Moje články

"Podej mi koriandr a přilož pod kotel."
Dcerka přiložila pořádné poleno.
"Můžu už si jít hrát?"
"Ne, za chvíli bude oběd. Sežeň bratříčky a připravte stůl."
Bosé nožky zapleskaly po hliněné podlaze chatrče.
Zanedlouho se celá rodina sešla u svátečního oběda.
"Ani v neděli nedají člověku pokoj", durdil se otec, hlava nejen rodiny ale i celé vesnice. "Jen za tohle dopoledne jsem měl tři stížnosti na nepřesnosti v šamanově předpovědi počasí na víkend. Zatracení modernisti.. prý meterologa! Pche."
Matka postavila kouřící kotel na stůl a nalila každému porci.
"Výborné maminko, jako obvykle. Jen toho strýce bych tam dal trochu více."

13. 6. 1986- Tohle je můj tajní deňíček. Menuju se Chell, mám 6 rokú a králíka Wheatleyho a narozenini.
20. 1. 1988- Strejda Doug nechce, abych mu říkala tati. Mí praví rodiče jsou prý mrtví, ale já tomu nevěřím.
20. 12. 1991- Nechce mě pustit ven z pokoje. Nikdy. A´t prý cvičím a čtu. Včer mi sebral Wheatleyho.
20. 12. 1993- Dnes přišla nějaká paní. Byla moc milá. Zeptala jsem se jí kde je Wheatley, ale jen se usmála a neodpověděla.
9. 6. 1994- Zítra mě Doug konečně pustí ven! Prý pro mě má ke čtrnáctým narozeninám dort a překvapení!

Tráva se s každým tahem štětce zelenala o něco víc. Její vůně byla v silném odéru olejových barev téměř rozpoznatelná. Stébla ohýbal jemný větřík. Obloha byla modrá a bez mráčku. Krajina vyzařovala klid.
Prostor. Dávaje tak okázale najevo svou převahu v tomto okamžiku zastaveném v čase. Svou vládu nad hmotou.
A tak na mě křičí,
to němé prázdno,
plné hmoty,
a já ho maluji v odpověď.
Tři, masivní, obrovské, vyjadřující svou nepatřičností sílu okamžiku.
Do ateliéru vešla Georgette.
"Hlas prostoru?" Popošla blíž k plátnu a chvíli si dokončený obraz prohlížela. Pak zavrtěla hlavou. "Kruhy? Proč ne koule?"
Mistr se zamyslel.

"Pacta sunt servanda, mon cher Garçon."
"Chichi. Garçon je francouzsky chlapec, můj milý pisálku."
Tolik o převaze, kterou si chtěl během rozhovoru udržet.
Frída se znovu zachichotala, překulila se na druhý bok a olízla si rty. Obrovskýma karmínovýma očima těkala mezi K. a masivní postelí u zdi. Byla ještě rozestlaná.
"To není podstatné. Dodrž, co jsi slíbila. Já stvořil celý tenhle strašný svět, i tebe. Obětoval jsem pro to vlastní život. Teď jsi na řadě ty. Řekni mi... kdo jste?"
Frída se mu dívala přímo do očí.
Z hrůzou zjistil, že jsou jeho vlastní.
"My jsme ty, mon cher Garçon."

Skočila jsem, systematicky a beze strachu.Dlouhý pád mi zaručí i dlouhý let. Těsně nad zemí se přede mnou v podlaze rozevřel oranžový kruh kterým jsem proletěla nohama napřed, abych své přistání zbrzdila skákacíma botama. V duch jsem Johnsonovi za tenhle vynález děkovala.
Zázrakem jsem trefila místo, kde se uvolnil panel testovací místnosti. Rozběhla jsem se chodbou za ním.
Opuštěné kontrolní místnosti byly ve stejném stavu jako v den, kdy se věci vymkly kontrole.
Konečně si mě všimla.
V uších mi zněl její ledově kovový, zpěvavý hlas.
Celý komplex se otřásal.
Nezastavím.
Musím ho vidět.
Musím vidět alespoň kousek nebe.

