DMD č. 11. pro 11. 4. 2018. Téma: Upřednostňuji osobní setkání

Franz zdraví Leni. Přivedu toho, o kterém jsem ti říkal, tam, kam jsme se dohodli, tehdy, kdy jsme se dohodli. Víc osobně.
Lístek papíru jde z ruky do ruky a všem prstům a chtivým zrakům neříká zhola nic. Tajná jména, tajná místa, tajná doba. Řeč hraje prim při všech delikátních schůzkách. Jen zasvěcení vědí, že Franz je Josef a Leni je Nora, ten někdo zase Alexandr.
Sejdou se půl druhé hodiny po poledni v pochybném lokálu uprostřed města. Dohodnou se a zase se rozejdou. Po rozhovorech nezbude ani čárka. Nemusí.
Leni zdraví Bacha. Na břehu ve čtyři. Každý jednoho svědka.

Nejdražší Basile,
Váš poslední dopis mě nesmírně potěšil. Jsem velice rád, že se Vám daří dobře.
Přesto bych se s Vámi raději viděl osobně. Pokud by Vám to vyhovovalo, mohli bychom zítra zajít na jedno výtečné představení, které mi doporučil Henry. Je možné, že se Vám o něm již také zmínil.
Na brzkou shledanou
Váš Dorian Gray
P.S.: Zvážil jsem pečlivě Váš návrh. Bude mi velkou ctí stát modelem pro Váš další obraz.
Dorian si znovu přečetl dopis a se spokojeným úsměvem ho vložil do obálky, kterou podal sluhovi.
Byl si jistý, že svého oblíbeného malíře již brzy uvidí.

Gandalf si znovu přečetl lístek, který mu předal trpasličí poslíček.
"...Výprava k Hoře... smrt netvora... poklad a dědictví... náklady a detaily cesty... setkejme se v Hůrce...
Podepsán
Thorin Pavéza
"Inu, proč ne", řekl si Gandalf. "Mohlo třeba by to celé mohlo být k něčemu dobré."
To ještě netušil, že tato schůzka povede k výpravě, na které pozná hobita z Kraje, prožije zajetí, Bitvu pěti armád a nakonec mu dá možnost rozhodnout o osudu Jednoho prstenu, povede Společenstvo prstenu, porazí Balroga a zapříčinit pád temného pána Saurona.
I Valar se občas nestačí divit co vše zapříčiní jeden lístek a jedna schůzka.

PRODÁM ŠTĚŇATA - POUZE DO DOBRÝCH RUKOU
Štěňátka z posledního vrhu, momentálně stará tři měsíce. Štěňátka jsou zdravá, odčervená, očkovaná, dobře socializovaná, přátelská, velmi hravá a roztomilá. Datum odběru dle dohody. Základní výbavička (misky, vodítko, pelíšek, obojky, náhubky, žvýkací hračky) je samozřejmostí. Štěňátka mají PP, pocházejí z prvotřídního řeckého chovu s dlouhou tradicí.
Jedná se o staré plemeno vhodné k hlídání (velmi odhodlaní a loajální hlídači i bez dalšího výcviku), možno ale i vychovat jako gaučové mazlíky.
Vhodná spíše pro zkušeného chovatele s širší praxí, znalost hry na jakýkoli hudební nástroj výhodou.
Upřednostňují osobní setkání za účelem domluvy o bližších podrobnostech.

"Mušketýr Athos?" osmělil se gardista. Hospoda byla sice poloprázdná, ale ta druhá polovina obsahovala hlavně mušketýry.
"Co mu chceš?"
"Já nic. Ale mám tu na něj zatykač. Jste to vy? Máte si to přečíst," podal Athosovi zapečetěný dokument.
Stýská se mi. A.
Athos sehrál rozhořčení, uklidnil kamarády a odešel s gardistou, kterému se dost ulevilo.
*
"Příště mi prosím pošli obyčejný vzkaz, Armande."
"Vzkaz jsem přece poslal."
"Ano, ale balil ho kardinál. Ten gardista tě musel pořádně rozčílit. Poslat ho samotného zatknout mušketýra..."
"Jenže tys mi ho nechtěl poškodit, a proto jsi přišel."
Přitáhl si Athose.
"A já tě potřeboval vidět."

