DMD č. 15. pro 15. 4. 2026. Téma: Kandidátka

Vystrčila hlavu z vody, zakmitala mlsným jazýčkem a položila si tradiční Hamletovskou otázku: „Sssvládnu či nesssvládnu?“

Náraz. Zakletí princové v panice vrazili jeden do druhého. Romantický balvan se pod nimi neromanticky roztřásl.

„Co?!“ Skokani ztuhli v objetí.

 „Ssspolknout vás oba narásss.“

„Bojím, brzy z nás budou oběti!“

„Nekvákejte! Žádné bědy, přeměním vásss na obědy… Kandiduješ na sssákusek, královssská žabičko.“

Alberto se nafoukl: „Komu říkáš žabičko, plaze!“

„Zelený sssaláte!“

„Moji mužnost, zpochybňovat nebudeš!“

Possstůj chviličku, ať sssi tě přeměřím!“

Užovka roztáhla čelisti a žlutý půlměsíc za krkem spokojeně zazářil: „Ne nadarmo mi v rodné ssslati Kulevra Manž-Sssotér přesssdívají. Sssvládnu.  Sssans doutes!“

Narodila se o deset dní dřív než já, takže je jí teď lehce přes šedesát. Z vlastní zkušenosti vím, že se tu a tam dostaví únava, ale zvládnout se dá pořád dost.

V krvi jí koluje asijská, africká i americká krev.

Je vzdělaná, zkušená a energická.

Ve volbách získala o procento a půl méně než její protikandidát.

(Jaký by byl asi svět, kdyby to bylo opačně?)

Prezident podle gusta o maličko větší většiny je muž, bílý a starý.

(Takový je přece správný vůdce země!)

A tenhle je pravděpodobně naprosto šílený.

Jaký bude asi svět, až odejde?

A bude vůbec nějaký?

Lancel si zaslouží odměnu, to bylo jisté. Jedno svědectví a oba mladí Tyrellové jsou na kraji propasti.

Margaery byla pro jeho plány perfektní volbou. Nebylo třeba ji nutit k pokání a podrobit ji veřejné pohaně jako královnu matku. Sama rychle pochopila, že její vyzývavé chování je nepřípustné. Kála se. Byla velmi přesvědčivá. Díky jejímu působení  se již brzy posunou dál, král svěří řádu ještě více moci.

Vše šlo nad očekávání dobře. Šlechtické rody Západozemí se nebudou stačit divit. Obyčejní lidé se chopí vlády a pomstí se za léta útlaku. To vše pod jeho vedením, pochopitelně. 

Nejvyšší vrabčák se spokojeně usmál. 

Slunce prosvítá mezi stromy, poslední paprsky dne. Chvíli bude šero, ale než se naděješ, přihlásí se o slovo první hvězda, zatím trpělivě čekající na svou chvíli. Brzo ji budou následovat další. Vychutnáváš si tu chvíli a pohled na diamantové nebe. Tady máš pocit, že konečně doopravdy vidíš svět.

Oheň potichu zpívá, houkající sova v dálce odpovídá. Tábor spí a tobě dělají společnost jen dva kamarádi, mlčenlivě zahledění do plamenů.

Víš, že ráno budeš unavená, ale chceš si tuhle chvíli užít, dokud z ohně nezbydou jen uhlíky a chlad tě nezažene do spacáku.

Neumíš si představit, že jednou na tábor nepojedeš.

Hnalo ich kvílivé psycho mňaučanie.

Lesom sa okolo stromov, na konároch, v listoch povaľovali malinké vysmiate stvorenia.

„Keď zmyz hmizne, ostanú len valé míly...“ pospevoval si Hrnčekvarvtipnúkašu otravnú pesničku. 

Paula zrazu mala pocit, že nezachraňuje len Ratka a trochu aj seba, ale celé svety. Ale vedela prd, ako to urobiť.

„Mám vás!“ 

Chodníček zaplavil západ slnka. Ryšavé vlasy, pieskový kabát a kožené čižmy. „Nezjedení, neotrávení.“

„Líška?“ Paula z nej padla na zadok. 

„Modifikovaná, ale ja. Veštectvo vás očakáva. Necerte na nich zuby.“

Zamňaučanie. Ryšavá sebou trhla. 

„Bežte sami. Môj Miau ma volá. Bežíme si oproti. Som jednotka na jeho kandidátke.“

Alfred Reuß zastával ohledně Bílých paní radikální názor.

