Prostě Finn (Mauri)

Ač to neplánoval, do toho klubu spíš vběhl. 

Ano, adrenalin se na něm podepisoval. Zpomalil svůj krok a porozhlédl po okolí.

Tady probíhá večerní zábava pro osamělé muže? Jakože... Bylo se na co dívat. To, ne, že ne. Ale on tu měl jinou misi.

Začal procházet kolem tanečnic, baru, hledal svého kamaráda. Nenechal se rozrušit.

Dokud do někoho nenarazil.

"Oh- já se-" Pohled do výstřihu. Omylem. Pohlédl ženě do tváře.

"Kam ten spěch... Mhm... Poprvé tu?" 

"Ano... Ale-"

"Shhh... Zpomal..." Ani nevnímal, že mu položila ruku na hruď a jemně po ní přejela. "...noc je teprve na začátku, hm..?"

"Yea-"

"Nádech..." Nadechl se.

"Výdech." Vydechl.

"A znova..." Sice svolně činil, ale pohlédl u toho na svou partnerku Riley, která se do toho intenzivně vcítila.

"Hej, uhm... Neříkala jsi, že je to jen na hodinu?" Pronesl k ní tiše, ač... V tom tichu to vyznalo hlasitě. Riley se jen pousmála a vydechla.

"Nyní provedeme propojení. Nakloňte se ke svému partnerovi a pověnujte jej procítěným polibkem."

Dobře, tohle zvládne na jedničku. Naklonil se k ní a spojil jejich rty. Riley mu to opětovala.

"Polibek Slunce... Vaše žena je vaše Slunce." 

On to ignoroval a polibek prohloubil.

Jóga během těhotenství... No hormony pracovaly.

"Hele, když jsme naháněli Vince, tak zmizel tady, žeo?"

"Já mám pocit, že v tý uličce. Přece by nešel do... No sem. Na to zaprvé nemá peníze a zadruhý... Je gay."

Oba mladíci se hlasitě zasmáli.

"No ale chtělo by to kouknout i sem. Víš, co říkal... Když ho nenajdeme, tchoříček. Fuj."

"Finne... Ta ulice je jistější..."

"Tak co se, Migueli, rozdělit? Srsz u mě doma."

"Uhm... Tak si tam běž... Ale pak se nediv až ho najdu já. Ty probudíš ráno nahej v posteli, peněženkou prázdnou.

"Nah, se nestane. Najdu ho a vypadnu."

A to už vešel do klubu.

"Oběd! Všichni ke mně, najděte si svou dvojici a vydáme se na oběd!" Pronesla kouzelnice v zahradnickém hábitu, načež se malé děti k ní začaly sbíhat. Věkově od pěti až šestileté děti. Někdo se držel za packu už rovnou, další se chytly až na místě.

"Dobře... Takže to máme dva... šest..., jedenáct... Kde máme Finna?"

Vypadalo to, že z celé skupiny chyběl jeden chlapec.

"Finne! Oběd! Pojď k nám!" Pronesla trochu vyšším hlasem, avšak ne křikem žena. 

Vtom z jednoho křoví vyběhl hnědovlasý chlapec, tváře od hlíny, ve vlasech listy i jehličí. V ruce nějaká směs lučních květin.

"Tadý, hehe!"

Překecali ho k tomu. Všichni čtyři. Ač ti dva jen štěněčím pohledem. Ti zbylí dva slovy. Prostě si umanuli loutkohru.

A on tomu obětoval celý večer. Popravdě to bylo těžší, než se zdálo. Vytvořit rekvizity, okolí, vlastně ani nevěděl děj. Vařil z vody. Nebo spíš voda vařila pro něj, když si toho večera dělal už třetí kafe.

Ráno měl premiéru.

Jednalo se o hru, kdy dobrodružný botanik poznával jungli a nakonec přemluvil zlou růži a ta propustila všechny zatoulané dobrodruhy. Mezi nimi i pohlednou princeznu.

Riley mu po skončení tiše zašeptala: "Později tu hru budu chtít zopakovat... Bez loutek, ju?"

