DMD Bonus č. 1. pro 4. 4. 2012. Téma: Vražda na tyranu není zločinem

Franky stála na okraji balkonu, kouřila jointa a hleděla před sebe těma svýma nevyzpytatelnýma čokoládovýma očima. Vrátila se k němu. Netušila proč. Možná prostě proto, že měla ve zvyku vybírat si ty nejhorší věci, aby si měla nač stěžovat. Tak by jí to vysvětlila kupříkladu Liv.
Ale poté, co se to zvrtlo v jednu šťastnou rodinku, i když si všichni vedli naprosto nemožně… looseři. A všechno se zklidnilo a všichni rádoby dospěli. V podstatě se na ni všichni vysrali.
Teď ho musí jít zabít, protože to už nejde dál. Chudáček Luke. Zahrávat si s labilní děvkou není zrovna nejlepší nápad.

Všichni se mi můj úkol snažili zlehčit. Neustále mi dodávali odvahy a přípomínali, že Lautus je tyranem, který může za všechny nesnáze jejich království. A stejně to bylo marné...
Věděla jsem, že mě nikdo za jeho vraždu nebude soudit. Podle ostatních není zločinem, když zbavíte zemi tyrana. Ale já to viděla jinak. Měla jsem vědomě ukončit něčí život. Stát se vrahem. Zahodit nevinnost a navěky žít s pocitem, že jsem zabila něčího syna, bratra.
Tak ať mi nikdo netvrdí, že nespáchám zločit. Že jen pomohu jejich zemi. Vykonám spravedlnost. Chtěla bych je vidět v mé pozici. Určitě by také váhali.

Sirius. Dumbledore. Hedwig. Dobby. Fred. Remus. All dead.
Harry knew he had to stop Voldemort to prevent more deaths. So he did - and he died to destroy Voldemort completely.
But the killing continued as the remaining Death Eathers rampaged through the country.
Ginny. Harry mourned… and secretly thanked Merlin it hadn't been her brother.
Ron's death pushed Harry over the edge. A Timeturner was easily obtained and Harry went raging against time and destiny, back to when Voldemort was just Tom Riddle, a dirty orphan.
No one cried - not because a tyran had been killed, but because no one cared.

Pozn.: Někdy neplatí, že "vražda na tyranu není zločinem". Drabble inspirováno skutečnou událostí.
_____________________________________________
Když jsem přišla domů, už tam čekal. Věděla jsem, že pil. Vždycky pil.
Začalo to nadávkami. Nereagovala jsem. Zatřásl se mnou. Pak dopadla první rána. Druhá. Třetí.
Nákup se dávno rozsypal na zem.
Praštil se mnou o zrcadlo. Rozbilo se.
Všude byla krev.
Sprostě mi nadával.
Vzal židli. Hrozně jsem se bála. Popadla jsem střep.
Smál se mi. Hlasitě se smál. A já se celá klepala.
Napřáhl židli. Jen jsem se bránila.
… obžalovaná…
… za vraždu…
Jen jsem se bránila. Neskutečně jsem se bála.
… je vinná ve všech bodech obžaloby. Odsuzuje se k úhrnnému trestu odnětí svobody…
… na sedm let nepodmíněně.

Nezabiješ. Vzít život jiné lidské bytosti je zločin.
Jenže někteří životy berou. Ve velkém. Stačí jediný podpis na úhledný dokument, jediný rozkaz…
Náš úkol jsme přijali dobrovolně. Zbývá poslední pozdrav z paluby letadla…
Doma je to horší, než jsme čekali. Černé písmo rudých vyhlášek denně pije hektolitry čerstvé krve. Strach, zatemnění, všudypřítomná smrt. Jen ty naše holky jsou čím dál tím krásnější…
Nezabiješ.
Občas zahlodají pochybnosti. Co bude potom? Slíbili jsme splnit rozkaz. Kdo z nás poruší páté přikázání?
Josefova zbraň selhala? Je to znamení?
Nezabiješ.
On ale zabíjí.
Házím bombu.
Zabiju. Tentokrát zabiju.
Vražda na tyranu přece není zločinem.

