DMD č. 19. pro 19. 4. 2017. Téma: Banány to jistí

Zapínám internetový přenos a po zjištění stavu též televizor. Abych si to vychutnal i obrazem a zvukem. Čtvrtý zápas finále, vedeme o dva góly, od titulu nás dělí jednotky minut. Soupeř se nevzdává, zkouší hru bez brankáře. Ještě banán by to chtělo. Jako pojistku.
Podařilo se! Puk končí v prázdné brance. Tři banány za minutu již soupeř nedá. Utkání se dohrává, pár vteřin před sirénou již místo hry začínají radovánky a rozhodčí to tolerují.
Titul se do našeho města vrací po dlouhých jednapadesáti letech. Tehdy jsem ještě nebyl na světě. Stejně jako většina ostatních fanoušků. Kdypak se zadaří titul příští?

„Měl bys něco sníst,“ založil si Jáchym poloprůhledné ruce na poloprůhledné hrudi.
„To mi říkáš zrovna ty?“ odsekl Filip. Nepoznával nic z toho, co před ním leželo. Byl rád, že rozliší, co je jídlo a co nádobí.
Budoucnost ho neustále mátla.
„Alespoň banán,“ pokračoval Jáchym. Tentokrát se rozhodl být alespoň trochu nápomocný a ukázal na podlouhlou žlutou věc.
„Je v nich hořčík,“ dodal. „Prevence deprese je v důležitá.“
Filip netušil, co je hořčík, prevence nebo deprese. Jáchymovi ale věřil, a tak vzal žlutou věc do ruky a obezřetně se do ní zakousl.
Duch se škodolibě zachichotal: „Musíš ho napřed oloupat.“

„Dobře mě poslouchejte, nebudu to víckrát opakovat.“
„Michelle, co tu děláte? Mám lokál plný Němců!“
„Dnes večer zaútočíme na skopčáckou základnu ponorek. Budu potřebovat ten modrý gin, který jsem u vás schovala.“
„Ale ten mi vypil poručík Gruber, div si potom nezničil tančík.“
„A co miny zapečené v koláčích?“
„Ty snědla stařičká matka mé ženy, měla hrozný hlad.“
„Dynamit v salámu?“
„Našli ho letci a vy víte, jak jim ta věčná cibulačka leze ušima.“
„Tak to už zbývají jen ty banány z plastické trhaviny.“
„Proboha, Michelle, jaká trhavina?! Ty mi zabavil Herr Flick z gestapa, měl na ně hroznou chuť!“

Nejdřív ho možná šmírovala Ufňukaná Uršula.
Díky ní odhalil tajemství vejce. A zjistil, že si bude muset poradit s jezerními lidmi. A s jezerem – on, nepříliš dobrý plavec.
Pak na Pobertově plánku zahlédl Bartemia Skrka.
Zapomněl na ten pitomý schod a uvízl.
Přilákal Filche a paní Norrisovou, která ho nejspíš cítí i pod neviditelným pláštěm.
Do toho se přimíchal Snape, rozčilený kvůli vetřelci ve svém kabinetu.
A Moody. Moody, který Harryho viděl a neprozradil.
Moody, kterého zaujala Skrkova přítomnost.
Moody, který si půjčil Pobertův plánek.
Moody, který mu navrhoval, aby zvážil dráhu bystrozora.
Harry opravdu potřeboval klid a lehnout si.

Obvyklá telefonická konverzace s mamkou:
„Přijedeš na víkend?“
„Jo, chtěla jsem. Mohla bych vzít s sebou tu kamarádku, co jsem jí slibovala, že jí naučíme píct buchty?“
Vyděšená reakce: „Tu černošku z Afriky?“
„Neboj, umí česky líp jak já anglicky.“
Stále vyděšené: „Ale co jí?“
„Úplně normálně všechno.“
Váhavé: „Když já nevim.“
„Má český jídlo ráda, nedělej si starosti. Cos vlastně měla v plánu vařit?“
„Asi guláš.“
„Fajn, tak ji naučíme i houskový knedlíky, to bude prima!“
Povzdech, „Tak ji teda přivez.“ následovaný zamyšleným nedůvěřivým: „Já nevim, co můžou jíst Afričani. Radši koupim nějaký banány.“
„Všichni v Africe nejsou opice!“

