kapr

To bylo před dvaadvaceti léty. První vánoce bez naší maminky.
Nechtěla jsem tatínka nechávat u nich doma samotného ve smutných myšlenkách a tak jsme jej spolu s mými, tehdy ještě malými, kluky pozvali k nám. Jeden talíř se vždy najde a kluci budou mít vánoce s dědečkem.
Všichni byli svátečně naladěni, i naše kočka Micka si spokojeně pochrupávala na radiátoru.
A tak jsem vše chystala, jak se patří. Stromeček, dárky, salát, naše oblíbené tresky a pro dědečka kapříka, když jej má tak rád.