Marvel Comics

"Jarvisi? Jaké jsou dnešní zprávy?"
"Díky pane, že mohu promluvit. Zdá se, že ředitel Fury je na cestě do vašeho sídla v Malibu."
"Proč? Vždyť jsem, tady, v New Yorku."
"Doktor Banner se podělil o informace o vás s agentkou Romanovovou a ta mu obratem vše nahlásila. Dovolil jsem si vyslat mylnou informaci, že se tam momentálně nacházíte, aby jste se mohl dospat, pane."
"Mám to brát, že Fury se naštval, když se dozvěděl o mém románku s jistým nežádoucím mimozemšťanem, Jarve?"
"Ano, pane," zavrčel britský hlas jakoby podrážděně.
"Sakra. Loki? Vstávej. Měli by jsme se obléct než dorazí návštěva."

„Ví o nás,“ oznámil Steve a zamával telefonem
„Co? Kdo?“ nechápal Bucky.
„Tony mi poslal zprávu. Známe vaše tajemství,“ vysvětlil. Bucky se rozesmál.
„No to brzo. Zajímalo by mě podle čeho to poznal. Prozradil nás byt s jednou postelí nebo sdílenej účet?“
„Spíš tvoje Silvestrovská taneční extravaganza s mou medvídkovskou verzí.“
„Teď mi křivdíš, zase tak hrozný to nebylo.“
„Clint musel tu nebohou hračku spálit. Nikdo nechtěl riskovat, že se dostane k nějakému dítěti.“
Konverzaci přerušila vibrace Buckyho telefonu.
„Zpráva od 'Taši. Podle všeho Tony přišel na to, že umíš používat jeho počítač a všechny ty toolbary stahuješ naschvál“
„Zatraceně!“

Zvykl si na to, jak za ním Steve chodí, a stěžuje si jak se mu Clint poškleboval, když se začal učit se svým vůbec prvním telefonem.
Od té doby co Hulk a Black Widow vyhlásili příměří a ona z něj přestala mít takový strach, Nataša sedávala na druhé straně místnosti, předstírala že si čte, a občas si do hrníčku ulila jeho indického čaje.
Ale nad Tonym musel protáčet oči, když si ho šílený vynálezce posadil do labáku, začal vyprávět, a pak vrčel, že Bruce usnul.
"Tony, já jsem sice doktor, ale ne TENHLE typ doktora," snažil se vědec vysvětlit. Marně.

Neudělal palačinky. Koupil mu pizzu a pivo, protože se shodli, že je to jídlo, které přináší nejvíc vzpomínek. Zavedl ho do malého hotelu, kde smrděla rybina a sůl, protože byl jen kousek od moře.
„Máš na to odvahu?“ zeptal se anděl.
„Ne,“ řekl voják. „Ale mluv.“
Bylo to jako negativ zpovědi. Azirafal vyprávěl Buckymu o tom, co prováděl Winter Soldier. Shrnul všechny kousky života, které potřeboval znát, ale nemusel si na ně pamatovat.
Zhruba v polovině začal Bucky zvracet.
Z krátkodobého hlediska by asi bylo rozumnější, kdyby dostal palačinky a milosrdnou lež. Jenomže andělům přijdou krátké časové okamžiky strašně matoucí.

"Útóóóóók!" křičel Thor a dýkou máchal kolem sebe, víc nebezpečný sobě, než přerostlým pampeliškám, po kterých nepříliš úspěšně se snažil sekat. Vzduchem se vířil žlutý pyl z květin a lepil se všude na blonďatého chlapce.
"Loki! Bratře! Tady jsi! Přidej se! Spolu přemůžeme pampeliškové vojáky!"
"Thore! Matka nás chtěla vidět u oběda. Mám jí říct, že vraždíš v zahradě květiny místo toho aby jsi přišel? Vypadáš jako venkovan, s těma kytkama ve vlasech."
"Bratře, prosím, je to jen hra, ostatní se tak hrají taktéž."
Loki pokrčil rameny, pevněji sevřel knihu a otočil se zpět k hradu. Vždy byl ten vyspělejší.

