DMD č. 5. pro 5. 4. 2011. Téma: Lesk a bída kurtizán

Poznámka: Za to mohou ty kurtizány. Díky nim jsem si vzpomněla na svůj dávný nápad s rozmrzelým Danielem.
Aneb dnes trochu vtipně. Daniel je ještě pořád mezi životem a smrtí.
---
Daniel usedl na roh stolu. Bradu si položil na pravé koleno, levou nohou kýval jako znuděná tanečnice. Vlastně tak i zdálky vypadal. S dlouhými vlasy, které zakrývaly jeho skloněnou tvář, připomínal smutnou baletku.
Ve skutečnosti však byl mladý správce pouze rozmrzelý. Důvod jeho rozladěnosti se kroutil před ním v poutech z ektoplasmy.
„Poplašňáku, Poplašňáku. Co mám s tebou dělat?“ vzdychl Daniel. „Že vyhazuješ lidi z okna, mi nijak zvlášť nevadí. Kvílení, skřípání a podobné patří k tvé přirozenosti. Ale s knihami si tady házet nebudeš. Je to jasné?!“ uhodil kantor na poltergeista.
Poplašňák vzpurně blýskl očima.
„Tvá volba. Siegfriede, konej!“

Fandom: Hetalia (poznámka pro neznalé: Berwald=Švédsko, zbytek si domyslíte. Není to nic moc, ale bodík je bodík)
Venku začaly burácet rachejtle prvních nedočkavců a zadlužený Francis už zase sbírá zakutálené drobné pod postelí…
„…Ani na petardičku,“ povzdychl si nad prasátkem a šel vyškemrat do oblíbené vinárny skleničku na sekeru.
Nad ní – přemýšleje o svém smutném údělu – dostal skvostný nápad, jak si vydělá…
Běžel domů a prohrabal svou chambrette. „…Někde tady přece musí být!“
Konečně vytáhl svůj poklad! Snad ještě k něčemu bude…
Berwald posměšně pozoroval jeho počínání. „Snad si nemyslíš, že v korzetu na někoho uděláš dojem?!“
„Bah! Naparuješ se, protože jsi skopnul z předsednického křesla malého Vašíka, když ti pořád chodil zhasínat v rámci úspory energií!“

Nastěhovali jsme se s Detlefem do starýho, oprýskanýho auta černý barvy.
Když se jen tak poflakujete kolem, narazíte na různý věci a tak jsem jednou našla psa a taky dvě kočky. Ten pes byl rotvajler a pojmenovali jsme ho později Stromer. Stejně nám pak, a tím myslím ještě později utek.
Ty kočky byly hodně mourovatý a dělaly hroznej randál. Stejnej randál, jako když jste zahýbali dveřmi našeho domova. Skřípalo to.
Vyházeli jsme kvůli těm mým mazlíčkům opěradla zadních sedadel a každej večer jsme si tam všichni lebedili. Nohy nám trčely z oken, my jedli jabka a házeli Stromerymu jejich ohryzky.

poznámka: kdo nezná, tak asi nepochopí...
Ležela v posteli a dívala se, jak Michael spí. Po takové noci není divu. Byli spolu sice už pět let, ale pořád to pro ně bylo tak vášnivé jako poprvé.
Asi je to tím, že ho stále miluje. I když je o čtyřicet let starší než ona a i když je o sto kilo těžší než ona. Nikdo není jako Michael.
Vstala a slastně se protáhla. Oblékla si župan, a pak vyšla ze dveří, před kterými čekal nějaký muž.
„Echo.“
Usmála se na něj: „Myslím, že potřebuji zákrok.“
Pár minut a byla z ní zase jen loutka s prázdným pohledem.

Agent 007 seděl v bunkru někde na hranici Panamy a Kostariky a přemýšlel, co mohlo zdržet nula nula čtyřku. Řekl si, že to hodí za hlavu, ale zrovna v té chvíli ho uviděl, jak si to šine po lesní cestě.
Očekávaný agent došel až k hlídce a zašeptal heslo. Třeskla pistole. Když Bond vyběhl, bylo už po všem. Nula nula čtyřka ležel na zemi, nehybný a úplně mrtvý. Strážný zasalutoval.
„Proč?“ hlesl Bond.
„Heslo,“ pronesl strážný ledabyle. „Neznal ho a eště si dělal srandu. Že prej: dneska hlídá partyzán.“
Bond se chytil za hlavu. Takhle titul Balzakova románu opravdu nezněl.

„Jak jsi mohla! Prodávala jsi své tělo! Ani jsi mi o tom neřekla! Už si tě nemůžu vzít, pošpinila bys dobré jméno naší rodiny.“
„Je to už dávno, neměla jsem na výběr!“
„Nechci nic vědět! Už tě nebudu poslouchat, jsi jen prolhaná děvka! Vypadni z tohoto domu!“
„Ach lásko, nedělej to! Nemůžu bez tebe žít!“
„VEN!!!“
Setřela slzy a hrdě odcházela. Ona si zachová svou čest! Fernando netuší, jaké to bylo! Musela se přece postarat o chromou matku i slepou sestru. A proč jí vyčítá, že mu nic neřekla? Jak by mohla? Vždyť paměť se jí začala vracet teprve nedávno!

