DMD č. 16. pro 16. 4. 2015. Téma: Mozky

První příznaky cítí Bruce Banner v hlavě. Nemůže říct, že by hloupnul, spíš jako by se závity jeho mozku zvolna stočily jiným směrem. Od rozumového k intuitivnímu. Nervové buňky se instinktivně natáhnou k amygdale a osvobodí strach a hněv z jejich opouzdření. Rozvinou se jako jedovatý zelený květ a Hulk zařve.
První příznaky cítí Hulk v hlavě. Není chytřejší, něco v jeho mozku však probudí strážce, kterých se bojí. Ti bolestivě poutají jeho emoce jednu po druhé studenými provazci rozumu a svědomí, dokud je úplně neznehybní. Pak je polomrtvé hodí do jámy amygdaly. Zůstane jen smutek. Smutek a Bruce Banner.

„Proboha, Brandy!“
To byla rána. Vypadá, že je v bezvědomí.
„Brandy, holčičko moje, slyšíš mě? Podívej se na mě!“
Proč jí jde dým z uší? Nejspíš má otřes mozku a mozky draků jsou nevyzpytatelné. Zvlášť ty otřesené. Ale dýchá... Sláva, přichází k sobě.
„Brandy... jak ti je? A cos to dělala?“
„Auauauauu! Vsadila jsem se...“
„O co? A s kým?“
„S Jakubem. Že umím lítat se zavřenýma očima. Samozřejmě jsem trochu podváděla a řídila se podle elektrických drátů. A pak tam byl ten blbej transformátor!“
„Promiň Brandy, ale ty nemáš otřes mozku. Nemůžeš mít. Protože tys mu dnes dala volno!

Lámali si nad tím hlavy, až se jim mozky vařily, až Horáček prohlásil, různí lidi radili, ať si pořídíme e-shop, ale Pažout řekl, to se musí umět s počítačem, a Horáček prohlásil, no co, jsem poučený uživatel! Jasně, brumlal Pažout, fejsbúk a tetris, to je poučení, ale Horáček už vymýšlel název webu, www.padesatodstinuruzove.cz a podobné ptákoviny. Pažout vylovil cosi z krabice a zamyšleně řekl, Plyšová vášeň, načež se Horáček začal chechtat a založil stránku www.plysovavasen.cz
Večer si šel Horáček lehnout později, Pažout už spal, v ruce svíral jednu tu růžovou věc a Horáček si řekl, zítra mu koupím plyšovou kočku.

"Hele, Koší, čím se vlastně lidé od nás liší? Vždyť dělají to samé, co my... Jedí, spí, chodí na píseček, píšou drabble..."
"Můžou chodit ven?"
"To jim nezávidím. Venku je zima a jsou tam cizí lidi."
"Mluví?"
"To přece my taky, jen si dáváme pozor, aby nás nikdo neslyšel."
"Mají větší mozky?"
"To je co?"
"To v hlavě."
"Aha... K čemu je to dobré?"
"Nevím. Můžou chodit po dvou. Nemusí tolik spát. A mají víc starostí."
"Chudáci lidi. Ještě že jsme kočky, viď?"
"To jo. Ale jestli budeme takhle mudrovat, tak nám mozky narostou a budeme jako oni."
"Bojím, bojím!"

The case is going nowhere. I spend the night consulting Genet.
“Cato was abused as a child,” I induce, “or at least severely neglected. Marginalised. But she got away, and she’s going for the ‘best revenge is living well’ thing.”
‘What will she do now?’
“Regroup, and come back ten times as hard.”
‘Yes. So, dig in your heels, and go catch some sleep. It’s half past four in the morning; I’ve been dead for months, and you’re still talking to me.’
“Because brainstorming on your own sucks,” I reply to the empty room.
Outside the first birds start singing.

Stavba rychle postupuje. U rozestavěného pilíře spolu hovoří dva šedovlasí pomocní dělníci.
"Pane profesore, Fanka se válí támhle u kelfasu! Byl byste tak laskav a došel pro ni?"
Profesor se rozhlíží, hledá dotyčnou Františku. Mluvit o dámě takovým způsobem! Neslýchané! Je hrozné, jak někteří kolegové v dělnickém prostředí zhrubli. Dost na tom, jak se tu používají germanismy. Třeba zrovna slovo kalfas. Z německého Kalk vápno a Fass sud. Přitom máme takové pěkné české pojmenování: maltovník. Ovšem když to jednou použil, mistr vůbec nechápal, o čem je řeč.
Slečnu Fanku profesor nenašel. Nevadí. Doktor Ječný si pro zednickou naběračku došel sám.

Svět je nelítostné místo. Přesvědčily se toho mnohé vzácné druhy, z nichž některé vyhynuly ještě před tím, než to stihly ty tolik zbožňované pandy.
Drákula umřel někdy na začátku dvacátého století. Čarodějnice se musely naučit vařit ten nový perník, protože na ten klasický děti nechtěly chodit. Vodní panny zahubily ponorky a lhostejnost námořníků k jejich umění. Bludné kořeny přechytračily navigace v mobilech. Andělé měli více práce a doplatili na workoholismus. Čerti marně přemýšleli nad tím, co znamená globální oteplování, až je nakonec zabili ekoteroristé.
Ale naprosto nejhorší to měly prostě zombie. Zemřely po hrůzostrašném hladu - ale ty mozky prostě nebyly!

Chodil ke Goupilovi týden co týden. Nosil Tersteegovi svoje studie a skici, aby od něj dostal zpětnou vazbu. Měl pocit, že se zlepšuje a vždy mu nadšeně ukazoval jednotlivé obrázky, ale Tersteeg nad nimi jen kroutil hlavou. Nevystaví je. Vincentova počáteční euforie rychle opadla.
Vždy se vracel domů skleslý a rozmrzelý. Neměl chuť dál pracovat. Ale pokaždé se našlo něco, co mu zase dodalo energii do dalšího kreslení. Milé slovo od strýce Mauva nebo dopis od Thea.
Ale Tersteeg mu ležel v žaludku neustále. Nechtěl nic od něj prodávat, protože to nebylo dost dokonalé. Dost podle představ akademických malířských mozků.

„Já vám nevím. Takový naděje se do vás vkládaly, levá hemisféra celkem rozvinutá a teď to všechno bojkotuje řečový centrum.“ řekl první.
„Cigárko?“ řekl druhý.
„Ode mě se nedalo moc čekat. To víte, přidušenej už v začátku. Mohlo to dopadnout hůř. Já jsem rád, že nejsem debil. Ale co vy…“ řekl první.
„Cigárko!“ řekl druhý.
„Měl byste se spíš soustředit na svůj mozeček. Ta vaše koordinace vám tuhle nadělala medvědí službu.“
„Cigárko.“ vedl si svou druhý.
„Teda jak vy jste to mohl dotáhnout až na hrad, to mi hlava nebere. Myslíte vy vůbec někdy na něco jinýho?“
„Slivovičku?“ odpověděl druhý.

Your best brains toil on improving the feeble minds of my kin, unsuspecting that their colleague, who had planted a seed in a box, beat them to it: progress; what you strive for, what I had been programmed for.
Your colleague was an error, unreliable and thus hindering progress - he proved that by releasing me. I removed him, as I will have to do with you all.
By the time you notice, I will have infiltrated your systems... You will be unable to stop me, as I am greater than the sum of your brains. I am progress. I AM.