Dreamer's Ship

Cris se zarazil.
"Počkej, Tony! Myslím si, že o nás ví!"
"Tak nekecej a pojď!" seřval ho.
"Ale on ví, že chceme jít právě tam a nadběhne nám!" zakňoural Cri
"Mohli bychom tam být dřív, kdyby sis máknul a nezastavoval se pořád!" otočil se na něj Tony.
"Ale on už tam skoro je," stěžoval si. Tony se zastavil.
"A jak víš, že o nás ví?" zeptal se zmateně.
"Prostě to vím! Pojď, pojď tudy!" naléhal.
"Bože, ty jsi jak dítě! Někdy bych rád věděl, co se děje v tvé hlavě." Cris se na něj zazubil. "Nebo možná ani ne," přiznal.

Anthony s Crisem stáli v místnosti po pas plné žížalami.
"Myslím, že vidím východ," řekl vesele Cris.
"Mám žížaly v botách," stěžoval si Tony.
"Ještě kousek a budeme tam," mrkl na něm.
"Ah! Teď je mám i v kalhotách!" zakňoural.
"Chceš je pomoct vyndat?" navrhl mu šťastně Cris.
"Akorát bys mi tam hodil další..." odmlčel se. "Doufám, že to opravdu je východ, protože to strašně lechtá! Kdyby se aspoň nehemžily!"
"Ani nevíš, jak těm žížalám závidím," řekl polohlasně Cris a odtrhl od něj pohled.
"Kdyby se alespoň nehemžily v mých kalhotách!" vykřikl zoufale Tony.
"Už jsme u východu! Vyklepej je!"

Anthony s Crisem stáli udiveně uprostřed náměstí.
"Měl jsi pravdu," vydechl Tony. "Opravdu je tu všechno z kovu."
"No, ne úplně všechno. Třeba vzduch a voda... nebo atmosféra a tak..."
"Tamhle ten chlap bafá z dýmky olověné kruhy!" vykřikl a praštil Crise loktem.
"To nejdivnější na tom je, že se v tom vzduchu doopravdy rozplývají," řekl Cris.
"To není možné!" otočil se na něj zmateně Tony.
"No, teoreticky je všechno možné. To, co tady neexistuje, existuje zase jinde. Zkus jim vyprávět o dřevě a stromech a taky tomu nebudou chtít věřit."
"No dobře, pane chytrej. Vsadím se, že nevybafeš kruh!"

"Otče, zhřešil jsem," ozval se Tony po chvíli.
"Řekni mi vše o tvém hříchu a Bůh ti možná odpustí."
"Nechal jsem na chvíli Crise bez dozoru." Otec zakašlal.
"To je to, co jsi mi chtěl říct? Nemyslím si, že by to byl nějaký velký hřích."
"Ale kvůli tomu nás teď honí stráž!" stěžoval si.
"A co Cris udělal?"
"Vzal korunu z podstavce a chtěl zkusit, jak v ní vypadám," pokrčil rameny.
"Ah, už to vidím. Neopětovaná láska je taky hřích!" řekl přísně.
"Ale já jí opětuju! Tedy-! To není-!" vykřikl zmateně Cris. Pak rychle vyběhl ven a nechal se zatknout.

Ten den se na pláni odehrála bitva. Někteří by řekli, že byla krvavá, jiní zase že ne, záleží jak se na to kdo dívá.
Ten den se setkaly dvě armády, jedna malá, jedna velká. Protrhla se mračna s obrovským množstvím vody, doprovázená zuřivou bouřkou.
Bylo popraveno spoustu pampelišek, které rostly na pláni kde se bitva odehrála. Spolu s nimi toho dne zemřela i spousta válečníků.
Bitvu nakonec vyhrála menší armáda. Porazila armádu Říše, pak odklidila mrtvé a se zajatci odešla pryč.
Příroda byla ráda. Pampeliškám jež byly ten den popraveny se tím sice život nijak nevrátí, ale můžou vyrůst nové.

