji. Jen okamžik, přečtu si ho."

***

"U všech svatých! To je nevýslovně cenná informace. Uchvatitel je na útěku z Elby! Ale... žádná adresa. Komu byl dopis určen?"

"Žádné jméno neznám. Měl jsem dopis uložit na Père Lachaise, do vykotlaného dubu u západní zdi."

Mace Windu meditoval.

Cítil tok Živoucí Síly, nořil se do jejího proudu, snažil se nalézt pevný bod. V mysli mu vířily obrazy a události, zdánlivě naprosto nesouvisející.

...hořící hranice s Qui-Gonovým tělem a zachycený pohled malého Anakina...

Někde tam musí být řešení. Tohle všechno se neděje samo, musí to mít nějakou příčinu.

...ten nešikovný Jar Jar jmenovaný zástupcem senátorky Amidaly...

Už si byl jistý, že Sith, kterého Obi-Wan zabil, nebyl mistrem. Ten skutečný sithský pán je stále někde v pozadí...

...postava v černé zbroji, s rudě zářícím světelným mečem...

Mace Windu prudce otevřel oči.

Tohle není vzpomínka.

Ale co tedy?

Čerstvě jmenovaný Nejvyšší kancléř se usadil v křesle a vyhlédl z okna na noční krajinu Naboo. Pohřeb právě skončil, a on se ani nemusel moc přetvařovat. Ztráta jeho učedníka ho mrzela, ale v tom chlapci okamžitě vycítil Sílu. Hlavně ho nespouštět z očí.

Ozvalo se zapípání comlinku - utajeného.

"Gratuluji, Nejvyšší kancléři," ozval se mistrův hlas. "Naše ztráta je mrzutá, ale v budoucnosti bude více než vynahrazená. Hned teď ovšem potřebujeme někoho staršího. podrobnosti na obvyklém místě."

***

Jar Jar Binks složil papírek se jménem Dooku, a vložil jej do nenápadné škvíry v jedné z obřích kamenných hlav v bažině poblíž paláce.

Proti tomuhle byla veškerá nebezpečí Temné strany Síly malicherná. Anakin o svých citech nepochyboval, o citech své vyvolené také ne. Ale ohledně jedné věci stále váhal.

Věděl, že zákony Řádu mluví jasně, v knihovně ovšem našel i výjimky. Jednu z nich dokonce jako současného člena Rady. Ale ta otázka stále zůstávala.

Jen pár dnů před svatbou se Anakin konečně rozhodl. Po jednom z meditačních cvičení se mistrovi svěřil a všechno mu řekl.

"Nebudeš první a nejspíš ani poslední, Anakine. Upřímně, Rada z toho nebude nadšená, ale pochybuji, že by se po tobě pustili. Se mnou jako svědkem ale rozhodně nepočítej."

Anakin by se byl do studia sithských svitků úplně ponořil, ale jeho mistr se postaral o to, aby nezanedbával i ostatní výcvik. Do podzemních, tajných prostor knihovny se tak nedostával příliš často, ale stejně se každá jeho návštěva setkávala s mírně odsuzujícím pohledem Jocasty Nu.

Mace Windu se sice hlavní knihovnici za Anakina zaručil, ale Jocasta ho mlčky dovedla k památníku.

"Dvacet Ztracených, mistře Windu," řekla mu. "Dvacet těch, co kdy odešlo z řádu. Vy tvrdíte, že ten chlapec přinese rovnováhu Síle. Já se bojím, že ta rovnováha je už teď křehká jako motýlí křídla. Dvacátého prvního Ztraceného už nevydrží."

Drahá a vážená Jedi.

Já psala tenhle dopis móóc vážně. Já opravdu si myslím, že vhodný kantidáda jsem na rytíře Jedi.

Já Gungan, a tak pro mě voda jako vzduch. To móóc dobré a užitečné pro rytíře. Já hrdina, já Bombad generál co bojovala v bitvě na Naboo s móóc velká armáda droidů, se zbraněmi zacházela výborně a droidy porazila. Pak móóc pomohla Obi-Wan a Qui-Gon Jinn, a taky královna Amidala móóc ráda za mě.

