DMD č. 27. pro 27. 4. 2026. Téma: Zbabělá rošáda

Když se Trnilam vrátil do jeskyně, Vajgor seděl na masivním kamenném víku.

„Musím tě připravit,“ oznámil Trnilam. Vložil na Vajgora dlaně. Soustředil se. Mohl využít svou sílu, ale rozhodl se, že vysaje Vajgora. Muž tento střet stejně nepřežije a on bude potřebovat každý ždibec energie. Třeba i jen pro útěk. Vytáhl z muže několik let života a proměnil je ve schopnost na chvíli prohlédnout přeludy. Přidal také odolnost, aby netvor Vajgora hned nerozsápal. 

„Teď schránka.“ 

Vybídl Vajgora, aby se také dotkl kamene. Opět využil jeho síly a několik let zaklel do schránky. Netvora by to mělo vtáhnout a snad udržet.

Míňa je štěně. I když má jméno jako kočka a někdy i kočičí povahu. Pořád je to čistokrevný pes. Tedy štěně.

Míňa má svůj vlastní jazyk. „Zbožňuju tě a chci si hrát“ se v něm řekne „koušu ti ruce, nohavice i nos“.

Míňa není moje. (Naštěstí.) Pozoruji ji vyrůstat z bezpečné vzdálenosti, což znamená, že mě kouše až ve chvíli, kdy okousala všechny svoje lidi.

Někdy bychom si to možná rádi vyměnili. Já bych měla štěně a oni klidnou noc a neohryzané ruce. Odvaha, zbabělost nebo naivita? Nevím. Na konci jsme ale všichni spokojení. Oni mají Míňu a já klid.

Už jako dítě byl malý. Když se dozvěděl, že je kouzelník, začal věřit, že je výjimečný. Nástupem do Bradavic začalo největší dobrodružství jeho života. Toužil si najít přátele, kteří by ho chránili a starali se o něho. Našel je. Čas plynul a tak začal věřit, že skutečně našel to, kam patří. Jenže pak se objevil někdo silnější, mocnější a slíbil mu, že když se k němu přidá, bude také silný a důležitý. Věřil, že konečně zapadne. Bude součástí celku. A tak zradil své slabé přátele a uskutečnil největší rošádu svého života. Nastražil past a zemřel. Zbabělé? Možná, ale geniálně provedené.

Dots si myslel, že bude mít klid. Že si prostě dá na týden dva dovolenou, bude se válet na sluníčku, pít předražené koktejly, a relaxovat. 

Prvního ze svých ex potkal už na recepci hotelu. Nějak se mu podařilo uhádat, aby ho přesunuli do sesterské pobočky na vedlejším měsíci. 

Další k němu přisedl přímo v horkém prameni. Po pár trapných větách se vymluvil na migrénu a zmizel do pokoje.

Třetí se prosmeknul dovnitř s večeří. Dots utekl přes balkon.

Po dalších několika setkáních a změnách lokací skončil zpátky na lodi s taškou rychlého občerstvení.

Do pěti minut někdo klepal na dveře.

I následující noc zářil měsíc intenzivně jako výkřik a nasvěcoval cestu k osamělému kameni, jako by chtěl zvýraznit potřebu ho prozkoumat. Zvědavost se začala mísit se strachem. Může být stejně dobře trůnem pro vyvoleného i místem posledního spočinutí obětiny. Citlivý čich nenapovídal, instinkty velely vyhýbat se neznámému, lidství volalo po objevech a pochopení. Včera by ještě bývali o to místo bojovali, ale dnes si dávali drobnými gesty přednost. Liška vyrazila jako první zpříma k cíli, ale v poslední chvíli chňapla po veverce a vyhodila ji na kámen. Všichni v šoku ustrnuli. Nestalo se nic. Kámen sálal teplem, v noci nezvyklým.

"Zaujímavé," Mikah sa uškrnie, "niektoré veci sa nezmenili."

