9. Dárek

„Ať se nepřerazíte!“
Nohy židlí zaskřípaly na dřevěné podlaze, klukovská ruka zachytila opěradlo těsně nad zemí. Dvojčata se ušklíbla a vyrazila tryskem z kuchyně.
Malý Tim se loudal pomalu za nimi. Dneska se mu do školy obzvlášť nechtělo, vzduch voněl jarem, louže se hemžily pulci a on má celé dopoledne slabikovat!
Statná žena s vlasy do uzlu se obrátila na vytáhlého mládence, který ještě dojídal snídani.
„Je potřeba spravit tu zídku na kručinkové pastvině, ať zase nenaháníme ovce po vřesu.“
„Vím, mami, už jsem si tam včera navozil kameny.“
„Fajn,“ pokývla hospodyně, naložila na tác prázdné hrnky a misky a zamířila do kuchyně.
Hanka přikryla zbylý chléb v ošatce ubrouskem, uklidila slánku na místo, posbírala příbory a nesla je ke škopku.
„Můžu jít kousek s Timem? Je mu smutno.“
Žena se na ni usmála. Konečně tu někdo nelítá jako třeštiprdlo. A vnímá ostatní.
„Ale jenom k můstku. A nepřibližuj se k vodě!“
Holčička nadšeně zapištěla a vyřítila se ze dveří stejně rychle jako předtím Jack a Atrie, jen na o polovinu kratších nožkách.

Od říčky se neloudala. Natrhala do sukýnky obzvlášť dlouhá stébla trávy a hromadu sedmikrásek. Pampelišky nesla v rukách, aby zas nedostala vyhubováno za upatlané fleky.
Králíků bylo šest. Zelené stonky prostrčila skrze pletivo všem, spravedlivě rozdělila i sedmikrásky, ale vybrané lahůdky si schovávala pro šedivou ramlici. Opatrně otočila kličkou a pootevřela kotec. Natáhla ruku a chystala se pomazlit s hebkým kožíškem, když zaslechla slabounké pištění. Vzadu v rohu ve hnízdě ze sena a chlupů se hemžila růžová stvořeníčka.
Hanka zírala s otevřenou pusou. Žluté květy pustila na zem, na otevřená dvířka si ani nevzpomněla a vyrazila do domu.
„Ženka má miminka!“