Královna Amidala jmenovala mě vyslancem Gunganů v Senát, ale já chtěla pomáhat republice víc a myslela, že Jedi bude místo móóc lepší.

Jar Jar Binks

"Mistře, chcete abych studoval Temnou stranu?"

"Už dříve jsem měl tušení, a teď jsem si jistý. Chci, abys poznal, co Temná strana obnáší. Prohlédni si svitky. Pokud budeš mít otázky, přijď za mnou. Já sám, jak jsi už poznal, nějaké aspekty Temné strany ovládám. Ale v jednom musí být mezi námi jasno."

Mace Windu se Anakinovi podíval do očí, a při tom pohledu Anakina zamrazilo.

"Studium Temné strany je nebezpečné. Musíš si při něm stále připomínat, kým jsi, vědět, kde stojíš, neodvrátit se od Světla. To je ta základní a jediná vědomost, kterou nemáš právo zapomenout. Pokud zapomeneš, budeš ztracen."

Když se Anakin probral, Síla proudila opět normálně.

"Pojď," ozval se Mace Windu, než se Anakin vzpamatoval.

"Mistře, co jste-"

"Temná strana Síly, Anakine. Omlouvám se za tu zkušenost, ale byla nutná."

Ocitli se v knihovně, a Anakin se nedokázal nezeptat.

"O Temné straně vím, ale nemyslím, že tady-"

Ale Mace Windu ho pobídl dál. Ve zdánlivě obyčejném zákoutí se dotkl jednoho z regálů, který se odsunul.

O několik chvil později a mnoho pater níž Anakin zíral na regály plné starých, zaprášených svitků Sithského učení.

"Netušil jsem, že Jediové mají takovou sbírku."

"Já bych to nazval jinak, ale ano, padawane."

"Mamííí, už konečně poletíme?" dožadoval se Luke a jako vždycky si zabral místo u předního průzoru. Leia se pustila matčiny ruky a odběhla do své kajuty. Cestování mezi planetami jí moc nebavilo.

"Musíte chvilku počkat, táta musí něco dojednat."

Po chvilce se se syčením otevřel vstup do lodi a vešel Anakin.

"Hotovo, můžeme vyrazit," posadil se do křesla a zahájil startovací sekvenci. Loď se pomalu vznesla.

***

Když vystoupila z atmosféry, Anakin zapnul autopilota a přešel k bočnímu průzoru. Padmé se připojila k němu a objala ho.

Společně se dívali, jak se Tatooine, Anakinův rodný svět, zmenšuje. Tak jako pokaždé předtím.

Vedro, horký vítr, vířící písek, a uprostřed toho všeho dvě armády.

V předchozích střetnutích se mistr vždycky snažil protivníky přemluvit, aby se vzdali. Pochopitelně marně. Anakin přemýšlel, jestli ho to někdy přestane bavit.

"Jsem generál Mace Windu z řádu Jediů..."

Takže ne.

"Až dosud jsme ve válce zničili přes sto tisíc bitevních droidů. Dávám vám poslední šanci se vzdát, abyste mohli být rozebráni a přeprogramováni k mírovým-"

Mace Windův proslov ukončila nepřátelská střela. Pak už to šlo rychle. Zabzučela fialová a modrá čepel, vystřelily salvy z blasterů, a za pár chvil zbyla ze zázraku robotické techniky jen hromada kouřícího šrotu.

Neměl to v životě jednoduché. Jeho vlastní lid ho vyhnal. A proč? Z obyčejného strachu. Strachu před jeho schopnostmi. Tehdy mu pomohla Moc. Promluvila k němu, zavedla ho na správné místo, poskytla mu učitele, který jeho schopnosti zušlechtil - a pak za to zaplatil životem, jak bylo předurčeno.

Zkusil se vrátit na rodný svět, ale jeho lid ho opět odmítl. Cesta ovšem nebyla zcela marná, nalezl lidského učedníka, ochotného a schopného. Charismatického.

Tehdy pochopil, že lepší než stát v pozadí bude u všeho být a dělat hloupého.

Plány v plánech v plánech.

***

"Mě vyhnat z Otoh Gunga. Já moc nešikovná brepta..."

