DMD č. 14. pro 14. 4. 2023. Téma: Ježek v peci

"Zkusíš něco a schytá to některé z těch dětí. Budeš mít jejich krev na svých rukou!" vyhrožoval jí. Lia nechtěla, aby se někomu z nich něco stalo, ta výhružka na ni byla moc. Unesli ji. Naštěstí ji přišly zachránit. Byla doma...

Dva dny na to narazila v domě na manželku svého bratrance. Daly se do řeči a Marie jí řekla, že by se měla začít chovat jako dospělá. Pokud nechce, aby jí život ovládali jiní, musí najít střední cestu. Chtěla, ale cítila se na to sama.

Cítila se jako ježek v peci...Nebo v kleci? To už si přeberte sami.

Ubytovacím prostorem na Červeném trpaslíku se nesly děsivé zvuky. Kytary, bubny, zpěv.
Lister zase hraje na kytaru? To byla Rimmerova první myšlenka, mylná. Umí na kytaru, nijak úchvatně, ale že by souběžně zvládal i bubny a krákání, kterému říká zpěv? Těžko, zaposlouchal se.
„Tady to bývala Kampa. Ráj mániček, rum byl v hospodách levnej, účet za piva pevnej.“
Vrazil na ubikace. „Co to proboha posloucháš, Listere? To je…“
„… je to super, ne? Uklízeli jsme s Krytonem v ubikacích důstojníků a našli tam tohle cédéčko. Ježek v peci od Těžkejch Pokondrů.“
Rimmer se otřásl.
Radši se vypnu, než tuhle hrůzu poslouchat.

Chtěla o něm snít.

Ale i když cítila jeho přítomnost, neukázal se jí.

Po čtvrt roce toho měla dost. Začala se sny manipulovat. Zprvu to šlo obtížně, ale čím odvážnější věci vytvářela, tím snazší to bylo.

Moře krve.

Oživlé mrtvé.

Padající hvězdy (připomínaly jí jeho oči).

Ale byl to až ježek v peci, který ho přivolal.

"Ubližuješ mým snům," obvinil ji. Ježek odcupital pryč, zatímco na sebe zírali.

"Ignoruješ mě."

"Co si myslíš, že děláš?" zavrčel.

"Hledám tě."

"Jsem přímo tady."

"Vážně?" v očích ji pálily slzy. "Tak proč mi neřekneš své jméno?"

Poprvé zaváhal... na nekonečně dlouhou chvíli.

"Morfeus."

„Alethia, fakt tu straší?“ za ruku ma poťahala moja najmenšia.
„Nebuď ťuťu!"
„To hovorí ten pravý!“ usmiala som sa. Dvoch najmladších členov oddielu som si nechala pri sebe. Počas čakania na ďalších pátračov sme pri jednom z otvorov starej pece, v ktorej sa kedysi produkovalo železo, zapálili pár sviečok. Na umocnenie atmosféry čarodejnice, ktorú som predstavovala.
Zrazu niečo zašuchorilo na opačnom konci, kde bolo naviate suché lístie.
„Čččo...tto-to je?“
„Radšej sa pozrite tu. Priamo cez komín vidno Mesiac. V akej je..“opäť šuchot. Drobci vybehli s krikom von.
„Dáš si so mnou vajíčko, Pichliačik?“ ponúkam malé strašidlo z lístia.

Pat našel svého nového kamaráda na dvorku pod keřem. Vzal ho s sebou domů, ale bylo mu jasné, že pro něj musí zařídit vlastní bydlení. Sehnal všechno potřebné a šel požádat souseda o pomoc. Shodou okolností potřeboval Mat nainstalovat novou troubu, a tak se rozhodli dát hlavy dohromady.

O pár naražených prstů, menší požár, nehodu s hasícím přístrojem a návštěvu hasičů později měli konečně hotovo. Mat připravil kuře, aby mohli novou troubu pořádně oslavit. Až když seděli na gauči a odpočívali po dobře odvedené práci, si Pat uvědomil, že ve výběhu pro ježka leží syrové kuře.

