Moje články

Vím, že tma zase přijde. Bude opět kroutit s vjemy, promění realitu ve všech směrech (hlavně za mými zády), potáhne objekty v okolí černou fólií neklidu? Ano, plno věcí se změní a možná, že ani neuslyším vraha přicházet, protože vrazi chodí po každé zezadu, ucítím jenom bodnutí nože do masa. Leknu se víc vraha nebo bolesti průniku? "Hlavně klid!", ale v hlavě roste neklid. Proč sedím nejvíc na kraji, nejblíž k tichému stromoví? Nechci sedět u hranice temnoty. Ať to schytá někdo jiný a já uteču do bezpečí...
Za denního světla se klid zachovává mnohem snadněji než v tichosti noci.

Jednoho dne dostal žák od svého mistra úkol: "Ukaž mi tvoji představu dokonalosti, vytvoř čajovou misku". Mistr odešel z domu a žák se začal rozhlížet po spoře vyzdobené čtvercové místnosti. Pod vlivem vidiny čtvercové místnosti, stejně dlouhé strany, dvojice stran ve stejné rovině, pravidelnost, se rozhodl udělat hladkou misku pravidelných tvarů. Výsledek přišel ukázat svému mistru, který právě obdivoval shrbenou vrbu rostoucí poblíž jezírka. Odpověděl mu: "Tato čajová miska není dokonalá". Ukázal mi svoji čajovou misku - hrubého povrchu, nepravidelných jakoby lehce pokroucených tvarů. "Dokonalý tvar vychází z přírody, třeba vrby, dokonalost neexistence totožných exemplářů." Žák litoval, že nevyhlédl z okna.

Když kapitánka prořízla hrdlo svého manžela, vládce Birelie, neplakala. Namísto slz jí po tváři stékaly říčky jeho teplé krve. City musely jít stranou, udělala to pro dobrou věc, pro dobro všech lidí, pro záchranu světa. Jiné cesty nebylo z důvodu jeho vlastní hrdosti, vlastně se tedy zabil sám. Kdyby nezemřel, kapitánka by nikdy nemohla převzít velení posledních zbývajících letek laserových kosmoaeroplánů a tím zbavit svět hrozby zničení. Kdo jiný než žena by totiž mohl porazit ultimátní zbraň nepřátelské kliky z planety Femenia.
Jedině žena mohla odvodit reálné uspořádání interiéru hrozivé Vagíny smrti a tak najít slabinu vedoucí k jejímu zničení.

Toto je biografie postavy (či rekvizity?) z japonského anime Elfen Lied, malého štěněte. Toto štěně se narodilo roztomilé čubičce. Po narození pilo mateřské mléko své chundelaté maminky pod ochranou staré krabice od mixéru. Jednoho dne psí matka ochořela a zemřela vysílením. Štěně bylo smutné a společně s prvními podněty světa cítilo i chmurnou melancholii života. Jednou se skamarádilo s dívkou Nyu a znovu našlo důvod k radosti. Radost štěněte ovšem byla přerušena dne, kdy spolužáci protagonistky Nyu štěně zabili prudkým hodem o třídní zeď. Za jejich krutý čin byli odměněni Nyuinou pomstou. Právem je zabila a pomstila svého malého přítele.

Někdy se ptám sám sebe, jak bych se asi cítil v cizí kůži, třeba v kůži krávy. Zdál bych se okolním pozorovatelům jako hloupé stvoření, které na ně ze své ohraničené zóny hloupě kouká a přežvykuje trávu? Musel bych po ránu otráveně plnit nádoby mléka, které jiným připraví hezký začátek hezkého dne? Měl bych na hlavě ďábelské rohy, které krom mě nikomu jinému ďábelské nepřijdou? Možná, ale pravděpodobně ne. Až si koupím svoji první bundu z hověziny, tak ten pocit jistě poznám. A spíš se přikláním k myšlence, že až si ji poprvé obleču, tak budu cítit jen nefalšované frajerství.