Zasedání Rady stále nekončilo. Diskuse byla sice kultivovaná, ale postupem doby houstla a houstla. Sifo-Dyasovo intermezzo se brzy vytratilo ve stále ostřejší výměně názorů. Ki-Adi-Mundi odmítal samotnou myšlenku návratu Sithů, Eeth Koth a Adi Gallia byli opačného názoru, a debata se přelévala všemi směry. Jen Mace Windu většinu času mlčel a přemýšlel.

Po delší době se Rada dobrala k hlasování a rozhodla, že chlapec vycvičen bude. A tím se rozpoutalo další kolo dohadů ohledně jeho mistra. Obi-Wan byl rovnou zamítnut jako nezkušený, a dále padaly marné návrhy jeden za druhým. Mace Windu většinu času mlčel, ale už nepřemýšlel.

Byl rozhodnutý.

Na Dagobahu, světu odlehlém a neznámém já byl, co jsem viděl a slyšel píšu teď.

Drsný svět, vlhký a bažinatý Dagobah je. Moří a jezer málo na něm, mokřady a třasoviska jen. Život na něm bohatý je, tvorů a rostlin mnoho, ano. Civilizace není na něm. Byla kdysi, však teď jen trosky a zbytky zůstávají po ní.

Něco jiného však důležité je. Jeskyně na Dagobahu nalézá se. Temná a záhadná ona je. Uvnitř zřídlo Temné strany Síly. Sídlo zla tam nalézá se.

Nebezpečné přiblížit se, nebezpečné vstoupit je. Ten, kdo vejde, uvnitř sebe pohlédne. Svou duši a své srdce spatří.

Cvičení boje s mečem bylo pro Anakina nejzajímavější. Učil se rychle, a brzy ho už jeho mistr nemohl ničím překvapit.

Anakin si to alespoň myslel.

***

Oba přešli do střehu. Střídavě útočili a kryli se. Anakin vnímal souboj nejen svými smysly, vnímal i proudění Síly, její vlny, odrazy, ohýbání. Po chvíli mistr zaútočil sedmou formou. Ani to Anakina nepřekvapilo, v Síle dokáže vycítit...

Náhle Síla zmizela. Místo ní se objevil vír, který ho stahoval do sebe, dusil ho, pronikal mu do mysli. Zdálo se, že vychází přímo z jeho mistra.

Poslední, co Anakin vnímal, byl zvuk jeho meče, dopadajícího na zem.

Anakinův výcvik probíhal bez obtíží, chlapec se učil rychle a lehce všemu, co bylo potřeba.

Ale někdy mi připadá, že je to až příliš rychlé.

V Radě několikrát probírali Anakinovy pokroky, a i když byli někteří silně proti, jeho mistr si cestu na Ilum a výrobu skutečného meče obhájil. Poslední dobou ale začínal mít pochybnosti. Naštěstí se tehdy zrovna vrátila jeho bývalá mistryně T'ra Saa.

Stačilo jí strávit s Anakinem jediný den.

"Nevím, jestli ten chlapec je skutečně Vyvolený, ale rozhodně je výjimečný. Bude potřebovat výjimečný přístup, ale nejdůležitější bude seznámit ho se vším, co Síla obsahuje. Opravdu se vším."

Anakin dodělával poslední úpravy na svém kluzáku. Původně to vypadalo jako marná snaha, ale pak Qui-Gon nějakým záhadným způsobem obstaral všechny potřebné součástky.

Anakin hrdě obhlížel své dílo, když zvenčí zaslechl nadávky a na dvorek se vpotácel Sebulba.

"S touhle kraksnou chceš zítra závodit?" vysmál se mu. "Na to, abych tě porazil, můžu jít i pěšky. Ale vím o jednom Chikarrim, co by ten kluzák vylepšil. Nebo rozebral, che che."

Anakin si všiml přicházejícího Qui-gona, a raději Sebulbovi odpověděl huttsky. Ten jen zavrčel.

Qui-Gon na sobě nedal nic znát.

Ale té poznámce o Chikarriho utržených koulích se smál ještě dlouho.

Anakin těžce dýchal a hlava se mu točila. Celá jeho bytost byla jakoby uzavřená v temnotě a tichu. Nevnímal nic.

Pak se objevila světla, zvuky. Bzučení meče, výraz překvapení na té odporné tváři. Krayn, ta nevýslovná zrůda, konečně mrtvý.

