DMD č. 28. pro 28. 4. 2015. Téma: Třináctý život není

Lidé věří, že kočky mají devět životů, vyznavači alternativního neživota mínus jeden*, Noby Nóblhóch je nesmrtelný a všichni ostatní dostali po jednom.
Každý - jakéhokoliv tvaru - kdo někdy utíkal, vám ale řekne, že životů můžete mít zatraceně hodně. A hodně je někdy jen milý způsob, jak říct žádný pořádný.
Nevybalila si a možná to nějakou dobu neudělá. Jedenáct zmařených životů...
"...vzniknul roku Skvrnitého knoflíku- Posloucháš mě?"
Usmála se.
Ten dvanáctý nebyl špatný.
*Mínus jeden a vždy víc, než nula. Jediný účetní Cechu vrahů, který dokázal zúčtovat inhumace, ke kterým se nejenže hlásilo víc zaměstnanců, ale klient stále ještě běhal, poté zešílel.

„Já ti říkám, že tuhle hru hrát nebudeme!“ rozčiloval se principál.
„Ale proč?“ nechápal satirik.
„Protože je to třináctá hra toho autora a přináší smůlu! Když ji hrálo poprvé divadlo v Annabergu, spadly kulisy a hlavní herečka měla sádru až do pasu. Podruhé ji hráli v Zittau, a to přišla taková bouřka, že se hospodskýmu ve stáji utopily dvě kozy. Třetí inscenace v Těšíně, a v předsálí se poprali diváci tak, až jednoho odnesli nohama napřed. Pokaždý se něco takovýho stalo! Ne a ne a ne! Nechci nic riskovat. Víš, kolikáté by to bylo zpracování? Třinácté! Chceš nás všechny zabít?!“

Evžen měl neklidné spaní... O vranách se třinácti životy, za každý z nichž slyšel odbít hodiny. Před třináctkou se ale zastavily.
Ten sen mu nešel z hlavy. Že by Jetřich zlomil jeho kletbu, nebylo moc pravděpodobné. Ale jako by se něco mělo semlít...
Možná bylo načase zkontrolovat skrýš.
Evžen to vzal zahradami. Proměnil se už ve skoku přes poslední plot. Zakormidloval ohonem a měkce se zabořil do mechu.
Když dorazil k místu, bylo už pozdě.
"Ptáček uletěl," duněl kámen v bývalé skrýši, puklý kletbou. ...Pravděpodobně kletbou.
Ale vypálený flek v borůvčí mluvil jinak. Pro třináctý život vrány si přišel fajrmón.

"Je hodně vysílená, můj pane. A tohle je její třináctá hostitelka. Sám víte, že se to nestává tak často, aby..." Odmlčel se.
"Dejte ji do sarkofágu." Řekl Ra, nejvyšší vládce soustavy a dodal: "Hathor bude žít. Pokud ne, mělo by ti být jasné, že bude následovat trest za zabití královny."
Mladý Jaffa sklonil zrak.
Ra odešel z místnosti.
Jaffa plaše pohlédl na mladou a krásnou ženu. Mohlo ji být sotva sedmnáct let. Její tělo leželo bezvládně. Na těle měla krev. Hostitelka se evidentně Hathor bránila. Nebo ji však pomoci, její osud byl rozhodnut. Už nebude dále žít. Bude královnou Hathor.

Stařec zahalený v kápi.
Promlouvá tichým šepotem.
Podmanivým, neodolatelným.
Do temnoty září jeho žluté oči.
Myslíš, že jsem mrtvý?
Odpudivý smích.
Leia sebou prudce sebou trhla.
„On se vrátí!“
„Cože?“ Han Solo se rozladěně převalil na bok.
„Radši spi,“ zabručel.
„Vrátí se,“ zopakovala sveřepě Leia.
Nesnášel, když ji po vzoru Luka chytaly prorocké nálady.
„Kdo se vrátí?“
„Palpatin.“
„Nesmysl, lásko. Vrátil se přece minulý úterý. V pátek z něj byl mastnej flek.“
Zakroutila hlavou: „Hane, já to cítím! Vrátil se už dvanáctkrát a...“
„Jó, tak to sázim na jistotu,“ hlasitě zívnul. „Prej byl pověrčivej. Po třináctý si už návrat nelajsne.“