Nervózně přešlápl a pohlédl na čokoládu ve svých rukou. Ačkoliv o ní ještě téměř nic nevěděl - měl jen obecnou představu bez jasných tahů a křivek - počítal s tím, že čokoládou přece nikdo nepohrdne; byl to jeho nenápadný plán, jak ji pomocí maličkých úplatků přimět ke spolupráci. A kdyby nevyšla čokoláda, v tašce ještě skrýval flašku vína. Kdo ví, třeba se místo křehké dívky objeví cynická dáma ve středních letech?
Tam už přichází!
Objevují se první rysy, zatím napůl skryté v mlhavé nejistotě. Představa je to neučesaná a bez všelijakých doplňků, ale už teď se usmívá.
Hlavní postava jeho nejnovějšího příběhu.

Zima pomalu přichází. Právě včas nám dokončili nové ubikace. V těch hrozných stanech se už nedalo vydržet. Akorát se zabydluji, když si všimnu obálky přede dveřmi. Nemá na sobě žádnou známku, ani razítko, ani nic jiného - jen bílá obálka. Otevírám ji a vytahuji kus papíru. Je popsaný z obou stran. Pomalu čtu.
Padá mi čelist. Nevěřím svým očím. Copak se dočista zbláznil?! Zvedám se a rázným krokem zamířím k pokoji, co Poe dostal.
Klepu na dveře, čekám...
Otevírá mi se zaskočeným výrazem na tváři.
"Copak si se úplně pomátl?! Přece víš, že TOHLE budu chtít řešit z očí do očí."

Lesy u říčky Bière jsou od Paříže jen coby kamenem dohodil. V časech, kdy se umělci přiklonili k přírodě, představovaly snadno dostupný kout na venkově pro ty, které už nezajímaly stylizované krajinomalby.
Příjemné zázemí poskytla vesnička Barbizon. I na nemajetné hosty čekalo v hostinci prosté lůžko, chléb se sýrem a víno. Oč skromnější bylo ubytování, o to veselejší společné večery.
Přijížděli po mnoho let, vytvořili krásná díla. Někoho zaujala divoká skaliska, jiného širé louky za oblačného dne, někoho bučina mírně prozářená sluncem, dalšího venkované při práci či modlitbě. Už ne idealizované představy, ale skutečné výjevy, jak je měli před očima.

Konečně se odhodlala a vyťukala číslo. Od známé.
"Prosím," ozval se ve sluchátku tichý hlas.
"Tady - Diana Löwenthalová", zaváhala nad falešným jménem. "Potřebuji pomoci. Už to nezvládám."
"Jistě, madam. Co pro Vás mohu udělat?"
"Můj - partnerský vztah. Nestojí to za nic. Nevšímá si mě, nemá mě rád. A moje práce je příšerná. A - mám deprese, úzkosti. Nabízeli mi prášky, ale já žádné brát nechci."
"To není problém," ozvalo se měkce v telefonu. "Ale pro začátek bude potřeba váš podpis. Vaším skutečným jménem. A nadto upřednostňuji osobní setkání. Zavolejte znovu, až si budete jistá."
Polkla, ale než stačila zareagovat, Satan zavěsil.

"Ahoj Lve, tady Scholastika, mohli bychom se v neděli sejít? Chci ti něco říct."
"Tak říkej."
"Ne, preferuji osobní setkání."
Setkávají se tedy ve smluvené restauraci.
"Dáš si nějaké víno, Scholastiko?"
"Ne, jen džus, a brzy pochopíš proč."
Scholastika vytahuje fotografii něčeho, co Lev naposledy viděl kdysi v učebnici biologie. A nechápavě mlčícímu Lvu vysvětlí:
"To je, milý Lve, náš společný potomek. Co s tím uděláme?"
Vzápětí dodává:
"Dítě si každopádně nechávám, ale na vytvoření řádné, úplné rodiny musíme být dva.
Nemohu tě do ničeho nutit, avšak pamatuj: vigilantibus iura!"
"Co???"
"Práva bdělým; a já jsem nyní bdělá za dva!"