Jistě pane ministře

"...a rozhodnutí zda výše uvedené, vzhledem k odstavci C), bude či nebude zahrnuto do kompetence dotčeného úřadu, bude nadále spočívat výlučně na služebně nejvýše postaveném úředníkovi úřadu, z čehož jsou samozřejmě vyjmuty veškeré zvlášť uvedené kompetence, zmíněné v dodatku 12, odstavce A) až H). Souhlasíte? Pane premiére?"
"Já vás poslouchám, Humphrey. Jen... přemýšlel jsem."
"Výborně, pane. O čem?"
"Nenapadlo vás, že jsme na tu administrativu už staří?"
"Staří? Jak můžete něco takového vyslovit!"
"Humphrey, ruku na srdce, ani já, ani vy nejsme–"
"To je absurdní! Nemůžeme přece hodit tu spoustu... ehm... zodpovědnosti na nějaké nezkušené zelenáče, kterým nebylo ani šedesát!"

(otevřou se dveře, do kanceláře vtančí rozjásaný Hacker)
Hacker (zpívá):
Jak úspěšný to den, kdy – v hněvu a otázek bouř –
europoslancům vhozen v plen, však podlost a lži jich jak kouř
před Pravdou mou se rozplývá...
(vejde Humphrey a Bernard)
Hacker: Ááá, tady jste. Přišli jste mi blahopřát? Má návštěva v europarlamentu byla dokonalý úspěch.
Humphrey: Opravdu? Z čeho tak soudíte?
Hacker: Sklidil jsem ovace. Tleskala mi celá Evropa!!!
Bernard: Evropa vám nemohla tleskat, pane premiére. Když si uvědomíte, že nemá ruce, tak...
Hacker: Nesnažte se Bernarde. Tenhle nádherný pocit mi nezkazíte. Pravda konečně zvítězila.
Humphrey (tváří se zaujatě): Jak to myslíte, pravda?
Hacker: Tak, jak to říkám. Na všechno, co se mě ptali, jsem jim pravdivě odpověděl.
Humphrey (zděšeně): Proboha, pane premiére, copak jste se za ta léta vůbec nic nenaučil? (zpívá)
Vždyť...
Přece...
Pravda je jenom sen, nepřetrvá chvilku jen,
nepraktická ona může být, práci politickou ohrozit.
Kdo moudrý je a v životě se vyzná, ten pravdou šetří, leč lež nepřizná...
(je přerušený Hackerem): Dost! Dost! Tohle nebudu poslouchat. Jsem premiérem už dlouho. A už mám po krk toho "šetření pravdou". Chci mít čisté svědomí!
Humphrey: Mohu se zeptat, pane premiére, kde jste přišel k takovým luxusním choutkám?

"Tohle přece nemyslíte vážně, pane premiére! To by byl naprostý konec! Anarchie!"
"Vyhláška o snížení platů státních úředníků je potřebná, Humphrey. Já jsem premiér. Já tu velím."
"Dobrá tedy, připravíme meziresortní komisi–"
"Ani náhodou, Humphrey. Na triky státní správy už neskočím. Na vládě to prošlo snadno, a zítra ráno v parlamentu to bude hračka."
***
"Sire Humphrey? Nechce se mi věřit, že by tohle v parlamentu prošlo. Poslanci jsou přece také státní úředníci."
"Neuvažujete správně, Bernarde. Ctihodní poslanci si obvykle nedokáží domyslet, pro co hlasují. Ovšem pokud budou správně motivováni..."
"Vy máte něco v plánu, sire Humphrey?"
"Spés moritur mane, Bernarde."

"Pane premiére, sir Humphrey dorazil."
"Pošlete ho sem, Bernarde. Tentokrát mu nepomůžou žádné vytáčky. Žádné mlžení. Postavím ho před hotovou věc."
"Jste si jistý, pane premiére? Nechtěl byste to ještě projednat ve vládě?"
"Ne, Bernarde. Ta změna vyhlášky je potřebná. Ale Humpheymu se líbit nebude. Určitě zase začne blábolit něco o chaosu a anachronismu."
"Myslíte anarchismu."
"Cože?"
"Anarchismu. To slovo pochází z řečtiny. An-arché, jako bezvládí. Anachronismus pochází sice také z řečtiny, ale ze spojení ana-chronós, proti času. Takže význam je úplně jiný. Na druhou stranu, existuje tu jistá docela zajímavá–"
"Bernarde?"
"Ano, pane premiére?"
"Sklapněte a přiveďte ho sem!"

Ministr byl bledý jako stěna.
Před sebou měl mastný papír, z nějž vypadlo asi pět koleček zřejmě kvalitního salámu.
" Zavolejte policii! To je jistě první varování z Evropské unie. Ihned musím přestat propagovat britský párek, jinak ze mne udělají salám! A na obalu je SSS! V případu "pěti pomerančových jadérek" to bylo KKK, Ku-klux-klan, tohle bude asi nějaká jeho nacistická pobočka!"
"Ale pane ministře, klid! Moc čtete toho Sherlocka Holmese. Je to salám, který si nechávám speciálně posílat z Německa od firmy Salami - Schinken - Speck (kdo by také jedl ten náš párek, že ...) a který jsem omylem založil mezi papíry ..."

"Sire Humprey, můžete na slovíčko?"
Stálý tajemník, který už byl na odchodu, se otočil a posadil: "Samozřejmě, pane ministře."
"Humprey," oslovil ho ministr a zalistoval v hromadě papírů, "tady čtu, že platíme 2,3 milionu liber za provoz státní opery."
"Báječné, pane ministře!"
"Ale ne, Humprey, myslím, že mi nerozumíte. To vůbec není báječné. Taky je tu napsáno, že na operu chodí méně jak padesát tisíc návštěvníků."
"Ale pane ministře," začal úředník blahoskloně, "opera je umění, diváci nejsou důležití."
"Nejsou důležití! To by tam vůbec nemuseli být." Vybuchl ministr.
"Skvělý nápad, pane ministře, hercům by se jistě hrálo mnohem lépe."