Dej mi své jméno

Je to naléhavé, jasné, bezprostřední - skoro jako rozkaz. Dej mi své jméno, zašeptané proti nahé kůži. A on mu ho dá.

Když o tom pak Elio přemýšlí, schoulený do klubíčka ve velké posteli, napadne ho, jaký to má význam. Pojmenování jako akt moci, člověk, který dal jména zvířatům, Bůh, který je bezejmenný a kterého nikdo ovládnout nemůže. Jenže když někomu dáte své vlastní jméno - je to jako mu dát klíč ke své duši, projevit moc tím, že se jí vzdáte, darovat sám sebe skrze druhého. Je to jako umírat a zároveň se rodit. A znovu a znovu a znovu. Navždycky.