Eclipse Saga

To byl zase jednou den. Z toho všeho rutinního pochůzkování mu začínaj chybět papíry k vyplňování. A vlastní kancl.

„Těžký den, pane?“ přivítá ho barmanka s úsměvem a podá mu nápojový lístek. „Na takové dny se hodí Polibek Slunce, člověka to dostane na nohy.“

Daniel Fox zaváhal. Po celém dni dohlížení na civilisty, jejichž průměrný mentální věk by odhadl tak na sedm, a to jen proto, že potkal celkem fajn skupinku veselých kluků co jim mohlo být tak deset nebo jedenáct… no, zvedli ten průměr. Zkrátka filtr mezi hlavou a pusou už přestává fungovat.

„Slunce mi může políbit leda prdel.“

Byla dcerou sériového vraha - obávaného Spalovače.

Své dospívání strávila v otcově sklepě a do dnes si z té doby nese jizvy po četných popáleninách. Podědila po něm Arkánskou krev, její magie však byla jiná. Neovládala oheň, byla Médium. Nakonec to byli právě duše jeho obětí, kdo jí pomohl utéct.

Mrtví se pomstili svému vrahovi, aby ona mohla žít.

A ona žije. Spolu se svým pohádkovým princem založila novou rodinu, do které jim přišla hned dvojitá radost. Zatímco se okolní svět zmítá ve válce plné intrik, útoků, zlotřilých plánů a bolestivých konců, na ni se konečně usmívá naděje na lepší budoucnost.

Seděl v šeru svého pokoje na chladné podlaze. Zády se opíral o nohu postele a v ruce svíral už skoro prázdnou láhev rumu z otcovy sbírky. Starouš nebude rád, až zjistí, že mu zmizel další kousek. Ale co mu udělá? Přidá mu monokl na druhé oko?

Uchechtl se a zavrtěl hlavou. Zamžoural před sebe, na stojan s plátnem. Už ani neví, co to tam patlal. Nevadí, stejně ten obraz zničil. Co na tom záleží, tak jako tak nikdo nikdy neuvidí to jediné, v čem je opravdu dobrý.

Znovu si přihnul. Alkohol byl jeho jediným společníkem, na kterého se mohl spolehnout.