„Ahoj, Finnegan...”

„Těší mě, Vanessa...”

Podání rukou a usednutí ke stolu. Ano, zkoušel speed dating.

„Takže... Co ráda děláš?”

„Uhm- různě... Ale... Asi nerozumíš rostlinám, co? Tuhle..” Poukázala na kytku u jejich stolu. „...mám doma a je nějaká mrtvá, nevím, zda vyhodit, nebo...”

„Trochu se orientuju... Jestli máš přímo tuhle, tak stačí zalít odleželou vodou a bude ok... Znám to, mám ji taky. Kytky...”

Žena se na něj podívala s obdivem.

„Tyjo! Myslíš, že bys mi mohl pomoct i s dalšíma? Mám je...”

Vytáhla mobil, začala ukazovat.

Poradil jí.

Popovídali si i po akci. A vzdychy u stěny restaurace.

Ups?

Omlouvám se, že ruším, ale jaký hnojivo používáte na pokojové kytky?

Uhm... Prosím? Já do nich vždy hlavně dávám sedlinu z kávy, ale jinak prostě směs... Nevím, hele, nemám moc teď čas.

Aha! Díky, tak já si nějak poradím.

Počkej, zas to neberte tak moc osobně.

Já si to neberu osobně..

Vážně?

Vážně.

Určitě ne?

Ne, co si myslíte...

Ty tečky působí, že si to berete osobně. Můžeme to probrat víc později, teď na něčem pracuji.

Oč se jedná?

Ale... To je... Uhm asi jedno. Nezajímavá věc.

Něco s kytkama? Nebo? Máte rád i kresby, že?

Kytky. Vra- cože?

Cože?!

„Seš si jistý, že s tím umíš? Kámo, já bych to klidně přenechal někomu zkušenému... ” Pronesl jeden mladík a pozoroval druhého, jak usedá za volant vysokozdvižného vozíku.

„Prosimtě nedelěj... Však to vypadá jednoduše! Co by se mohlo pokazit..” Odmávne to packou a nastartuje. Následně dupne i na plyn a pomaleji rozjede. Začne si i pohrávat s různými funkcemi. To už pomocí vozíku nabere palety a zasměje.

„Jsem ti to říkal. Úplná brnkačka.” Mladík zkusí zpátečku. Vtom však onu manipulaci jízdy moc nezvládne.

To už nabourá do zdi a prudkým zastavením uhodí do hlavy.

„Vidím ptáčky... Všude... Okolo...”

„Já průser, bráško.”

„Takže pane Ayers... Vy se chcete přihlásit na masérský rekvalifikační kurz, že ano?” Pronesla k němu žena, která během toho brala různé papíry a skládala do menšího komínku.

„Ano. Posílal jsem již úvodní dotazník a... Jo, tedy ano, tady ho mám.” Odvětil tázaný muž a na stůl. Žena se jen mile pousmála a položila na připravený komínek papírů propisku.

„Tohle ještě, prosím, vyplňte a potom můžete jít na úvodní lekci.”

Muž na nic neváhal a začal řešit onu administrativu. Potom se s ženou rozloučil a odešel do zasedací haly. Vytáhl zápisník, propisku a pohlédl dopředu.

Jde se stát masérem, konečně.

„Hej... Máš to už?”
„Jo, podávám podložku na stůl.”
„Tak ukaž.”

Rozcuchaný hnědovlasý mladík, jménem Finn, odkryl pokličku a z hrnce začala linout příjemná cibulová vůně.

„Uuu! Podej šufan, jdem na to!” Černovlasý spolubydlící,Frankie natáhl pro talířek a nedočkavě čekal na svou porci.

Finn se jen ušklíbl a nandal oběma porci. Jeho společník však nečekal, prostě do toho pustil. Po pár lžičkách koukl na Finna.

„Já tě miluju, brácho!” Nu, ano, Finn schytal od Franka hubana na tvář.

„Za... málo. Rád vařím a udělat z cibule cibulačku, brnkačka.” Chvilka ticha, kdy jedli. Potom Finn pronesl: „Koupils to pivo, žejo?”