(rok 1640)
András zhluboka dýchal a pozoroval, jak se pod mužem na zemi před ním pomalu rozlévá krvavá kaluž. Jeho vlastní ruce se pozvolna měnily ze smrtících nástrojů na svou obvyklou, téměř neškodnou podobu. Po několika minutách klesl na kolena a nechal po svých tvářích tiše stékat slzy.
Kolik jich ještě bude muset zaplatit životem, aby to jeho tchánovi konečně stačilo?
András s tím vším z duše nesouhlasil, ale ještě víc ho mrzel výraz ve tváři jeho milované Eirene pokaždé, když večer odcházel.
Snažil se vybírat si ty, kteří si smrt zasloužili. Vrahy, násilníky, tyrany.
Ale kdo byl on, aby je soudil?

Trpěla zvířata, otroci zbaveni důstojnosti.
Bez hlesu, hlasu, bez pozvednutí koňských očí.
Bez pře, bez přání.
Jen dívali se, divili se mlčky, divili se někdy, kam zmizela jejich svoboda.
Bojovali přece za ni.
Ne?
Už neviděli, nevěděli, netrápili se.
K čemu také stesk? Lidského tyrana svrhli a nastoupil nový, zvířecí, na jeho místo.
Pán byl ‚mrtev,‘ a tak tedy žil nový pán, jako prase v žitě si žil
a prase v žitě to bylo.
A nikdy nikdo nemyslel na to, že svoboda je na dosah ruky, tlapy, kopyta.
Nikdo nemyslel, nepomyslel na to, že –
- že vražda na tyranu není zločinem.

A/N: Nejspíš to neodpovídá kánonu:)
Jeho otec byl mudla. Jeho matka čarodějka.
Otec ji nemiloval.
Ani jeho, svého jediného syna.
Každý večer si přihýbal z lahve a služebné z panství se střídaly v jeho posteli tak rychle, že si ani nepamatoval, se kterou už spal a se kterou ještě ne. Těch druhých nebylo mnoho.
Křičel na matku, že je odporná zrůda, která zase porodila jen zrůdu.
Pak obvykle padaly rány.
Jeho otec byl tyran.
Tak to pokračovalo dokud malý Tom nenamířil hůlku na svého otce a nezakřičel: „Avada kedavra!“
Vražda tyrana přeci nemůže být zločin.
A tak se z Toma Rojvola Raddla stal lord Voldemort.

Konečně…
Má to za sebou. Jeho “pacient“ i Kolgar sám.
Konečně…
Chtěl to. Taková šance se naskytne jen jednou za život. Pomsta… Co na tom, že teď už se s Bell nemůže nikdy vidět. Nechal zemřít jejího otce. Nemohl by se té dívce podívat do očí…
Bylo to správné!
***
Takových jako Harald Bornýr, bylo ještě mnoho. Nikdy se neomlouval, neobhajoval ani nelitoval…
A teď? Král Loqar tu před ním ležel na smrtelné posteli. Měl jeho život v rukou, nikdo by mu jeho smrt nevyčítal. Sám věděl nejlíp, že vražda na tyranu není zločinem…
A přece to neudělal. Neměl proto důvod...

V rozpisu hlídek jsem pokaždé pátý.
Kolem poledne se před Jeho komnatou nikdy neděje nic zajímavého.
Byl bych hádal, že se tu nikdy neděje nic zajímavého.
Ale kamarádi z noční vypráví historky, kterým se zdráhám uvěřit.
Je tak nepravděpodobné, že právě On by se bál tmy. Pán zástupů, mocný a nikdy neporažený.
Jenže...
Dneska se začalo stmívat uprostřed dne. Chrámové modlitby se nesou nezvyklým rytmem.
Kroky.
Dveře vrznou. Padá mi k nohám a třese se. Prosí. Prosí o smrt.
Vypočítává hříchy a bezpráví, kterých se dopustil.
Cítím převahu. Příležitost. Pro tohle stálo za to žít.
Nechávám ho naživu. Ať trpí.