"Neexistují," zopakoval.

Spor se tentokrát vedl u piva. To ovlivňovalo jeho hlasitost i celkovou úroveň.

"Rožanicu, pramatku rodu, má každá chalupa. Půlka popsaných zjevení je sudička. A Balbín evidentně spletl ducha hradní paní se středozimkou!"

"A-a co ta p-prácheňská? B-banshee?"

"Chodí po vodě. Může to být i mavka."

"Ne-nechceš se na to k-kouknout? Ně-Němci prý m-mají no-novou m-metodu určování."

"NE!" zařval Reuß na celý lokál.

Ohledně německé Společnosti měl ještě radikálnější názor. Možná souvisel se skutečností, že "Příspěvek k typologii zjevení ženských podle tvaru prsů, bohatě ilustrovaný" musel získat přes švédskou centrálu.

Vážení čarodějové a čarodějky,

dovolte mi, abych k vám promluvila v době, kdy náš kouzelnický svět čelí nejistotě, chaosu a – řekněme si to zcela otevřeně – nedostatku pevného vedení. Já, Dolores Jane Umbridgeová, se proto ucházím o váš hlas ve volbě Ministryně kouzel.

Po celou svou kariéru jsem neochvějně hájila hodnoty pořádku, disciplíny a správného chování. Věřím, že magie není nástrojem svévole, nýbrž odpovědnosti. Příliš dlouho jsme tolerovali neukázněnost, nebezpečné experimenty a zpochybňování autorit, které drží naši společnost pohromadě.

Ujišťuji vás, že pod mým vedením bude každý čaroděj znát své místo.

Pamatujte: bezpečí není náhoda. Je to výsledek správně nastavených pravidel!

Tohle pro Thomase nebyl nijak příjemný večer. Kromě toho, že byl svázaný, takže se ani nemohl poškrábat na nose, který ho začal svrbět, musel poslouchat, jak se jeho nevlastní sourozenci navzájem předhánějí, kdo bude nejlepším kandidátem na jeho zabití.

„Jsem nejstarší, o tom snad ani nemusí být řeč, kruci!“ pořvával jeden.
„Bez Marie bys ale leda tak pořád kydal hnůj oslům, osle,“ utřela ho mladší z žen, Ester se jmenovala.
„Dík, ale tím si fakt nechci špinit ruce. Navrhuju Danka, aspoň to kluk bude mít rychle za sebou, když o naši společnost zjevně nestojí.“

Thomase se na názor nikdo nezeptal.

Renáta seděla ve své pracovně a prohlížela si kostěnou flétnu. Když dovnitř vešel Felipe, zvedla hlavu.

“Je vyřezaná ze stehení kosti,” řekla tiše.

“Krysařská flétna?”

Přikývla.

“To děvče nemělo na výběr. K účasti na svých zločinech ji donutil.”

“Jsi si jistá?”

“Habrové kořeny ji nepřivádějí k šílenství. Odmítla se přestěhovat jinam. Oceňuje klid svojí cely.” Udiveně zakroutila hlavou. “Nestačí to snad jako důkaz neviny?”

“Zabila kouzelníka.”

“V sebeobraně.”

“Ale je obyčejná. Dobře víš, kolik kouzelníků se od tebe odvrátí, když za ni budeš bojovat.”

“Spravedlnost je víc než oblíbenost.”

“Není, jestli se při příští volbě opravdu chceš stát budečskou představenou.”

Na zámku v Ratibořicích spolehlivě nikdy nevyrůstala komtesa Hortenzie. Ale její předloha tam skutečně žila. Ne jedna, ale hned tři. Sestry Zaháňské byly přes přísnou výchovu decentně řečeno svobodomyslné a sem tam se následky takového chování projevily utajovaným porodem. Chlapci bývali téměř okamžitě adoptováni nějakým šlechtickým příbuzným. Dívky? Do sedmi let s chůvou nebo služebnou, potom se jich ujala dvorní dáma, od dvanácti let hodná teta Vilemína. 
Po předčasné smrti Kláry Bresslerové se zničená kněžna Zaháňská rozhodla, že další dívku už vychovávat nebude. 
Názor musela změnit, když jí sestra Paulina, toho času sedmnáctiletá, prozradila, že čeká dítě s Luisem Rohanem.