Bylo to těžké. Lidi jsou občas příšerná stvoření.
Bylo to zábavné. Lidi jsou často neuvěřitelně zajímaví.
Bylo to fyzicky náročné. Na lepší nápad než na útěk zatím nepřišel.
Bylo to nudné. Některé večírky musel doslova zachraňovat.
Bylo to stylové. Žádné boty neseděly líp než conversky.
Bylo to opojné. I když je rád, že s ní zůstalo jeho alter ego.
Bylo to děsivé. Hlavně pocit, že nic nemůže předčit jeho zkušenosti.
Bylo to nevděčné. Ale za to si mohl zčásti sám.
Bylo to šílené. Nebo šílení byli ti okolo?
Bylo to banánové. To hlavně. Na žádnou party je nikdy nezapomněl vzít.

Sehni se níž.
Přeběhni tam. A zpět. Víc; tam. Zpět.
Opakuj.
Popadni dech!
Vyskoč výš.
Chytni míč, vždy chyť míč.
(tref)
Znovu dech!
Pro výhru všech - trénovali do úmoru; střelba na koš, trestná za nevpadlé, jeden na jednoho, dva na dva, běh, překážky a člunkový běh a střelba (hoď to tam!) a bránění, posilování, protahování...
Večer sípali vyčerpáním.
Pokaždé jim proto s láskou připravila odměnu: kari s rýží, pečené kuřecí, dušené hovězí...
A pokaždé vídávala jejich protažené zelené obličeje lapající po dechu, ruce hledající sklenici s vodou. Chjo, vždyť se tolik snažila - nikdy neopomněla přidat i super výživný banánový protein!

Na oslavu jsem se těšila a byla zvědavá na to, s čím se hostitelka vytasí. Vždy totiž peču oslavenci dort já, pokaždé jiný, zkouším nové recepty. A pokaždé schytám „kritiku“ za to, že se mi to zase povedlo. Letos prý upeče i ona kritička, co tím chce asi říci? :-)
....
Oba dorty nakrájené, hosté mlaskají. Oba jsou dobré. Kritička ale jak na jehlách, nervózní, proč?
...
Aha. Došlo mi, jaký měla důvod. Přestože byl ten její také dobrý, prozradila se.
U nás totiž máme nepsané pravidlo, že když se nezadaří, banány to jistí. Narychlo se splácá cokoli, banány, šlehačka, hotovo.
Nezdar prozrazen.

Plavili jsme se příliš dlouho. Nikoho cesta za poklady Orientu pranic netěšila.
Námořníci se potáceli se po palubě, živé mátohy.
Bezzubých bylo víc, než plachet na stěžních!
Při každém zvolání z dásní stříkala krev.
Hejna much bzučela nad převázanými balíky mrtvých.
Náš lodní lékař sám trpěl krvotokem.
A pak - zázrak, pane, učiněný zázrak! - se přišoural k našemu nemocnému doktorovi neznámý námořník. Široce se usmál a vložil mu něco do ruky.
"Banány jsou cool," pronesl prý mírně, a ztratil se v podpalubí.
Našli jsme tam toho pak ještě kolik kop!
A pak jsme konečně dopluli do - eh, dnes tomu říkají Amerika.

Byl pořádně naštvaný.
Včera pro ně přišli vojáci, že prý musí evakuovat. Povídali něco o úrovních magie a podobných pitomostech.
Tvrdil jim, že to přečká, jako přečkal všechno. Ale nedali jinak a musel s nimi.
Takže teď je uprchlík. Tak by se o něj sakra měli starat! Ne ho strčit k někomu do bytu, kde musí sdílet koupelnu s dalšími lidmi!
Z poliček shrnul všechny kraviny a pičičmundičky. Aspoň má kam dát své věci.
Dřevěná zvířátka se dívala vyčítavě.
Jen opice se dílem osudu zakutálela do vysokého koberce. Čekala, banány zákeřně pozvednuté, až nevděčník půjde v noci na záchod. Bos.