Jedenačtyřicátá

Už se kvapem blíží konec, teď není čas na hádanky,
dosaďme si jisté střípky, ať zapadnou do skládanky.
Vraťme se až na začátek, do království bez dědice,
ke králi, co měl jen dceru, od života chtěl však více.
Princeznička osnovala proti němu pikle,
chovala se ve své cele víc než neobvykle.
Ač zavřená ve své věži, vyčnívala z davu,
král se proto rozhodl jí nechat setnout hlavu.
K princezně se tehdy vkradla pod pláštíkem noci,
žena, která temné čáry měla ve své moci.
Vzpomínáš na žalářníka? Dělal, že nic nevidí,
byl však zvědav, co čekáte od prosťáčků, od lidí?
Ani on tajemství nevzal si do hrobu,
detailně svým štětcem vykreslil podobu.
To on je autorem Zuzčiných obrazů,
co měly varovat, že přijde k úrazu.
Na druhém vykreslil jak jen se dalo,
co že se tam za noci osudné stalo.
Princezna věděla, že zemřít může,
byla tak ochotna svléct se i z kůže
jen aby na špalek svou hlavu nekladla
a spásná myšlenka záhy ji napadla.
Inspiraci našla ve hrách, při nichž hráči podvádí
a ta stará čarodějka zas toužila po mládí.
Slovo dalo slovo, směla do křivule pohledět
a budoucí tahy smrtky dopředu se dozvědět.
Smrtka měla stálý zvyk hrát s odsouzenci na smrt šachy,
vždy vyhrála, nedělala proto s ničím velké štráchy.
Jista si vítězstvím kývla i na přání,
které už z doslechu průšvihem zavání.
O tom ale příště, teď si řekněme co dál,
tu noc obchod výměnný se zdárně dokonal.
Princezna platila mládím a krásou,
za něco, co mělo být její spásou.
Na vítězství ve hře nyní vsází všechny karty
a doufá, že Smrt ji záhy nepolíbí na rty.
Pro bosorku byla nová image změna milá,
my už víme, že si jí však dlouho neužila.
Podezřelý levoboček, co království získal,
hon na ženy toho druhu zanedlouho spískal.
Jste zvědaví na hru v šach?
Čekejte na další tah.