DMD č. 20 pro 20. 4. 2024. Téma: Kapitola sama pro sebe

S časem bylo čím dál těžší shánět další knihy. Impérium sice Mandalore oficiálně nezařadilo mezi nepřátele, ale stejně bylo lepší ho moc nezmiňovat. Fóra na holonetu pomalu umlkla, úložiště holofilmů a knih nebyly najednou k nalezení, výuková aplikace se už neaktualizovala.
Dadita procházeli, co jim zůstalo na datapadu. Všechno už viděli a četli stokrát, ale pořad lepší než nic. Nakonec usnuli nad učebnicí gramatiky, které rozuměli tak ze dvou třetin.
Další den jim na dece ležel svazek starého, zažloutlého flimsi.
Šlechta Mandalorské Historie.
Podle tloušťky možná první kapitola. Stejně to byl ten nejhezčí dárek, co kdy ke Dni Života dostali.

Náboženský půst je pro mnohé uzavřenou kapitolou temné minulosti.
Jistě, občas je to zdravé, dát si nějaký ten půst, ať už částečný, nebo úplný.
Ale že bychom trápením těla měli přesvědčovat milosrdného Boha? To se nám nezdá.
Jenže ono to nikdy nebylo o přesvědčováni Hospodina. A vlastně ani o trápení těla.
Ten půst, který se líbí mně, říká Svatý Izraele, je o tom, abyste osvobozovali ostatní.
Abyste se rozdělovali o to, čím jsem vám požehnal.
Nemáte utrpení rozmnožovat - pro sebe, ale - hlavně - ani pro ostatní.
Naše odříkání má být čočkou, která nás zaostří k tomu, co chybí lidem kolem nás.

Nová ministryně Amélie Bonesová nebyla typickou tváří revoluce. Byla ale dobře připravená – do chaosu hrdinství vnášela řád. Osobně předsedala největším procesům s totalitními zločinci. Oblíbené odbojáře dosadila do strategických funkcí. Média zaplavila pozitivní propagandou. Přesto přišlo neočekávané – nejdřív Potterova aféra, pak zatčení ředitelky Bradavic za vraždu následované výkřiky tradicionalistů proti vzdělávacím reformám. A pak tu byla Rowena Lestrangeová, kapitola sama pro sebe. Dcera diktátora. Vůdčí osobnost odboje v exilu. Vynikající odbornice prakticky na všechno. Žena, která si v práci vybíjí touhu něco si šlehnout.

Amélie ji bude pozorovat. A v případě potřeby tuhle kapitolu z dějin svého vládnutí prostě vyškrtne.

Blankytně modrý přízrak plul nocí. Mihotal se a tetelil. Zavýskl si. Vzápětí zazněl třesk rozbitého skla. Znovu a znovu. Třísk! Třísk! Třísk!
Přízrak udělal kotrmelec. Zahýkal radostí.
"Bum bác! Už to padá! Už to tříská!" spokojeně Poplašňák vříská.
"Bum, řach a bác! Pryč je porcelán!"
A opravdu. Porcelánové hodiny po čísi prababičce se rozpadly na malé kousky.
"Mňauuác!" To byla sbírka sádrových koťátek.
"Cvrliky! Bublíky!"

Poplašňákovo veselí skončilo zhruba o půl hodiny později probuzením strážného ducha Siegfrieda. Poltergeist třískal činely nad jeho hlavou. Skončil zmačkaný do kuličky.
Protože byl-li Poplašňák kapitola sama pro sebe, pak násilím probuzený Siegfried byl legendou.

"Takže, vy si v těch krabičkách po každý hře přidáte nebo uberete korálky, podle toho, jestli ta cesta vedla k výhře nebo prohře. Takže pro prohru seberete z každý krabičky korálek, u výhry přidáte tři, a u remízy přidáte třeba jeden, protože to vlastně k něčemu vedlo, byť ne k výhře. Chápeme se?"

Při představě, že se dají naučit krabičky od sirek tak, aby vždy vyhrály piškvorky, jsem nejdřív nechápala, ale začalo to dávat smysl. A tak jsem jen odkývala, že chápu.