Kam zmizel ten ježek?

Ježek došel k hospodě. Plazívaly se tudy v podvečer zmije a on měl na jednu chuť.
Uvnitř se začali scházet štamgasti. Jejich hlasy doléhaly ven. Ježek poslouchal.
“Zdar Vencóóó! Jaký bulíky nám budeš věšet na nos dneská?”
“Všechno, co povidám je pravda pravdoucí!”
“Kecej!”
“Hele zrovna dneska jsem v lese potkal ježatou potvoru. Posadila se takhle doprostřed cesty a vodevřela si na mě tlamu!”
“Smrdělo jí z huby?”
“Ste blbci, když vodevřela tu tlamu měla uvnitř ohnivo, no jako v peci. Tak sem vzal kramle!”
Štamgsti se rozchechtali.
Ježek škytl. Z tlamičky mu vyletěla malá ohnivá koule a podpálila hospodu.

„Pece dobrá, ceny dobrý“ upoutal jí nápis v prosklené výloze kadeřnictví. Zastavila se a koukala dovnitř na zručnou práci kadeřníka, který dokončoval účes mladému vietnamci. Pro její drobné oči, výrazné lícní kosti a smyslná ústa se jí lidé často ptali, zda nemá asijské předky a tak usoudila, že by jejím rysům mohl prospět účes východního typu od odborníka. Když usedla do křesla a řekla „Zkrátit.“, kadeřník chvíli zaraženě mlčel. Cena byla dobrá, ale navzdory peci dobré jí seděl na hlavě výstavní ježek. Na rozdíl od jejích rysů měla vlasy evropsky jemné a slabé a pánské vietnamské kadeřnictví dokonalo dílo zkázy.

Měli si nechat zaplatit.
John nechápal, proč Sherlock souhlasil, že od klienta přijme jako honorář divočáka. Přestože to byl myslivec.
Teď tady oba stáli nad pekáčem, v němž se válelo podivné něco, co připomínalo jeden ze Sherlockových experimentů. Nebo hodně přerostlého nemocného ježka. A kolem nich se líně valil štiplavý tmavý kouř.
„Takhle to asi být nemá, nebo ano?“ Sherlock píchl prstem do hřbetu padlé oběti.
Z Johnovy odborné strany se ozvalo zamumlané hmm, než promluvil.
„Možná, že když ještě zavčasu zavoláme veterináře, stihne ho zachránit.“
Vzdychl. Teď aby snědl ty týden staré palce z lednice.
Měli si nechat zaplatit.

"I honestly never thought I'd see that guy again," Jen said as the paramedics rushed off with the man in the severely singed super-suit. "What was he doing in there, anyway?"

"Trying to save the Czech ambassador. She was at the hotel for a conference."

"I guess he was trying to be a hero." The paramedics hurried back into the burning building. "Careful - it's like a clay oven in there."

"That's very specific."

"Whatever it takes to make the prompt work. Come to that, he's a porcupine, not a hedgehog."

"What?"

"Nothing." Jen sighed. She'd probably have to represent him.

„Musel jsem ho utratit. To zranění se nehojilo. A co víc, dostala se tam infekce a následně došlo k sepsi.“
„Co antibiotika?“
„Bohužel bez efektu.“
„Jak k tomu zranění vlastně přišel?“
„Šlápl na něco ostrého, co mu poranilo kopytní kost.“

„Pamatujete na náš rozhovor o koni?“
„Ten s tím zraněným kopytem?“
„Ano. Představte si, že to mělo dohru. Někdo to narafičil.“
„Chudák zvíře. Kdo něco takového udělal?“
„Šlo o pomstu. Na koně nastražili na zem několik nášlapných ježků.“
„To je přece středověká záležitost..?“
„Není těžké je vyrobit. A víte, kam je ukryli? Do pece. Přišlo se na to úplnou náhodou.“