DMD č. 24. pro 24. 4. 2020. Téma: Zakopaný pes

Dobrý den, milí studenti. Dnes jsem si pro vás připravil opravdovou lahůdku. V uličce devět se objevila bedna s archeologickými nálezy. Mám dojem, že jsem zde viděl krabici obsahující pylová zrna z pravěku.
Ano, archeologové jsou schopni nalézt na pravěkých sídlištích semínka rostlin, zrnka obilí i zrníčka pylu. Odebrané vzorky půd promývají na sítech a stereoskopickou lupou vyberou rostlinné makrozbytky. Touto činností se zabývají archeobotanikové.
Když už jsme u té půdy, napadá mne ještě něco Víte, že archeologové pomocí analýzy půdy, zejména jejího prvkového složení dokáží i po stoletích objevit, kam jste zakopali svého psa? Vaši mrtvolu by zjistili též.

Stála nad kuchyňskou linkou a neenergicky připravila věci na vaření. Vyndala nůž z šuplíku a pustila se práce. Zítra to neudělá a jíst se musí.
Jak může být tak tupý, říkala si. Já mám věčně tupé nože, ale tohle je fakt tragédie. Rajče se rozpláclo a byla z něho rajská. S okurkou to šlo ještě hůř. Netrvalo to dlouho, ale přijít na tu záhadu, na ten důvod, proč to jde tak špatně, nemohla aspoň minutu. Byla unavená a měla starosti. Když zjistila, že krájí opačnou stranou čepele, vůbec jí to nepřekvapilo. Jen si povzdechla, otočila nůž a pokračovala v krájení.

Nechala se pozvat na čaj, ředitelna jí nepřipadala jako dostatečně neutrální prostor. Po minutách konverzace bez obsahu odložila šálek. „Chci vám nabídnout spolupráci.“
„Ano? Myslela jsem, že už mě dlouho zaměstnáváte,“ odvětila profesorka Vektorová s neupřímným úsměvem.
„Hledám někoho, kdo by pro mě v zájmu školy získával informace. Neoficiálně samozřejmě.“
„Slyšela jsem, že ministerstvo platí špehům dobré peníze. Proč nejít rovnou ke zdroji?“
Ředitelka s hořkostí spolkne kus morální integrity. „Protože vím, co jste skutečně dělala před pěti lety.“
„Vydírání?“ odtušila chladně profesorka, po úsměvu náhle ani památky. „Nevěděla jsem, že to v sobě máte. Určitě si nechcete říkat Raddleová?“

„Neublíží nám to?“ zeptalo se děvče.
„Neudusíme se?“ přidal otázku desetiletý.
„Atmosféra je tu dýchatelná, vzduch je svěží a voní,“ odpověděl muž a nadechl se. „Ách...“
„Doma to někdy voní jako pes,“ prohlásil čtyřletý.
„Protože ho zakopali na dvorku za buňkou,“ zareagoval jeho bratr.
„Nikdo nikoho nezakopával,“ odporoval jim muž. „To je vada klimatizace. Rodiče by si měli zažádat o opravu.“
„Řeknu jim to,“ na to blonďáček.
Muž zavřel oči. Několik úderů srdce neříkal nic. „Pojďte se projít. Park jste v Habitatu ještě nikdy neviděly.“
„Pl-róč?“ ptal se čtyřletý.
„Stromy jsou moc vysoké. Světelná výška Habitatu je pouze deset metrů.“

That evening, Sirius left the Great Hall early. Again. Later, Remus also excused himself.
"And then there were two," joked Peter but James wasn't paying attention.
"Have you noticed how both of them always disappear?" he asked.
"Yeah," said Peter. "I guess they have better things to do than hang out with us."
"Let's find out," James smirked and gestured at Peter to come with him.
They followed Remus into an empty classroom. Very carefully they slightly opened the door and peeked in. Then they backed away slowly and looked at each other.
"Okay, I wasn't expecting that," James chuckled.

"Tatínku, měli bychom doma nějakou pevnou tenkou šňůru?" táže se Jenovéfa.
"Měli bychom mít toho psa s duší. Jako prádelní šňůru jsme ho tenkrát použili jen malou část," odvětí Pankrác.
"Jaký pes?" zajímá Zdirada.
"Koukej, tady ho mám. Má obalovou vrstvu a uvnitř centrální vlákno. Někdo toto nazval duší. PES je zkratka materiálu polyester. Proto jsme tu šňůru koupili pod názvem PES s duší."
"To je zajímavé."
"Ano, jak vidíš, duši může mít nejen pes jako živý tvor. Zakopaný pes je v těch homonymech. Tohoto psa s duší jsme však tehdy naštěstí nikam nezakopali, a proto jej nyní můžeme použít.

Gaspoda věděl, že z toho nic dobrého nekouká. Jemu se to snadno řeklo "Zůstaň tady a čekej, chlupáči!", kapitánovi jednomu Naleštěnému. Jenže on, Gaspoda, věděl své.

Věděl, že všude kolem pobíhají vlci a on nemá žádný způsob, jak Voližkulkovi, Hoňvohonovi a ostatním vysvětlit, že je tady jen na návštěvě. Vždyť on se snažil i čůrat diplomaticky! A "zůstat a čekat" v otevřeném prostoru bylo jako namalovat si na čelo terč uprostřed střelnice.

Musí si najít úkryt. Nejlépe tak malý, jako je on sám. Nečekat, až si pro něj pan Mýdlo za ušima přijde. Za tohle mu ani ty stejky nestojí!

Po hodině hledání v temném lese konečně našli starý hrob.
Označen byl jen křížem ze dvou svázaných klacků.
"Já věděl, že to tu je," usmál se otec.
Syn zaryl rýčem do kamenité půdy.
Šlo to těžce.
"Proč to děláme, tati?" otřel si z čela pot.
Otec se usmál.
"Pod zemí se tu nachází velké kouzlo."
"A to nám pomůže porazit meteozvěsti?"
"Určitě."
"Hmm, tomu pořád nerozumím."
"Mrtví nesní. Kosti znovu neožijí. Rozemeleme je na prášek..."
"A ten pak zneškodní oživlé věci," doplnil konečně s pochopením syn.
Dalším úderem rýče pak vykopal psa, kterého pohřbili před mnoha lety.
Měl hezkou rakev.

"There better be a good explanation, Major Gaviota."
The commander of the Santa Banana Air Force, and currently its only member, nervously looked at the president and then his eyes rested on the mound of dirt in front of him.
"Yes, there is, Presidente. I took Lieutenant Sabueso up in Veronica..."
"Veronica?"
"Yessir, our Tiger Moth. I don't know who named it but it stuck."
"Continue."
"And he forgot to fasten his seatbelt and fell out ouf the plane. He made quite a crater when he fell so we just buried him right there. Why waste a perfectly good hole?"

A jestli dojde na bitku, pomyslel si Amias, nože nebudou zdaleka jejich největší problém. Okamžik, na který útočníka zahlédl, úplně stačil ke zhodnocení jejich šancí.
Ten chlap byl učiněný obr. Mohutná postava, samý sval… A pořád tu ještě byly ty nože.
Amias oficiálně začínal panikařit.
Najednou se útočník zastavil. Snad ho upoutaly zvuky lesa nebo nějaká z jejich věcí.
Amias neměl v úmyslu hledat, kde je zakopaný pes. Druhou takovou šanci nedostanou.
Nemělo cenu jenom stát a čekat, než se útočník vzpamatuje, ale další slova Amiase přece jen přiměla myšlenky na útěk o pár vteřin odložit.
„Henry, jsi to ty?“