DMD č. 3. pro 3. 4. 2017. Téma: Zbraň civilizovanější doby

Být démonem je dosti výhodné. Máte přístup k zajímavým věcem, ke kterým nikdo jiný přístup nemá, protože jsou třeba uprostřed Zóny.
Být démonem je taky dosti nevýhodné. Spoustu zajímavých věcí neidentifikujete jako zajímavé, pokud vám to nikdo nepřipomene.
Osud tomu chtěl, že na vojenský sklad narazil Vran.
A v tom spousta zajímavých věcí byla.
Tank (utopil ho v rašelině).
Plamenomet (náplň vypil a pak si ještě stěžoval, že to nic nedělá).
Granátomet (ideální na ryby - bum, a je filé).
Ale takovou šikovnou brokovnici si zvykl tahat sebou a často ji používal. Na otvírání dveří.
Na způsob kyje.
Naštěstí nebyla nabitá.

Byly to děti ničím se nelišící od ostatních. Snad kromě magie. Jejich rodiče netušili, že vychovávají kouzelníky. Ale Ministerstvo vědělo.
Stalo se to 31. října 1981. Podle oficiálních zpráv a očitých svědků rodinné domky na kraji Londýna vzplály dvě hodiny před půlnocí. Ze sutin divoce šlehala syrová magie, která brala, drtila a rozkládala.
Udělaly to děti, říkalo Ministerstvo. Děti mudlovských rodičů, kteří nemohli spoutat jejich neovladatelnou moc. Nikoho se nepodařilo zachránit.
Čerstvě jmenovaný ministr kouzel byl na místě téměř okamžitě. Projev, který následoval tragické události, změnil historii.
Strach a vědění jsou těmi nejsilnějšími zbraněmi. Raddle to věděl až příliš dobře.

Černě oděný muž zavřel dveře hostinského pokoje. Zajistil je kličkou. Položil na stůl těžký balíček z tmavé plsti. Vyndal z brašny nádobku čirého oleje a lněný hadřík.
Pak rozhrnul plsť. Láskyplně pohladil červenavé švestkové dřevo. Přejel špičkou prstu po rytinách na kovových dílech. Pokochal se elegantní křivkou křesadlového zámku.
Hranice, kůl, proces a celé to divadlo kolem čarodějnic je přece tak odpudivé, říkal si, zatímco pistoli pečlivě čistil a olejoval. Zábava dobrá leda pro masy. Dílo hodné advokátíčka, který se hledí jen napakovat na konfiskacích.
On zná lepší způsob. Vystřel těsně nad hlavu. Člověka nezraníš – čaroděje zabiješ.
Nasypal prach.
Nabil.

Megan přibíhá od jezera celá umouněná a podrápaná.
„Poprala ses s hipogryfem?“ ptá se Severus, zatímco jí léčí škrábance.
„Ne,“ odsekne holčička, „se Susan. Smála se mi, že už umím číst.“
„To je ovšem pošetilé, nicméně kouzelníci se nechovají jako hejno běhnic. Své spory řeší civilizovaně. Neperou se!“
„Já vím, kouzelníci se proklínají,“ fňukne Megan. „Ale ty přece víš, že ještě nemám hůlku.“
„To jsem neměl na mysli, drahá dcero. Už v kolébce civilizace, Řecku, lidé řešili své rozepře pomocí rétoriky.“
Megan na něho zůstane zírat s otevřenou pusou.
„A tím myslíš co, tati?“
„Slova, Megan. Slova jsou ta zbraň.“

Můj drahý Tasemníku,
jsem znechucen Tvou přetrvávající omezeností. Potenciál modernosti, a co vymyslíš? Kdo by potřeboval Nepřítele v době technického pokroku a lidských zázraků! Nepochybuj ani na vteřinu, můj milý synovče, že Nepřítel může k Tvému pacientovi promlouvat i skrze moderní vynálezy. Neútoč na pacientovu potřebu pomoci, útoč na jeho pýchu! Ta umožní pacienta zachránit před Nepřítelem. Řekni mu o čarodějnických procesech. Řekni mu o předražených odpustcích. Ptej se ho, zda se opravdu chce k něčemu takovému hlásit – v dnešní době! Zda nemá na to být lepší, zavrhnout všechno to barbarství. A dál se ozývej.
Líbě Tě Tvůj strýc
Zmarchrob

