Rady zkušeného ďábla

Milý Tasemníku,

není Tvým právem, ale jednou z Tvých největších povinností být zapomínán. Doby, kdy jsme vstupovali mezi pacienty a Nepřítele přímo a velmi reálně, jsou pryč. Bude mnohem lépe, budeš-li působit méně přiznaně. Velmi užitečným například bude, stanou-li se Tvá vnuknutí „vnitřními pohnutkami“ Tvého pacienta, jeho „pravým, zdravě sobeckým já“ nebo „hlasem srdce“. Samozřejmě takto nelze maskovat každou naši snahu, základem je začít u věcí zdánlivě nevinných a velmi zvolna zvyšovat laťku. Na konci si bude pacient myslet, že se prostě řídí svými pocity, ale ve skutečnosti to budou Tvé pobídky, kterými za něj budeš rozhodovat.

Líbá
Tvůj Zmarchrob

Drahý Tasemníku,
vedeš si dobře, ale neusni na vavřínech! A hlavně, nenech se zlákat, jako mnoho mladých nezkušených, tou z největších chyb, totiž zbrklostí. Nespěchej získat vyhlédnutého pacienta příliš rychle a zejména – nespěchej získat pouze jeho! Vždyť i poháněč řídí svými povely a pobídkami celé stádo a ne jen jeden kus. Při troše vůle a trpělivosti můžeš být jako onen pohaněč. Postrkuj je zlobou a zlostí, štípej závistí a až stádo zešílí, směruj je jemně. Buď jako rozsévač (však nikdy tak, jak ho chápe Nepřítel!). Zasij zlé sémě, pohnoj záští, pomluvou, zalévej žlučí a čekej. Však ono vzklíčí.
Tvůj Zmarchrob

Milý Tasemníku,

to, co píšeš, je nejen naprosto hloupé, ale i podvratné. Nepokoušej se Ty, nedochůdče, poučovat profesionála, jako jsem já. Je to trapné a ubohé.
Lidé ve skutečnosti vůbec nejsou rozdílní. Jsou si podobní jak vejce vejci. Jen Nepřítel jim přiznává tzv. individualitu a možnost činit svobodná rozhodnutí. Nepřej si, aby se někdo dozvěděl, že tady po pekle operuješ s Jeho myšlenkami. Jestliže někteří pacienti neskončí u nás, není to tím, že by se od sebe lidé navzájem nějak lišili, ale neschopností vás, mladých ďáblů. Hlavně že nikdy nešetříte časem, abyste pro svá selhání hledali výmluvy.

Líbá
Tvůj Zmarchrob

Milý Tasemníku,

lidé jsou divná stvoření. Že se má Tvůj pacient objektivně stále líp? To nehraje roli. Důležité je, jak se cítí. Jeho pocit, že se dře jako soumar, určitě podporuj. Důležité teď je umně ho vést k tomu, aby hledal, kdo je vinen tím, že se má (údajně) tak zle. Může to být žena, vláda, lidé na dávkách. Nejuspokojivější bude, dokážeš-li ho přesvědčit, že za to může samotný život. Život, který je jen pachtěním soumarů. Život, kterého se dá zbavit snáze než vlády nebo nepracujících. Takto ho můžeš dovést k tomu nejvýhodnějšímu konci (pro nás, samozřejmě).

Líbá
Tvůj Zmarchrob

Můj drahý Tasemníku,
Píšeš, že se Ti nahoře stýská po pekle. Skutečně? Zajímá tě, zda se tady něco změnilo; inu, peklo je dokonalé a změn není zapotřebí. Každý obyvatel, ať démon či vězeň, je automaticky vinen (tebe, můj milý, se to bude týkat více než jiných). Trest je tudíž vždycky namístě.
Zajímavé je, že někteří zdánlivě nejhorlivější následovníci Nepřítele zcela přejali tento způsob uvažování. Mají plné pusy milosrdenství, odpuštění a podobných ohavností, srdcem však touží po věčné pomstě. Nejnádhernější je fakt, že důvodem k tak planoucí nesnášenlivost nejsou opravdové hříchy jejich bližních, ale pouhé drobné rozdílnosti.
Peklo jich bude plné!