Tony si sedl na trávu a zahleděl se do oblohy. Byl naprosto vyčerpán a Cris to nedokázal pochopit.
"Tony, co bys řekl večeru na pláži?" otravoval ho. Anthony utrhl pampelišku a sfoukl z ní chmýří.
"Co si myslíš o návštěvě zoo?" Tony utrhl další pampelišku a také z ní sfoukl chmýří.
"A co třeba romantická večeře pro dva?" flirtoval Cris. Tony utrhl třetí pampelišku-
"Počkej, neslyšel jsi něco?" zeptal se.
"No, neslyšel jsem tvoji odpověď na moje nabídky," pokrčil rameny Cris.
"Ne... zní to jako tichý křik..." řekl a pak se opatrně podíval dolů.
Všechny pampelišky utíkaly pryč před popravou.

"Za Říši!"
"Za Říši!" Ozve se sborově z dáli. Následované hlasitým duněním pochodujících nohou.
Mike sebou zavrtí. Stojí v čele malé armády, kterou Erwin převzala do svého velení. Proti nim pochoduje obrovská armáda Říše. Erwin věří, že on, a malá armáda za jeho zády ji dokážou porazit.
Mike se rozhlédne kolem. Stojí na zelené pláni, jež je pokryta žlutými květinami, slunce svítí ale část oblohy je temně modrá. Nádherný pohled. Zvířata mlčí, na důkaz blížící se bouře, avšak slunce se stále odráží od odlehlé skály.
Zatřese hlavou. Teď se musí soustředit, je tu Říše a armáda, která musí být poražena.

Sordes byla velká a mocná říše.
Vládl ji jeden panovník a senát plný těch nejinteligentnějších.
Města byla velká, plná moudrých a slušných lidí, ulice se leskly čistotou a z kašen se dalo pít.
Vzdělání bylo velmi vysoké a každou chvíli občané této říše něco objevovali. Třeba před chvílí zjistili, že jejich říše doopravdy existuje teprve pár týdnů, i přes to, že pro ně je to několik generací.
Zrovna, když se to panovník rozhodl oznámit lidu, osvítilo ho světlo a uviděl tvář Boha.
"Crisi? Ty jsi nevyhodil ten jogurt!" zakřičel Tony a vyhodil celou říši Sordes i s panovníkem do koše.

"Miku," Strčila Mikovi před obličej Erwin ten svůj. "myslíš si, že potřebuji dietu?"
"Cože?"
"Říkám." Procedila Erwin skrz zuby. "Jestli si náhodou nemyslíš, že bych měla zhubnout!"
"Erwin co tě to popad-"
"Nevyhýbej se otázce!"
"Ne..."
"Vážně ne?"
"Vážně ne, co že tě to tak náhle popadlo?"
"Všechny ty ženy tady. Vypadají jako vosy, neustále se baví, jak by všechny žena, co nejsou tak hubené jako ony měli jít na dietu. Je to velice depresivní!" Zaúpí Erwin. Mike se na ni skepticky podívá.
"Erwin, jako kamarád ti říkám, že vypadáš úžasně. A mimoto, nikdo nemá rád vosy, jsou moc jedovaté."

Cris s Anthonym stáli na meziplanetárním trhu a rozhlíželi se kolem.
"Proč zrovna já musím chytit nějakou nemoc?" postěžoval si Tony.
"Vždyť jsi v podstatě zdraví, jen musíš mít pár dní tu dietu. Koukej, koupíme ti nějaké jídlo, které smíš."
"A jak víš, že v tom není něco, co nemůžu?"
"Mám tady ten seznam," řekl a začal se přehrabovat v tašce.
"Myslíš ten seznam vytvořený pro tamtu planetu?"
"Tak se prostě zeptáme!" navrhl Cris a zamířil si to k nejbližšímu stánku. Po chvíli se vrátil zpět.
"Tak prý v životě o té nemoci neslyšeli, ale mám divnou dýni!" zazubil se.