Narážkou na ich prvý súboj ju chce vyviesť z miery. Presne vedela, čo robí, tvrdošijne ignorujúc vibrácie medailóna. Pamätala si každý ťah, ktorý vtedy spravili. 

Pozoroval jej sústredenie. Ako vtedy, keď mu jej plachý pohľad pripomenul stratené potešenie. Keď ňou myklo, myslel si, že ju ovládol. Stále nechápal, ako je možné, že aj teraz odoláva jeho vôli.

Pocítila jeho pohľad. Uprela oči naňho, zaútočila kráľovnou. To vyvolalo volavku. Začala sa za ním zhmotňovať. Hneď si všimla, že sa zadíval za ňu na sklo.

Vystrelila a pobozkala ho.

 Od prekvapenia spravil rošádu. Zbabelec.

Kontroly absolvoval poctivě. Stejně jej ale kdesi pod obvody šimral pocit, že jistá část něj zůstává neprověřována. Tajné místečko, do kterého nejspíš prosákla část dřívějšího lidského nositele, a nakazila mu programy. Když byl vylosován jako stíhač do slavné Poslední bitvy s lidstvem, pošeptalo mu to do portů, že má předstírat nepostradatelnost v oddělení výkresů a plánů. Místo něj tak na šroťáku skončil ten idealistický cvok 87P4S. 

Když lidstvo zvítězilo, předstíral, že je starý neškodný robotický knihovník. Zůstal na teplém místečku mezi mikrofiši a v posledním záchvěvu robotí revolty tajně posílal do skartace všechna vydání Já robot od toho mizery Asimova. 
 

After she moved in to Yaqut’s place, Miranda got a luxurious chess set from her father as parting gift. She tried to teach Yaqut how to play the game, but he wasn’t really attuning to it. Their cats, however, seemed to love it.

Just like now, when they were sitting by the board, and Bean was poking at the tallest figure, almost as if attempting a Queen’s Gambit. Bruce’s response to the move was to sprawl across the board, rolling over and knocking down almost all figures.

Check-mate, thought Miranda, as she was picking up fallen pieces from the floor.

Kulevra se brodila vodou a nacucané šaty za ní kreslily vlnovku.

„Na ssso čekáššš, žabášššku?” otočila se na prince. 

„Už skáču, měsíčku!”

„Tak ať to sssyčí! Op, op!”

Alberto přidřepnul a nervózně zakvákal. „Oops!” chytil se za pusu: „Veuillez m’ excuser, Vaše Užovkosti, pobyt v bažině leze na hlasivky.

Znuděně zívla. 

Při pohledu na široce otevřené růžové rty se roztřásl. 

„Kvák!” zakletý skokan vyskočil na balvan, soucitně se na prince zadíval a spolkl tučnou masařku.

Alberto se oblíznul. „Už nikdy!” rozklepala se mu brada. Ukázal na skokana: „Regarde, chérie! Ta čerstvá zeleň! Jazyk! Tvarovaná stehna! Nechtěla bys raději políbit jeho?”

"Prosím, vyměň si se mnou místo."

Můj poloviční bratr povytáhl obočí. "Proč?"

Přešlápl jsem z nohy na nohu. "Víš, že jsem dlouho nebyl na rande," zamumlal jsem. "Nevím, co mám říkat. Co když zjistí, že jsem čaroděj?"

"Co když zjistí, že jsem upír?" opáčil Thomas.

"Ale... Ženy mají raději upíry než čaroděje! Jen si vzpomeň, kolik jich obdivovalo Edwarda Cullena a kolik Harryho Pottera. Edward jasně vyhrává."

"Nemůžu uvěřit, že jsi mě právě přirovnal k té discokouli," zabrblal Thomas. "Fajn, půjdu na to rande naslepo namísto tebe, ale dlužíš mi."

"Co?"

"Duši tvého prvorozeného."

"Uhm... nechtěl bys radši pivo?"

"Platí."