Převalila jsem se na záda, a zhluboka se nadechla. Bylo příjemné pro změnu zase mít co si nacpat do unavených plic, a studený noční vzduch byl jako pohlazení. Tráva pode mnou byla taky studená, ale už ne příjemně. Stébla studila do bosých nohou, i holých lýtek.
Podívala jsem se do tmy vedle sebe, kde jsem tušila jeho obličej. Někde jsem četla, že náš instinkt nám umožňuje najít partnerovy rty i po tmě. Chtěla jsem si tu teorii ozkoušet sama.
O tvář se mi otřely konečky vlasů. Ty neškrábou.
Řeknu mu to.
"To tvoje dready... fakt příjemně škrábou."
Usmál se. Potmě.

"Zapomněli na mě", fňukal Míša Karel, ležící úplně na hromadě ostatních nanuků. Byla to taktická pozice co se týče pravděpodobnosti, že po něm nějaká mlsná ruka sáhne. Na druhou stranu tady hrozně táhlo to zatracené teplo.
"Copak je tohle fér?", nadával si plačky pro sebe, "všechny ta nadutá Corneta a Pegasové jdou na dračku, a nikdo tady nemá úctu ke starším."
Mrazák se otevřel, a ke ztrápenému Karlovi se natáhla buclatá ručka. Celý se orosil nadšením.
"Konečně!"
"Vezmu si tady toho míšu, a ještě placku Míša is not dead. Maminka mi dala padesátikorunu, víte?" vysvětlovala důležitě Adélka prodavačce za pultem.

"Hlavou vzhůru",prohlásil Bravd Střeďan. Lasička si povzdechl.
"Neříká se hlavou vzhůru, říká se panna nebo orel. Jen obrazně samozřejmě",dodal rychle, když se jeho přítel už už chystal namítnout, že když na jedné straně mince hlava Patricije, a na druhé potvora se sedmi hlavami a šesti rohy, je logické, že se říká Hlava, nebo potvora. Po této informaci však zavřel pusu, protože hádat se s Lasičkou stejně nemělo cenu, a hodil mincí.
"Potvora", řekl, když mu dopadla zpět na dlaň velikosti polévkového talíře.
"Teď jsem ti přeci... ale co, vyhrál jsem!"
Bravd se zatvářil kysele, ale podal mu úlovek.

Pomalu jsme se dostávali na horkou půdu. V těhle chvílích jdou všechny dohody stranou, a nikdy nevíte, jestli vám přítel pořád hlídá záda, nebo vám do nich vrazí nůž.
Barta Kassidyho před chvílí odpráskla kráska Suzy Lafayette, čehož s chutí využil Vulture Sam, a shrábnul, co po chudákovi Bartovi zbylo.
Schovávám se za barelem, a pořád se rozhoduji, jaký bude můj další krok. Mám sice dohodu s Willym the Kidem, ale to je maniak a dohody závisí na tom, kolik piva má zrovna po ruce.
Účel světí prostředky, a mě už nebaví poslouchat kázání.
Házím kartu na stůl.
„Pravé poledne.“

„Obleva?!? Jaká obleva u všech sněhových vloček?“, zděsila se Ledová královna.
„Obleva, vaše výsosti“, pokračoval neohroženě človíček v brejličkách, „důsledek globálního oteplování. Nikdy jste o tom neslyšela? Kdybyste si laskavě pročetla tady tuhle brožurku…“, a začal se přehrabovat v tašce. Ledové vládkyni se hlavou mihl obraz královské schránky, přeplněné podobnými letáky nejrůznějšího druhy a po tváři se jí zvlnil hadí úsměv.
„Áha! Stráže! Nerozumím mu ani slovo. Do hladomorny s ním!“
Dosedla zpět na trůn a snažila se nepropadat panice. Obleva, a ona trčí v baráku postaveném z ledu!
V té chvíli ze stropu s tichým žblunknutím dopadla první kapka.

Anakin ve škole
“Takže si to ještě jednou zopakujeme……Anakine!”
“Ano?” problal se Anakin z hlubokého spánku. Až doteď závodil na tatooinských kluzácích.
“Snažím se ti už od rána vysvětlit jak fungují statistické tabulky, a ty už od rána spíš!”
“Já se omlouvám, ale co sou to ty statický tabulky?”
“Statistické tabulky! Že já se vůbec snažím. No nic tak tedy znovu;statistické tabulky jsou…”
“Zív!” Anakin opět usnul. Plo koon na něj chvíli zíral s otevřenou pusou, pak pokrčil rameny a odešel.
Po chvíli dorazil Obi-wan a smutně koukal na Anakina. Vedle něj stojící Yoda řekl:” Temnou stranou on cítit je.”