"No a pak je tu k zpětnovazebnímu učení příklad robo psa Rosie. Ale to by bylo na dýl."

Briwal se posadil, otevřel truhličku s knihou a vytáhl svitky, navázané za sebou do řady. Každý svitek představoval jednu kapitolu a díky tomu snadno našel to, co hledal – příběh krále Juluena. Rozvinul ho a začal číst o muži, který nevyhovoval žádné představě o tom, jak by měl král vypadat. Vyrostl jen do výšky desetiletého dítěte, nikdy se neoženil, ve volném čase se věnoval vyšívání (někdy i při jednání Rady), ale udělal toho pro království tolik, že jako jediný král měl v knize vlastní kapitolu – a všechno dokázal jen s pomocí bystré hlavy a železné vůle.
Mladý princ četl a snil.

Všichni studenti dostali od profesora Snapea za úkol napsat seminární práci na libovolné téma ohledně lektvarů. Hned po Snapeově hodině byla dvě hodiny pauza, takže ostatní se šli bavit nebo hrát kouzelnické šachy, ale Hermiona, to je kapitola sama pro sebe, ta si tu seminární práci šla rovnou psát do svého pokoje. Harry s Ronem si zatím hráli kouzelnické šachy a řekli si, že seminární práci si udělají později. Zaslechl také původem mudlovské čarodějky, křičící nesmyslná zaklínadla jako třeba Accio Google! nebo Accio Wikipedia!, když hledaly na seminární práci různé informace a také patřičné zdroje, které by tam mohly zapsat.

Bad Batch, tak jim říkali. I mezi svými bratry, klony, vyčnívali. Byli jedineční, zapadl mezi ně i Echo. To, že po pádu Republiky začal pracovat s Rexem, nesl nejhůř právě Tech.
Echo teď vešel do Marauderu, pozoroval jeho záda.
Technický expert posádky o něm dobře věděl, odstoupil od vylepšeného radaru. Otočil se. „Myslel jsem, že jsi už pryč.“
„Ještě ne, Techu… a zase se vrátím.“
„Kvůli výměně informací, předpokládám.“
„Ne! Nejen… kvůli tobě. Moje místo je u tebe…“ přešel blíž.
Zlaté oči se setkaly s hnědými.
„Hnědoočko… až bude po všem… mohli bychom si napsat kapitolu sami pro sebe.“
„Slibuješ?“

„Náš pan primář, doktor Krum,“ představila Denisa šéfa pohotovosti, když s Lizzie procházely chodbou kolem vyšetřoven a minuly zamračeného muže s orlím nosem a prokvétajícími černými vlasy. „Takhle se tváří normálně… Katie Bellovou už znáš... Ahoj, Katie. Toho na jedničce jsem vycévkovala… Tohle je doktor Diggory.“
„Zdravím,“ usmál se zářivě Cedric. „Ty určitě budeš Elizabeth, že? Jsi taťkovi podobná. Ale oči máš –“
„Po matce, já vím,“ hlesla Lizzie otráveně. „A kdo je támhleto?“ ukázala k výtahu, odkud právě vykročil muž v tyrkysovém plášti s krajtou obtočenou kolem krku.
„Lockhart,“ ucedila Denisa. „Jde venčit Matyldu. No, to je na delší vysvětlování…“

"To mi snad chceš říci, že nevíš kam zmizela tvá účetní?"
"Nevím," nasraně odpovídá Paolo.
"Někam se mrcha zdejchla."
"Jiný gang?"
"Tady jsme zůstali už jen my."
"Opravdu?" Ptá se Ellie podezřívavě.
"To je jiný příběh, kapitola sama pro sebe. Se Stellou nic společného. Teď jsme jen hlídali její barák, ale nějak jej vyčmuchala policie, tak jsme se od něj stáhli. Jinak nevíme nic, asi stejně jako ty."
"To máš pravdu. Vyměníme si věci a půjdeme každý svou cestou."
"Kde jsou knihy?"
"Tady máš kód do Pakety. Můžeš si je u nádraží z boxu vyzvednout. Ale nejdříve chci svého glocka."