"Teď už ten meč můžeš vypnout," slyšel jakoby z dálky hlas svého mistra.

***

Všichni ho oslavovali, ale on byl zmatený. Pamatoval si, co vnímal těsně předtím, než se na Krayna vrhl, než vše zmizelo v temnotě. Zdálo se to jako Síla, ale bylo to jiné...

Když se o tom všem svěřil mistrovi, ten si jen povzdechl, jako by to dávno tušil.

Anakinův výcvik byl náročný, stejně jako jeho mistr. Kromě fyzického cvičení tu byly i meditační seance, a Anakin se pomalu ale jistě seznamoval se všemi spletitými zákonitostmi Síly.

Dnes ho měl mistr zasvětit do základů ovládání meče. Anakin čekal v postranní místnosti cvičebny. Police tu byly plné cvičných mečů. Vypadaly přesně jako skutečné, ale jejich energie byla slabší, aby si nováčci neublížili.

Anakin si meče prohlížel a přemýšlel nad skutečným mečem. Pak ucítil záchvěv Síly a otočil se. Jeho mistr byl tu.

"Rada by se mnou nesouhlasila, Anakine, ale já myslím, že je zbytečné tu ztrácet čas. Letíme na Ilum."

Tady, mezi skalami, splývaly jejich pláště s okolím, pomalu tmavnoucím soumrakem. Poblíž se na suchých trsech trávy pásly divoké Banthy.

Anakinovi to trvalo celý den, než se naučil pomocí Síly splynout s okolím tak, aby ho Banthy nechaly sáhnout na mladé, což jeho mistr s potěšením kvitoval, ale z nějakého důvodu tu ještě zůstávali.

"Mistře, jak dlouho-" zašeptal Anakin, ale než stačil dopovědět, ucítil záchvěv Síly. Zmlkl.

Jeho mistr se vědoucně usmál.

Na obzoru se objevilo několik siluet na vznášedlech. Blížily se a rozestupovaly, aby stádo obklíčily.

Anakin sáhl po světelném meči, jeho mistr udělal totéž.

Dnes vyjdou lovci naprázdno.

Mistr Yoda meditoval.

Tedy pokoušel se o to. Během poslední doby se toho stalo tolik, že to otřáslo i jeho příslovečným klidem. Snažil se vnímat Sílu, napojit se na ni, ale do jeho mysli se pořád vtíraly vzpomínky na nedávné události.

Největší nebezpečí, kterému Republika kdy čelila, bylo zažehnáno, hlavní příčina všeho odstraněna, ale to nejhorší přišlo až za několik týdnů poté, když se mladému Anakinovi a jeho mistrovi podařilo rozkrýt jeden obzvlášť zlověstný záměr. Záměr, který naštěstí zůstal neuskutečněný.

Yodovi před vnitřním zrakem stále probíhal nahraný seznam rozkazů, a ten s číslem 66 se mu vpaloval přímo do duše.

Minuty plynuly, a Rada byla stále zabraná do debaty, která v případě členů s živější povahou přecházela v hádku. Mistr Yoda, který ještě nepřenesl přes srdce, že byl přehlasován ohledně toho, jestli chlapce vůbec cvičit, se do debaty nezapojoval a jen seděl a čekal.

Jenže Vesmír čekat nehodlal, a tak se náhle ozval poplašný tón a uprostřed síně se objevil holografický obraz Sifo-Dyase, ohánějícího se světelným mečem. Po vcelku zbytečném oznámení, že se jeho výprava dostala do potíží, se Rada kupodivu rychle shodla a upozornila nejbližší velitelství republikové armády. Sifo-Dyas s divoce rozcuchaným účesem ještě stačil poděkovat, a hologram zmizel.

"Rada ještě stále jedná, pane. Budete muset zůstat zde."

Obi-Wan čekal. Už to trvalo příliš dlouho. Pokusil se uklidnit meditací, ale příliš se mu to nedařilo. Po dlouhé době se otevřely dveře a vycupital z nich Anakin.

"Ptali se mě na spoustu věcí. Všechno jsem věděl, ale oni se tvářili nějak divně."

Mistr Yoda zcela určitě, pomyslel si Obi-Wan.

