DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2023.

Budete se mnou asi leckdo nesouhlasit, ale moderní školství je taková hodně nepovedená drezura. Nějaké ty zkušenosti z první ruky taky mám. To jsem takhle byl na jedné vejšce, a vyučující na termodynamiku odcházela na mateřskou. A já se nachomýtnul už nevím jak k tomu, že jsem ji nahradil v jejím druhém zaměstnání, učitel fyziky a chemie na nedaleké základce. První půlrok dobrý, sice hodně limitovaný rozpočet a vybavení, ale bavilo. Ale pak přišel nový školní rok a ŠVP a další neskutečné píčoviny. A kladlo se důraz na to, aby se látka prosvištěla, ne aby se pochopila. Tak přišel konec.

Šla, tvář pokrytou koryty ustaraných vrásek, v nichž tekly potoky slz.
Kameny na cestě se jí vysmívaly, když je obcházela.
Hloupá. Naivní. Co uděláš, až staneš před tím posledním?
Balvanem, který zakrývá vchod k tomu, co stejně nechceš vidět.
Najdu někoho, kdo ho vypáčí, odvětila jim.
Nemusela. Kámen sám uhnul před tím, koho ani smrt nezadržela.
Nečekala, že jí budou věřit.
Ten, kterého pojmenovali "skála", se nenechal pohnout jen tak něčím.
Občas věřila, že by jeho rozhodnutí opravdu nepřemohly ani brány pekel.
Ale Mistr z něj vždycky dokázal dostat odpověď - i tu nejnepříjemnější.
Kvůli němu se bude starat o ostatní.

„Doriane!”
Basil byl vyděšený. Mladý pan Gray mu poslal naléhavý vzkaz, aby přišel, jakmile to bude možné. Basil již potvrdil svou účast na večeři ve velmi vážené společnosti, obratem ale poslal sluhu s omluvou a vyrazil za Dorianem.
Krásný mladík, jeho múza, seděl na posteli, zlatavé vlasy rozcuchané a srdceryvně vzlykal. Basil nedbal vybraných způsobů a vrhl se k Dorianovi.
„Doriane, co se stalo? Povídejte!”
Mladík vzlykl a dostal ze sebe: „Basile…” Přijal malířův kapesník.
„Basile, jen mě obejměte.”
Basil byl tímto požadavkem poněkud zaskočen, Dorian ale uchopil jeho paže a omotal si je kolem ramen.
„Držte mě a nepouštějte.”

Držte mě, vykřikla jsem. Nebo se obrátím a budu utíkat proti proudu času tak daleko, až bude jenom prázdno. Protože nejsem nic.
Držte mě, vydechla jsem zmučeně. Nebo se propadnu tak hluboko, že nikdy nikdo nespatří mou tvář. Protože nikoho nezajímám.
Držte mě, zaskřehotala jsem. Nebo se ztratím v té nejtemnější chvíli. Neboť jsem nedostála tomu, čemu jsem dostát chtěla. Nedokázala jsem ještě nic.
Držte mě, zašeptala jsem plačtivě a ony se kolem mne semkly a řekly: “Neboj se, příští rok uspořádáme DMD, to tě zaměstná a nebudeš mít čas myslet na to, že na tebe padají depky z narozenin.”

Nechávám k sobě zavolat jeho sluhu.
Tenhle malý hlupáček mi nedá moc práce. Stačí zatlačit na to správné místo.
„Kdy pojede tvůj pán do Prahy? A kudy?“
„To nevím, pane,“ odpovídá bezelstně.
„Zjistíš to a přijdeš mi to říci.“
„Ale pane, já – on se mnou o takových věcech nemluví.“
„Pokud se nedozvím, co chci vědět, povím mu o tom tvém malém špinavém tajemství,“ zapředu.
Zbledne.
„Vyber si. Informace pro mě nebo kat pro tebe. Máš na to dva dny. A teď zmiz.“
„A-ano, pane.“
Každý má nějaké tajemství.
Ani není nutné vědět jaké.
Jde jen o to dobře ho využít.