Drahý Tasemníku!
Ať žiješ a vzkvétáš!
Dnes tě seznámím s tajemstvím řeči.
Před třemi věky daroval Nepřítel, nechť jeho dílo pohltí osm pekel, lidstvu prostředek ke sdílení myšlenek. Jedenadvacet vycvičených démonů dřelo tisíc let, aby účinky strašlivě nebezpečného nástroje zhatilo. Představa, že by každý z pozemských červů porozuměl druhému, byla děsivá.
Dnes ovšem málokdo mluví, aby něco řekl, což nikomu nevadí, protože nikdo nikoho neposlouchá. Řeč jest šifrou, ke které chybí klíč. Povedeš-li tedy svého pacienta k plytké mnohomluvnosti, nemůžeš pochybit. Ať řekne třiatřicet slov, kde stačí tři, a bude náš!
Takových jsem sám dostal čtyřicet sedm!

Tvůj strýc Zmarchrob

Drahý Tasemníku!
V posledním dopise se s naivním potěšením zmiňuješ, že lidstvo postihla jakási nákaza; Tvé ambice s tím spojené jsou úsměvné. Po dvou velkých válkách a předchozích morových ranách jsem skálopevně přesvědčen, že podobné okolnosti mají na naši věc pramalý vliv. Ano, mnozí, a nikoliv jen vysoce postavení, využijí strachu, aby lacino získali, po čem nejvíce prahnou: více moci, více peněz. Za maskami vážnosti skrývají tolik krásně hříšné radosti! Jiní však, předtím pohodlně uvelebeni v lhostejnosti, naleznou ve svém nitru ohavné vlastnosti, tak drahé Nepříteli: obětavost, velkorysost, skromnost.
Dokud nevíš, kam se Tvůj pacient přikloní, nedělej si velké naděje.

Drahá Dezinvektilo,

Nepřítel se netají tím, že nemá rád pokrytce: lidi, kteří otevřeně nebo skrytě považují ostatní za horší a soudí je. Viz podobenství a farizeji a celníkovi.
Náš odbor pro masové ovlivňování však odvedl vynikající práci: farizeje a celníka zkřížil. Vypěstovali druh člověka, který řekne: „Podívej, Bože, nejsem svatej: piju, do kostela chodím jen na Vánoce a řvu na lidi. Dám ale krk na to, že tamhleten, o kterém vím najisto jen, že chodí do kostela pravidelně a dává příspěvky na dobročinnost, něco zaručeně skrývá, takže je to pokrytec a já mám právo ho nesnášet."

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahý Sporotoči,

byl jsem požádán, abych Ti byl nápomocen při plnění Tvého úkolu. Plně s Tebou soucítím, neboť narychlo přebírat pacientku po trvale indisponované pokušitelce není lehké. Pro mě je to o to horší, že ona selhavší pokušitelka byla má vlastní neteř. Ale doufám, že se poučíš z jejích chyb.
Zásada první: Nesnaž se ukousnout si příliš velké sousto. Vrážet klíny musíš hlavně kolem své pacientky, je velmi vhodné co nejvíce ji separovat od Nepřítele.
Vlastní sílu drž v neustálé jednotě.
Pokud se mé rady budeš držet, staneš se i Ty jednoho dne zkušeným ďáblem.

Líbá Tě Tvůj konzultant Zmarchrob

Inspekční tribunál?
Je nuda,
Předseda?
proto během líčení spím. Na jídlo mě vzbuďte. My totiž
Proč to dělá?
odsouzené můžeme rovnou sníst. Taky na ně předem
Presumce?
hledíme jako na vinné. Občas se mezi nimi ale najde
Obžalovaný?
schopný řečník, jehož obhajobu
Jeho řeč?
nelze prospat. Takového neodsoudíme. Býváme z toho
Co my?
rozmrzelí, protože jsme přišli o jídlo. Takže ochotně
Co uděláme?
vyhovíme jeho návrhu a pustíme se do svědkyně, která je
Obžalovaná?
dost překvapená. Má smůlu, kočička,
Vina?
nikoho nezajímá, že neměla čas na přípravu obhajoby. Máme hlad. Původní obžalovaný
Zmarchrob?
se chechtá. My také, máme co jíst.