Skin deep

"Hele, já fakt nevím, jestli je to dobrý nápad."
Michelle se opatrně naklonila přes okraj útesu - právě tolik, aby viděla dolů, a ani o milimetr víc. A hned se zase stáhla zpátky. Pro jistotu.
Jistě, v téhle nové podobě měla křídla. Křídla technicky vzato znamenala let. Jenže pak tu jistou nezanedbatelnou roli hrála ta skoro nekonečná hloubka pod ní a ta jí pro změnu připadala jako celkem jasný pád.
Jim si okatě nahlas povzdechl.
"Víš co? Teď tu budu chvíli velet já."
A sotva to dořekl, popadl zaskočenou sfingu do drápů a jediným elegantním pohybem ji přehodil přes okraj útesu.

Michelle se třikrát otočila dokola. Otočila by se i počtvrté, ale při třetím kole se jí zamotaly tlapy do sebe a ona se zřítila nosem napřed.
"Au."
Merial se ohlédla od zrcadla.
"Co zase děláš?"
"Snažím se si pořádně prohlédnout své nové já. Nesmím?"
"Snažíš se dohonit vlastní zadek, jak to vidím já."
"No a?"
"Je chlupatý. Konec. Nic víc z něj nevykoukáš."
Novopečená sfinga si povzdechla a odevzdaně se rozplácla na zemi jako žába.
"Pořád si touhle novou podobou nejsem jistá."
"Víš, ve skutečnosti je to tvoje stará podoba. A je to ten nejdokonalejší tvar, jaký vůbec můžeš mít."