Dvanáctka je cool. Dvanáct je měsíců v roce. Dvanáct taktů dělá blues. Dvanáct apoštolů.
Až na to, že jich bylo třináct. A to nepočítám Majdalénku, která ve skutečnosti byla větší apoštol než my všichni dohromady. Ale třináctka je pitomý číslo, tak prostě vypustíme větu támhle a přidáme tuhle a hleďme, máme tu dvanáct pěknejch bílejch hochů a hezky to všechno sedí.
Stejně je od Krista pěkný, že mě na chvíli pustil na zem. Není to sice život, ale stejně.
Doufám, že při tom zachraňování světa zbude chvilka na pěknej stejk a cibulový kroužky a budweiser.
Mrtvý totiž nebolí žlučník, kapišto?

Dvanáctou otázku jsem neodpověděla pořádně. Zkusím to znovu!
Hermiona se s pomocí obraceče času vrátila o tři hodiny zpět.
Jak jsem mohla zkazit tu pětku? ZNOVU!
Tentokrát jsem zapomněla vypsat všechny způsoby použití Veritaséra…
Teprve s dvanáctým pokusem byla spokojená. Lektvary měla konečně za sebou. Obrátila svou pozornost na zkoušku z přeměňování. Znovu použila obraceč, aby se vrátila na její začátek.
NIC!??
Nešťastně se obrátila na Minervu McGonagallovou: „Paní profesorko, ono se to nějak zaseklo.“
„Kolikrát jste ho použila, slečno Grangerová?“
„Asi jedenáctkrát… dvanáctkrát?“ odpověděla nejistě.
"Takže tímto se vám dostalo poučení, že počet prožití jedné chvíle je zkrátka omezen.“

Kočky mají slastný žití,
pijou jenom dobrý pití,
životů maj víc než dost,
předou Ódu na radost.
To já se dřu jako mezek,
nohy vláčím trním stezek.
Prošlapávám cestu dlouhou
za svým cílem, věčnou touhou.
A život pod nohy klacky mi háže,
býval jsem lokajem, je ze mě páže.
Páže co knížeti za úsměv nestojí,
jsi pro ně jenom tur, kterého podojí.
Osud mi sliboval třináctý plat,
místo něj k provazu vede mě kat.
Setnou mé myšlenky revoltou protkané,
zůstanou písničky vlezlé a ohrané.
Bůh nás stejně jednou sklidí, jako ženci obilí,
tak nebuďte z toho smutní, radši láskou opilí.

Poprvé to bral jako náhodu. I mistr tesař se jednou utne.
Podruhé to považoval za jeho nehorázné štěstí. Jinak z té trouby přece vylézt nemohl.
Potřetí si myslel, že tentokrát to vyjde. Nevyšlo.
Počtvrté a popáté se nevýslovně naštval.
Pošesté vypracoval důmyslný plán. Nefungoval.
Posedmé byl tak nepříčetný, že málem rozmlátil všechno kolem.
Poosmé mu svitla naděje. Chabá.
Podeváté se málem sám zabil.
Podesáté a pojedenácté se na místě rozbrečel.
Podvanácté s tím chtěl nadobro seknout.
Jenže zjistil, že třináct životů nemá už nikdo. Začal se zvrhle těšit.
Bezdůvodně.
Potřinácté to bylo nachlup stejné. Začal zoufale výt.
"Zajíci! Jen počkej!"

„Co to je za téma? Třináctý život není?! Nechápu.“
„To je něco o kočkách, ne? Tořina lobby.“
„Ty maj max sedm životů, bych řek.“
„Sedm, nebo dvanáct, není to fuk?“
„Vyguglim. Ale co jako psát, abych vypadal starej?“
„O promarněných příležitostech…“
„Já si myslel na tu poslední scénu z Divoké bandy, jako…“
„To ať tě ani nenapadne!“
„Píšu to snad já, ne?“
„Ale ze mě jsi udělal svou dceru!“
„Virtuální fór, no.“
„Aby nám nepřerost přes hlavu…“
„Vezmeš mě na setkání.“
„Já ti nevím.“
Je o hlavu menší a vypadá o dvacet let mladší. Maminka, co si pletou se ségrou.