DMD č. 29. pro 29. 4. 2017. Téma: Eso

Vzduch byl pro něho vším. Jen tam se cítil dokonale šťastný. Připadalo mu, jako by tu žil odedávna, celý život, ale byly to teprve dva roky. Dva roky naplněné poznáváním, nervy drásajícím riskováním, šťastným bavením diváků. Učil se rychle a s nadšením, a stejně rychle učil ostatní.
Dnes poprvé to bylo jiné. Mělo to být jen neškodné pozorování, ale nakonec se to zvrtlo. Objevili se další, a on se musel bránit.
Jeho první tři leží na zemi. Za dva měsíce k nim přibudou další dva, a on se stane prvním vzdušným esem.
Za další čtyři měsíce skončí na zemi on.

„Měli bychom trochu resumovat,“ vezme si slovo Linkva, „jsme přeci v metarománu.“
„Recyklaci už jsem pochopil,“ šeptá si pod nevousy Apolo, „ale co je zase rezimace?“
„Myslíš nějaké eso na závěr?“ vytřelí Filcin obočí vzhůru.
„Kdybys byl co k čemu,“ houkne Sikar, „tak nás všechny vyhodíš do povětří!“
„Možná stačí jen přiznat barvu,“ moralizuje Thea, „že jsme jen ubohé figurky na šachovnici tvé imaginace!“
„Což realitě,“ svěsí hlavu otec, „skutečně neodpovídá!“
„Já jsem celkem spokojená,“ zachraňuje muže kojící žena, „už i žehlím a vařím!“
„Navzdory rodině básník zpívá…“ hájí se Filcin, „a maminka má vždycky pravdu!“
Viktorka si říhne. Dopila.

V drkotajícím transportéru se v šeru houpe podivné dvoulůžko. Na jednom leží bezvědomý Jedi, na druhém se krčí Tyros. Gwen z ran pořád utíká krev, ale pramínky postupně slábnou. Thon drží v ruce misku se silným alkoholem. V něm se vznáší několik Mossiho dlouhých vlasů. Kapitán navléká jeden po druhém a šije. Šije titěrné stehy, zakončené ještě titěrnějšími uzlíky. Pečlivě sešívá jednu rozříznutou vrstvu po druhé. Nakonec je hotov. I přes to příšerné kymácení a nedostatek světla.
Mossi koukne na ránu a uznale zabručí.
"Tyrosi, ty jsi král výšivky."
Mimas zavrtí hlavou a stiskne vděčně bratrovi ruku.
"Král ne. Eso."

Vypravěč se rozběhl vstříc plamenům. Nedbaje na žár a létající jiskry, postupoval hlouběji do srdce města. Musel se dostat k hradu. Znal svého bratra velmi dobře. Jen jeden z nich v případě krize utíkal. A jeho bratr to nikdy nebyl.
Byl si moc dobře vědom hněvu, jaké město k jeho bratru cítilo. Ale byl to on, kdo měl trumf. Stále měl kroniku a stačilo ji jen vhodit do plamenů a bylo by po všem.
Město vycítilo, co má jeho ochránce v plánu. Zaleklo se.
Vypravěč postupoval stále vpřed. Šel si pro svého bratra.
Plameny ustupovaly jeho hněvu.
Město se vzdávalo.