Vrah vrahů

(rok 1640)
András zhluboka dýchal a pozoroval, jak se pod mužem na zemi před ním pomalu rozlévá krvavá kaluž. Jeho vlastní ruce se pozvolna měnily ze smrtících nástrojů na svou obvyklou, téměř neškodnou podobu. Po několika minutách klesl na kolena a nechal po svých tvářích tiše stékat slzy.
Kolik jich ještě bude muset zaplatit životem, aby to jeho tchánovi konečně stačilo?
András s tím vším z duše nesouhlasil, ale ještě víc ho mrzel výraz ve tváři jeho milované Eirene pokaždé, když večer odcházel.
Snažil se vybírat si ty, kteří si smrt zasloužili. Vrahy, násilníky, tyrany.
Ale kdo byl on, aby je soudil?