"Co bude teď?" zeptal se Anakin.

"Slíbil jsem, že z tebe bude Jedi, Anakine. Svůj slib dodržím."

***

"Jak Rada rozhodla? Bude chlapec vycvičen?"

Mace Windu si povzdechl. "Bude, Obi-Wane. I když už není vhodného věku. Ale o jeho mistrovi teprve rozhodneme."

Kdesi v Indii se uprostřed rozlehlého údolí odedávna rozprostíral malý banánový hájek. Vznikl tu kdysi sám od sebe, a za dlouhá tisíciletí se v něm vystřídalo množství návštěvníků.

Kdyby jen ty banánové slupky mohly vyprávět, pověděly by vám o mniších z dálného východu, nebo o kupcích z Arábie. Ti všichni si odsud s úctou odnesli zpět domů několik plodů. Možná by vám pověděly o velkém vojevůdci ze západu, který se tu kdysi zastavil na cestě za dobytím celého světa.

Ale o těch posledních, o těch malých, žlutých, raději nemluvit. To byla učiněná pohroma, ze které se hájek skoro nevzpamatoval.

"Banana?"

Mnoho let uběhlo od času toho, kdy Achajci
na popel spálili skvoucí a bohatou, přeslavnou Tróju.

Mnozí z těch reků přemocných nikdy se nevrátili domů,
stíhaní osudem, hněvem a mstivostí Olympských bohů.

Jiní, co záhubě jistotné ušli, pak bloudili
dlouhý čas mořem i souší, než dosáhli opět své vlasti.

Nejposlednější z nich však stále se plahočí mořem,
i dlouho poté, co ostatní všichni se v domov svůj vrátili.

Až poté, co Poseidón hněvný s ním pocítí soustrast,
a zločin až odpustí rekovi rovnému bohům,
až poté zchytralý ithacký král políbí zemi
svou rodnou a v náručí láskou zulíbá věrnou Pénelopé.

Na mykénské agoře bylo rušno. Kromě obchodu tu byl totiž i mimořádný program.

Na pódiu stál Iásón a lákal k výpravě za zlatým rounem. Hlouček u pódia se zvětšoval, ale zájemců nepřibývalo...

...dokud se neozvaly výkřiky, a neobjevila se mohutná postava s živým kancem na zádech.

Všichni ustupovali do bezpečné vzdálenosti, a muž došel k pódiu, kde mu zastoupil cestu hlasatel Kopreus.

"Král tě nechce vidět, Hérakle. Ale další úkol ti zadá co nejdříve."

"Tak až se Eurystheus uráčí," shodil Héraklés kance přímo před Koprea, "ať si mě najde!"

Jedním skokem se ocitl na pódiu.

"Hlásím se taky," oznámil Iásónovi.

Vykračoval si to lehkým krokem, a skoro si pískal. Nádherný pocit. Po takové době být konečně volný.

Cestu znal, a brzy dorazil do zahrady. Uspat draka pro něj bylo hračkou, a natahovat se do větví rozhodně nemusel.

Ale na zpáteční cestě si uvědomil, co ho čeká. Možná ten hrdina nebude tak chytrý. Možná kdyby mu slíbil, že úkol vyplní za něj, třeba se nechá přemluvit. Když mu slíbí, že jablka donese až ke králi... A sliby on plní.

***

Sláva, nakonec to bylo jednodušší, než čekal. Jenom chvilku, než si chudák vypodloží hlavu. Ale co, přece si může dovolit mít ohledy.

Bylo to horší, než čekal. Tma, vedro, a všudypřítomný pot. Odysseus svíral v ruce meč. Zvenčí byl slyšet jásot a hluk oslav, který ale postupně slábl, a po další hodině se rozhostilo ticho.

"Už?" ptal se ho Diomédes snad po sté.

"Už!" rozhodl Odysseus. "Jdu otevřít."

"Já napřed zapálím louč," ozval se snaživě Neoptolemos, ale Odysseus mu ji s tichou nadávkou vyrazil. Chvíli marně šátral okolo dveří.

"Kde je ten zámek, Epeie!"

"No..." zamumlal Epeios. "Víte, jak jsem ten zámek dodělával narychlo, a vy jste mě pořád vyrušovali, a tak..."