Hlava Rity Holoubkové se objevila v karmínovém ohni uprostřed krbu v pokoji Hermiony Grangerové. „Akoesius!“ vykřikla pětadvacetiletá čarodějka a přiložila si hůlku k uším.
„Teď nás nikdo odposlouchávat nebude," vysvětlila hlavě.
Rita se vyhrabala z krbu s připraveným Bleskobrkem. „Ministr kouzel dnes pořádá v Křivé ulici raut. Bude tam i Fjodor...“
To Ritě stačilo, okamžitě zase skočila do krbu, zbylo po ní jen načechrané růžové pírko.
Další den Denní věštec informoval o tajné schůzce ministra s nepřátelským státem, o dva dny později o rezignaci. Za týden se první ministryní kouzel z mudlovské rodiny stala Hermiona Grangerová.
Vůle je nejmocnější magie.

Přišel zdaleka. Hned první večer ho ta vznešená společnost přivítala. Usmívali se na něho, dávali mu zdvořilostní otázky ohledně zaměstnání a života. Odpovídal jim a pozoroval jejich vybrané chování. Chtěl mezi ně zapadnout.
Pak se to stalo. Na jednom večírku se objevila mladá žena, manželka jednoho z nich. Krásná a příjemná, rád vyhledával její společnost. Jednou ji přišel navštívit, když manžel nebyl doma.
Něco se změnilo. Ne na první pohled. Už se na něho neusmívali, a když přišel do jejich společnosti, nenápadně se odtahovali. Cítil jejich pohrdání, zbraň, kterou chránili svůj dokonalý svět před ním, cizincem.
Ji už nikdy neuviděl.

Po probděné noci naplněné křikem nepřátel a kvílením jejich obětí se vydávám na cestu městem pro munici. Můj kontakt sídlí na periferii, ale vždy má to, co potřebuji.
Mlčky si mě změří pohledem, když čte vzkaz od mého armádního generála. Přes stůl mi podává měsíční zásoby munice se slovy: "Už jste je měl?"
Přikývnu, tuhle válku vedu už nějakou tu dobu, vím, jak to chodí.
Kolik bitev musím vybojovat, abych vyhrál válku? Přemítám, když si večer prohlížím své zásoby: Valdoxan, léčivá látka agomelatin, antidepresivum; Trittico, proti úzkosti a poruchám spánku; Escitil, selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu.
Civilizovanější doba, civilizovanější nepřátelé.

Na tomto místě stával statek č.p. 19, kde rod Krátkých více než tři staletí hospodařil a r. 1941 byl přinucen svůj domov opustit.
--- pamětní nápis na kameni v místě bývalé vsi Kolvín ---
Poutníci zvolna přicházejí k Padrťským rybníkům. Je horko, sem tam zafouká svěží větřík s vůni vody. Blíží se poledne.
Přicházejí od jihu. Jdou pomalu, co noha nohu mine. Rozjímají nad otázkou ze mše svaté. Kam chodili místní obyvatelé na nedělní bohoslužby tehdy předtím, než je zbraně československé armády vyhnaly z domovů?
Přemítají. Píseň kobylek uspává myšlenky. Prst pohladí spoušť. Zbraň civilizovanější doby zachytí krajinu na paměť budoucím.

Chcete se učit latinu?
Nemáme latiníky. Pojďte tady na ten dokument.
Chcete seminář deskriptivní geometrie?
Vaši rodiče to nesnášeli. Pojďte na historii náboženství.
Chcete se o tom bavit?
Mlčte. A pište si.
Chcete jít tady na ten seminář?
Ale jděte. Probíhá Jeden svět.
Chcete mít nejednotnou státní maturitu?
Vy se vážně chcete povyšovat?!
Chcete se učit to, co se na gymnáziích učilo dříve?
Jděte. To je nemoderní. Zastaralé. Špatné. Neužitečné.
Vy si vážně myslíte, že při diskuzi máte právo na svůj názor?
Ale jděte. Jste mladí. Rodiče a vaše okolí mají špatné názory. Jsou staří. Buďte mladí. Buďte moderní.
Mlčte.