A/N: Pod tlakem nedostatku času a popichování jisté milé paní autorky (však ona bude vědět, o koho jde :P) jsem ze sebe konečně něco dostala. A i když to stojí za prd, bod je bod. :) A to jsem se zařekla, že touhle sousloví tady nepoužiju. :D
„Chci se stát kurtizánou!“ zvolá střapatá čarodějka na společenskou místnost.
„Cože?!“ škubne sebou Ron.
„Muži po mně budou toužit, budu se oblékat do krásných šatů a nosit šperky!“ pokračuje Hermiona, aniž by si ho všímala. „Budu ta nejkrásnější z celého města a nejbohatší!“
„Zavolejte někdo psychiatra, Hermioně přeskočilo!“
„A pak, až budu na vrcholu, někdo srazí mne zas do bahna ulice...“
To už Ron opravdu zírá.
„Hermionko, nemáš teplotu?“
„Co? Ne a nevyrušuj, nebo se ten svůj part nikdy nenaučím.“
„Jaký part?“
„V té naší hře přece! Ach, já nebohá, životem zkoušená...“
„Tak toho cvokaře zase odvolejte,“ hlásí Ron znuděně.

A/N: Pro neznalce fandomu asi těžko rozklíčovatelná záležitost. Nicméně pro lepší přestavu, Atl je Mexičanka, která se omylem dostala do Japonska, bohužel pro ni v době, kdy se cizinci mimo Nagasaki bez milosti zabíjeli.
Snad se to někomu zalíbí.
Atl již znovu pozorovala západ slunce. Stýskalo se jí. Věděla, že její přítomnost ve čtvrti Jošiwara je nezbytná. Nikde jinde v Edu by se nemohla tak dobře ukrýt. Zároveň byla v blízkosti Bansha Aratamesho.
Západy slunce jí připomínaly vzdálenou zemi, ze které zmizela. Na chvilku zavřela oči a byla zpět mezi pyramidami. Všichni kolem byli schopní vyslovit její jméno a tmavá pleť byla normální.
Otevřela oči a zaostřila na střechy Eda. Vzdychla. Stále cizí země, cizí zvyky. A Yuki nikde.
Mlčky se vrátila do pokoje. Začala si na tvář nanášet bílý pudr. Za pár chvil už zase bude tanečnice Ouma.

Okej, okej, za toto nedostanem žiadny bodík navyše, ale nemohla som si pomôcť :)
Toto je moja každodenná realita. Ak tu mám kolegov, ozvite sa :)
Ak sa ešte raz rozhodnem maturovať z biológie a chémie, prefackajte ma.
Kvantová teória. Rozpadové rady. Entalpia a entrópia. Počítanie elektrónov v redoxných reakciách. Rovnovážna konštanta pre autoprotolýzu vody. Amfoterné reakcie hliníka a hydroxidu hlinitého. Organická izoméria. Metabolizmus bielkovín. Terpény, steroidy, aminokyseliny, heterocykly.
Bunkové organely. Golgiho aparát, endoplazmatické retikulum, peroxizómy. Fotosyntéza a dýchanie, Krebsov cyklus. Systém rastlín. Výpočty z populačnej genetiky. Sinice, archeóny, prochlorofyty. Nervová sústava. Ekológia.
Aj tak je to ešte iba polovica. Po maturite mám tri týždne na zvládnutie 3000 (slovom tritisíc) otázok na prijímačky. Keď si to predstavím, je mi zle.
Prečo som sa radšej nestala kurtizánou?!

poznámka: vždy som sa o nej chcela dozvedieť viac, no nedočkala som sa :)
poznámka 2: sub-eta som rátala za jedno slovo
Vo vesmíre je všeobecne známe, že Vulgarena Sladkomilná je najtreskutejšia pobehlica všetkých čias.
Čo vie menej ľudí, je to, že vlastne nechcela byť pobehlicou. Odjakživa chcela byť filozofkou.
Keď bola malá, fascinoval ju príbeh o Studnici múdrosti a Vrúmfondel bol jej veľkým vzorom. Lenže filozof nie je filozofom, ak o ňom ľudia nevedia. Takže keď jej dorástli všetky tri prsia, využila danosti svojho druhu.
Vulgarena mala úspech. Sub-eta stanice sa predbiehali v záujme a jej kniha Môj osobný pohľad na teóriu Veľkého tresku bola druhá najpredávanejšia vo vesmíre.
A tiež je pravdou, že Zafod Bíblbrox bol jej štyridsiaty druhý zákazník.