"Co?!" Odysseus teď doopravdy zařval.

"No právě. Zevnitř měl bejt."

Hádés zamyšleně seděl na svém trůnu. Přemýšlel nad něčím, co by mu zvedlo náladu, nebo ho alespoň vytrhlo ze zádumčivosti. S chýlícím se létem si připadal osamělejší. Ani návštěva Tartaru mu na náladě nepřidala, a to bylo co říct...

Náhle podsvětní ticho přerušilo hlasité, ostré štěknutí.

"Vida, že by přece jen něco zajímavého?"

S úsměvem začal v duchu počítat. Ano, trojhlasné štěknutí vždycky oznamuje pokus o útěk z Podsvětí–

Ozvalo se sklapnutí čelistí.

–a trojhlasné chňapnutí ho ukončuje.

Zanedlouho Kerberos přiběhl ke trůnu, a Hádés ho podrbal za všema šesti ušima.

"Od štěknutí do chycení pod sedm vteřin. Pořád pašák!"

Dům postavený uprostřed hlubokého lesa sice byl na jednu stranu podezřelý, ale lidé bývají tak naivní! A když se rozezpívala, její čarovné melodie krotily nejen vlky a lvy z okolí, ale i lidská srdce.

Pak už to šlo ráz na ráz. Vyjevení námořníci se nestačili ani pořádně rozhlédnout, a už je s úsměvem vedla k hodovnímu stolu, posadila na měkké podušky, a zahrnula jídlem a pitím (víno vylepšené vlastní recepturou).

Ovšem Kirké nedomyslela jednu věc. Když se námořníci proměnili na stádo vepřů, začal tanec.

Než je Kirké dokázala všechny proutkem zahnat do chlívku, její hodovní síň ten chlívek připomínala také.

Héraklés klečel před trůnem a hleděl na svého pána. V duchu si říkal, že musí s pokorou přijmout svůj zasloužený osud a strpět všechna příkoří, ale co je moc, to je moc.

"Tohle nemůžeš myslet vážně, Eurysthee! První úkoly jsem přijal bez námitek, zabíjet nebezpečná zvířata je odedávna užitečná a potřebná věc. I ty další úkoly jsem plnil, ačkoli to už byly jen tvé rozmary, a navíc ses pokusil poštvat mě proti samotné Artemidě. Ale uklízet chlévy? To není práce pro mne!"

Eurystheus se ošklivě usmál.

"Je to rozhodnutí bohů, Hérakle, ostatně ti to předpověděli v Delfách. Práce jako práce."

"Zase ty?" oslovil Hádés Hérakla, oděného ve lví kůži. "Myslím, že jsem se minule vyjádřil jasně. Živé duše sem nepatří."

"Nepřišel jsem kvůli sobě," pronesl Héraklés. "Duše krásné Alkéstis sem odešla dobrovolně, aby zachránila manželův život. Dovol jí vrátit se zpět."

Hádés se nad tou troufalostí zamračil a otočil se na Kerbera, aby se projevil jako strážce Podsvětí. Ten ale jen trojhlasně zakňučel, stáhl ocas, a utekl se zahrabat do svého pekelného pelechu.

Hádés se rozhlédl po prasklinách, které v palácových zdech zůstaly po poslední Héraklově návštěvě, a znechuceně mávl rukou.

"Vrátím ji. Ale ty slib, že už sem nevkročíš."

Po včerejších průzkumech poblíž vchodu do mykénské citadely, kdy dělníci objevili šest nových šachtových hrobů, nemohl celou noc usnout. Na místo znovu dorazil za rozbřesku, natěšený jako malé dítě. O něčem takovém vždycky snil.

Nechá dělníky šachty ještě hrubě očistit, pak se sám pustí do jemnější práce. Postupně nachází hroty kopí a šípů - museli tu být pohřbeni ti významnější.

A najednou - jasné kovové zazvonění a blyštivý zlatavý odlesk. Když třesoucíma se rukama předmět opatrně čistí, objevují se uši, oči, a mohutný knír.

Pohřební maska z ryzího zlata. Ta musela patřit Agamemnónovi.

To ještě netuší, že masek tu najde celkem pět.