Nataša se naposled zhlédla ve velkém zrcadle v šatech, které si vybrala na včerejší misi, zkontrolovala že nedošly úhony, a pak si je svlékla a zabalila je zpět do krabice. Byly dokonalé, ano, a ona v nich vypadala jako křehká baletka nebo víla, ale taky byly šité na někoho o čtyři velikosti menšího než byla Nataša.
Získávání intelu od módních návrhářů si vybíralo svou daň.
Rychle se oblekla a přešla do společné kuchyně Avengerů, kde přesně na čas Steve servíroval snídani.
S chutí se pustila do jídla a v duchu si slíbila, že kvůli misi už nikdy dietu držet nebude.

Azirafal nesnášel návody, ale složku, kterou dostal od Zuzany, si pozorně přečetl. Leccos mu objasnila. Nikdy těm hloupým obrázkovým knížkám moc nepropadl, ale v tomhle pomateném století byla znalost komiksů pro bibliofila nutností (nemluvě o tom, že trpěl nevysvětlitelnou slabostí pro Hellboye).
„Mohl bych ti udělat palačinky,“ navrhl svému svěřenci přepaden náhlou inspirací.
Muž zvedl oči. Tvář mu rámovaly pramínky vlasů slepené deštěm přefiltrovaným skrz betonové panely. Lidskou rukou si je odhrnul z tváře.
„Palačinky,“ zopakoval. „malej a ošklivej… měl rád… Já…“
Azirafal potřásl hlavou. Doufal, že Winter Soldier si vybavuje Buckyho minulost. Přestože popis by seděl i na Hellboye.

Nakonec mu Stark ten drink nalil, přestože to byl rok než si pro něj přišel.
V pološeru obrovského obýváku v nyní zrekonstruované Avengers Tower seděli se opírali každý o jinou zeď, daleko od sebe a v tichu popíjeli.
Alkohol chutnal otřesně, ale společenské konvence nepovolovali plivat.
Pak Stark začal vyprávět. Vtipy. Drobnosti. Jen ostražitost mu bránila vylít si srdce.
Loki odpovídal. Přidával vlastní zážitky a říkal to co se mu zrovna zdálo jako nejlepší.
Polobůh a šílený vědec našli společnou řeč.
"Starku?"
"Tony."
"Anthony?"
"Ano, drahý?"
Ach, ten přiopilý tón.
"Děkuji."
Mezi první sklenkou a úsvitem je zastihlo vzájemné pochopení.

"Tak co jsi napsal do toho profilu na seznamku, co jsem ti zařídila?" usmívala se potutelně Nataša. Steve otočil oči v sloup, ale ukázal jí, co naťukal do počítače.
"Můžeš se podívat."
"Sportovně založený muž ve svých devadesáti letech hledá spřízněnou duši. Nejlépe s předchozí vojenskou zkušeností, patriotickou myslí, dětstvím v New Yorku během Velké Deprese a strávením času u ledu..." četla. "Strašně vtipné, Rogersi."
"Natašo, pořád ti říkám, že na randění prostě nemám čas."
O pár týdnů později se objevil Bucky. Nataša si na to jeden večer vzpomněla. "Asi četl tvůj inzerát a došlo mu, že je ideální kandidát..."

„Kathy, milá dívka z účtárny,“ zkusila to Black Widow hned poté, co rozdrtila čéšku ozbrojenému teroristovi.
„Teď není ta nejlepší chvíle na dohazování,“ odbyl ji Kapitán America a rychle ji schoval za štít.
„Jane, ta z oddělení C,“ mrkla na něj.
„Jde nám o život!“ Úhybné manévry.
„Právě,“ dodala Nataša a vystřelila.
~
„Každý někoho potřebuje, Steve. Brnkni tý sestřičce!“ Usmála se a políbila ho na tvář.
Steve se jí opětoval úsměv. Chvíli věnoval pohled špičkám svých bot.
~
Osud prvního Avengera byl schovaný v zaprášených deskách.
„Tak kam jedeme?“ zeptal se nedočkavý Sam.
„Najít někoho… speciálního. Ať už ho schovali kdekoliv.