Anton Špelec

"Toníčku...ale sakra, jak ty se to... Rudolfe, nech toho!" Kukačka si stíral pot kostkovaným kapesníkem.
"To ti nestačí ta šlamastika, co sis přivodil loni? Vždyť ty jsi vlastně mrtvej! Ty jseš svůj vlastní bratr, co má mít příští týden ohlášky s vlastní ženou... chci říct švagrovou...fujtajksl, tys to zamotal! A jestli si teď nedáš pokoj a znova něco ztropíš, tak už do tý basy půjdeš doopravdy. A na dlouho."
Jenže Anton už měl upito a Kukačkova litanie mu připomněla, jak ke všem těm potížím došlo. "Když oni mi", jazyk měl už dost neohebný "když oni mi opřeli... upřeli... tu medaili!"