Profesor von Drak

Fandom: originál
Věnování: Lejdynce, protože jsem jí to slíbila a kvůli jménu (Ty víš.)
---
Jaroslav L. procházel sedmnáctou uličkou, když to uslyšel.
Zpěv. Šílený, falešný zpěv.
„Sedmnáct, sedmnáct. Kdybych já pušku měéél, sedmnáct zářezů bych do pažby udělááál. Sedmnááááct!“
Přímo na něho letěla lahev. Taktak ji zachytil, pamětliv instinktu být potichu. Byla to sedmnáctiletá skotská. Z poloviny vypitá. Zdvihl hlavu. Oblak vznášející se u žárovky podezřele připomínal tvar dvou čísel.
„Sedmnáct!“ ozvalo za uchem. „Sedmnááct! Íchichííí! Sedmnáááct!“
Neznámý rozkošnicky protahoval slabiky.
Jaroslav L. protočil panenky. Prudce se obrátil. Modrý oblak právě mizel za rohem.
„Měl bys mu vysvětlit, že vyhození sedmnáctého člověka z okna, není důvod k radosti,“ doporučil Jaroslav zničeně Danielu von Drakovi.

Věnování: Danae, jejíž komentář mne inspiroval k zalidňování páně von Drakova světa a Rebelce s Kleio za jejich pomoc při seznámení s novým fandomem.
---
Tereza K. si nikdy nevšimla, jaká je v království jejího kolegy tma. Světlo do uliček nezasahovalo. Jen tu a tam visela zaprášená žárovka nad vitrínou se zajímavým, a tudíž i děsivým exemplářem.
Připadalo jí, že bloudí celé hodiny. Polkla rostoucím strachem.
Nepatrně zrychlila krok. Za jejími zády cosi zašramotilo. Prudce bušící srdce cítila až v krku.
Znovu. Tichý smích.
Rozběhla se, ale šum ji pronásledoval. Ulička byla nekonečná. Plíce ji pálily.
„Danieli!“zakřičela zoufale. Nikdo se neozval.
„Danieli!“ zkusila to znovu. Marně. Bez naděje běžela dál. Přímo k otevřenému oknu.
Nestačila zastavit.
***
„Ženská přes palubu!“ uslyšel profesor von Drak pobavený hlas.

Varování: Trocha termodynamiky (fyzikální chemie)
---
Dnes se setkáme v laboratoři. Jděte uličkou C 3 k oknu. Pokračujte po obvodu místnosti k laboratorním plášťům. Cestou nedělejte žádný hluk. Není to bezpečné.
Daniel von Drak
***
Vítám vás. Podívejte se, prosím, do těchto Petriho misek.
Spirály v nich naprosto popírají zákony fyziky. Nejdříve máte pouhou tečku jako zde. Ta se brzy změní v kruh plný amébovitých útvarů.
Ano, mění barvy, také jsem si všiml. Kromě toho je jejich pohyb dočista nahodilý. Kdežto zde. Spirály.
Uspořádaná soustava bez nejmenšího pohybu. Neroste, nesvětélkuje, agar nežere, prostě nic.
Ano, vím, že v uzavřené soustavě entropie vzrůstá, tudíž máme problém. Vědecký problém.

Varování: Výskyt hadů
---
Vítám vás opět ve školních sbírkách. Vidím, že se vám mé kostry líbily. Rád bych vás s nimi seznámil více, bohužel se mi dnes poněkud nedostává času. Je totiž den pravidelného krmení mého domácího mazlíčka. Můžete se dívat, pokud chcete.
Ne, nebojte se, nepůjdeme ke mně domů. Mám ji tady. Je jedním z několika živých exponátů mé sbírky. Žádám vás, žádné prudké pohyby, je trochu bázlivá.
Seznamte se, prosím. Jmenuje se Julie. Stará přesně tři roky. Vskutku krásný had, že?
Zatím je malinká, ale počkejte až vyroste. To může mít k deseti metrům.
Nebojte se, Julinka vás neuštkne. Anakondy škrtí.

Varování: Podivínské, mírně nechutné
Poznámka: 1) Achondroplázie je geneticky podmíněná porucha růstu. Postižení jsou velmi malé postavy (průměrně 125 cm).
2) Inspiraci známým profesorem nepopírám, ale skutečný předobraz je jinde.
---
Vítejte, vážení. Jmenuji se Daniel von Drak. Jsem učitel a neobyčejnou souhrou náhod také správce školních sbírek jednoho středočeského gymnázia, kteroužto nevděčnou funkci zastávám od svého nástupu do zdejšího ústavu.
Dovolte mi, prosím, abych vás provedl po svých sbírkách.
Doufám pouze, že nejste takové stádo paviánů, jaké musím obvykle učit a budete se chovat tiše. K mým exponátům je potřeba mít úctu.
Tady je první z nich. Prosklená vitrína plná kostí. Nebojte se, tyhle jsou zvířecí. Zatím.
Podívejte se na tu nádhernou hraboší lebku. Mám vám ji vyndat k detailnějšímu náhledu?
Nebo zde. Přímo klenot sbírky. Muž s achonroplázií. Skvostné.