Slečna Verisová lokalizovala zdroj, odkud se neslo její jméno. Na předloktí jemně pulsoval symbol. Dotkla se ho. V tu chvíli se objevila stříbrná kniha a vtáhla Primm do sebe.
"No konečně," začala dívka. "Už jsem myslela, že mě budeš ignorovat věčnost."
"Proč?"
"Proč až teď?"
"Ano."
"Protože mě strážce meče k tobě nepustil. Zablokoval jakoukoliv komunikaci mezi tebou a mnou."
"Hmm... co se se mnou stalo? Jsem mrtvá?"
"Ne, hlupáčku. Žiješ. Nevím, jak dlouho bys přežila tam venku, ale tady jsi chráněna před tokem času. Mezitím můžeš cvičit... tady, připravila jsem ti návod."
"Omyly moderní drezury?"
"Lepší název mě nenapadl."

Pan Tyler přisupěl k Adamovi. Něco mu na něm nesedělo, ale nemohl přijít na to, co bylo jinak.
Adam se sípavě nadechl. Oči mu pořád žhnuly rudým světlem, i když to už nebyla sytá barva plamene, spíš tlumené řeřavé uhlíky. Brian a Wensley zesílili stisk na jeho pažích.
„Za mých mladých let by vám nikdo tohle bláznění netoleroval,“ zasyčel pan Tyler.
„Proč? Vždyť si jen hrajeme venku?“ namítla Pepřenka
Pan Tyler zamával volnou rukou ve vzduchu. „Takové, jako jste vy, já znám, ale zapište si za uši, že barevné čočky už nejsou žádná známka punku. To za mých mladých let…“

Snažil se soustředit na to, aby dával nohu před nohu, ale schody se pod ním vlnily jako živé. Nebýt zábradlí, už by se dávno poroučel někam do mezipatra. Radši se pořádně chytil.
"Aspoň na tebe se dá spolehnout," zamumlal. Zábradlí bylo přívětivě měkké, akorát tak na opření. "Chceš vědět tajemství? Já jsem se totiž zam… "
"Asi by to bylo o moc jednodušší, kdybys vystřízlivěl," povzdechlo si zábradlí.
Zmateně zamrkal. Z mlhy vedle něj se vyloupl jeden lehce uválený anděl.
"Um," zrudnul Crowley, když si uvědomil, že na něm visí jako koala. "Díky. Za podporu."

Další patra proběhla v nervózním tichu.

„Tatínkutatínečkunepouštějměpevněmědržměsepotobětakstrašněstýskalo.“
Máša se nemohla Ihora nabažit. Objímala ho, pusinkovala, tulila a brebentila. Za hodinu převypávět poslední rok. Domazlit.
Nevnímala, jak je hubený, berli přeskočila, novou lesklou kovovou nohu pohladila.
Ihor ji svíral a mlčel. Nikdy moc nemluvil. Vytáhla se, voněla jinak. Chtěl se ujistit, že jsou v pořádku. Slíbil si, že se vrátí. Jen co zvládne unést zbraň. Chlap z války neutíká.
„A taky ti musím ukázat vláčky, mašinky jezdí kolem dokola a postavili jsme se strejdou most,“ táhla ho za ruku o patro níž.
Pootevřenými dveřmi dovnitř, Máše zářily oči.
„Podívej!“
Ihor nakoukl do kuchyně.
Dům ohlušil zmučený řev.

Po pečlivém ohledání místa činu si Sherlock Holmes zavolal komorníka.
„V kolik hodin jste ten večer odcházel?“ zeptal se
„Před šestou hodinou. Šel jsem ke Stewartovi na pár skleniček a vracel jsem se někdy po desáté.“
To souhlasilo s předchozími zjištěními ve jmenovaném podniku.
„Měl lord McMullen před vraždou nějakou návštěvu z větší dálky?“
„Nikoliv, pane. naposledy ho před třemi týdny navštívil jeho synovec Arthur z Glasgow.
Když komorník po výslechu odešel, detektiv podotkl: „Takže vrah přijel z jižní Anglie vlakem v sedm.“
„Jak to můžete vědět?“
„Jednoduše, Watsone. Ve váze byly čerstvé kočičky. Ty ještě nikde ve Skotsku nekvetou.“