20. Dokud můžeme

Plukovník MacKay měl za sebou divoký den a před sebou pravděpodobně stejně divokou noc.
K zařízení bylo čím dál tím víc věcí, zdálo by se.
An Gerasdan není nafukovací, i když je to turistické městečko se vším všudy. Kolik tu v oblasti mohlo uvíznout turistů? Tisíce, to bylo jasné. Více než pět? Určitě. Více než deset? Pravděpodobně.
Budou mít tendenci se uchýlit do větších měst.
To znamená sem.
Kolik se jich sem pohodlně vejde? Jak se jim podaří integrovat mezi místní?
Integrace je nutnost. Spojit lidi, ne je rozdělovat.
Informace, informace, informace. Neustálé spojení se Stornoway, koordinace postupu. Sdílení; co nejvíc lidí musí mít co nejširší znalosti. Vnější Hebridy jsou odříznutou enklávou; takových enkláv tu může víc. Je nutno definovat jejich hranice. Bezpečné a nebezpečné území...
Pokud se za týden vrátí věci do normálu, namáhají se teď zbytečně a v brzké budoucnosti je někdo seřve.
MacKayovi to bylo jedno, jeho degradovat nemůžou.
Je zvyklý připravovat se na nejhorší.
A pokud bude situace trvat delší dobu, o některé enklávy přijdou. Vnější Hebridy nejsou potravinově soběstačné.
Jsme MY potravinově soběstační?
Té myšlenky se bál. Ale pravda byla taková, že záviselo především na tom, jak velká je přesně jejich enkláva.
A kolik zemědělské půdy zahrnuje.
Jaro tu ještě pořádně nezačalo, ještě bude čas zasít...
No jo. Osivo.
Problémy k řešení se kupily a kupily.
Delegování pravomocí byla nutnost a MacKay to věděl. Proto svolal k jednání i starostu a městskou radu.
Mobily se mu k tomuto účelu neosvědčily, protože dotyční měli buď obsazeno, nebo byli dočasně nedostupní.
Ale poslové jsou jen primitivní možností předávání zpráv, nikoliv hloupou.

Městští radní samozřejmě nebyli ze stávající situace nadšení.
„Kdo vám dal právo... kdo vám dal autoritu tady vydávat nějaké rozkazy? Tohle je... vojenský převrat!“
„Pane Wallaci...“
„Jsem starosta!“
„Pane starosto, proto tady právě jste. Protože MY chceme pracovat s VÁMI, protože potřebujeme vaše znalosti a zkušenosti a protože v současný situaci musíme táhnout za jeden provaz. Všichni. Společně.“
„V současný situaci, v současný situaci,“ rozčiloval se starosta. „Dobře, uznávám, že se dějou divný věci, ale ta vaše válka? To je přece absurdní, proč by chtěl někdo bojovat tady? Přiznejte se, není to jen vaše zbožný přání? Větší půlka vás tu je v důchodu, chybí vám akce a velení. To nejní žádná ostuda, ale nedělejte tu z toho Vietnam!“
MacKay zaváhal.
„Kéž byste měl pravdu, pane,“ řekl potom. „Ale zeptejte se sám sebe - co když nemáte? Teď ubíhají ty hodiny, které nám dávají možnost rozhodnout, jaká bude naše budoucnost. Tedy v tom případě, že pravdu nemáte. Jestli ale pravdu máte - no, nikdo nebude radši než já.“
„To bych si dovolila nesouhlasit,“ podotkla vysoká zakulacená radní. „Moje dcera odjela do Glasgow a nemůžu se jí dovolat. Je tu spousta lidí, kterým se uleví víc než vám, pokud je tohle jen nějaký zmatek.“
Podplukovník Thompsonová automaticky přešla k pověšené mapě a severně od Glasgow nakreslila červený otazník.
Už tam jeden byl, na severním okraji Loch Lomond.
Její vážnost a rutina, s jakou se obrátila k mapě, dodala situaci další rozměr.
„Vy si vážně myslíte, lidi, že je to zlý,“ řekl starosta.
„Bohužel.“
K vyřešení bylo hodně věcí. A spolu přicházeli stále na další a další.
Místní zdroje; surovinné, lidské i potravinové. Identifikace strategických provozů a zajištění jejich fungování po co nejdelší dobu. Průzkum území... začínala přicházet hlášení průzkumníků. Možné problémy se zatím ukázaly jenom v Dornie a bude je mnohem lepší řešit civilní než vojenskou cestou.
Schůzka byla podivnou směsí problémů, jejich možných řešení a nově se objevivších dalších problémů, naděje i beznaděje.
Pak zhasla světla a beznaděj na chvíli zvítězila.
„Asi bychom se měli jít vyspat a pokračovat zítra po svítání,“ zněl obecný konsenzus.
„Já se ještě stavím u nemocnice a zjistím, jestli mají dost nafty pro generátor. Zítra jim zařídíme preferenční zásobování,“ prohlásil starosta.
Plukovníku MacKayovi se domů ještě nechtělo.
Zavolá Stornoway, dokud může. Seznámí je se současným vývojem situace. A zjistí, s kolika enklávami se spojili oni... a jak je může kontaktovat sám.
Dokud spojení trvá.
Světlo na to má.
Jeho baterka funguje na setrvačník.

Svítání ho zastihlo pod stolem na dvou samonafukovacích karimatkách, zakukleného do spacáku.
Jedna z karimatek již měla svá léta a byla spíše samovyfukovací, ale to v noci neměl sílu řešit. Teď se mu tento fakt mstil bolestí v zádech.
Už mi není dvacet.
Naštěstí zvolna se trousící účastníci porady nevypadali o nic čerstvěji než on.
Zvolna se trousící.
Budíky zapojené do sítě přestaly fungovat.
Kdo měl budík na baterky, nevěděl, kdy vlastně bude svítat. A na internetu se to už nedalo najít.
Rytmus života se rychle změnil, teď si na to budou pomalu zvykat.
A sledování času bude další věc k řešení. To ale zrovna teď nespěchá.
S denním světlem začala přicházet hlášení od průzkumných hlídek. To byly informace extrémně důležité, ale vzhledem k množství věcí k řešení poněkud rušivé. Proto se porada přesunula o patro výš, do menší, ale stále použitelné zasedačky, zatímco v hlavní místnosti dole zůstala podplukovník Thompsonová, místní průvodci a sbírka map, které se utěšeně barvily.
Jednotka Oban přenocovala na předem určeném místě (jímž byl Oban) a během noci si doplnila znalosti o blízkém okolí převážně díky rybářům a obsluze zdejšího trajektového terminálu. Trajektové spojení s ostrovem Mull bylo bez potíží, stejně jako ostrov samotný. Ostrov Kerrera byl od města na dohled, vše se zdálo být v naprostém pořádku. Trajekt dorazil i z ostrovu Lismore, spojení s Vnějšími Hebridami bylo prevenčně přerušeno. S Colonsay se podařilo spojit, ale žádný trajekt k nim nedorazil. Islay a Jura mlčely, možná to byl ten důvod.
Tým se vydá k jihu, bude zkoumat silnice a silničky nejdřív při pobřeží, později dále. Bude svou polohu hlásit každých deset mil.
Tomu se říká pečlivý tým!
Možná by měli podobně instruovat i ostatní. Uvidí se při večerním hlášení.
Jih... jih je nejdůležitější. Rovinatá krajina, půda sice ne z nejúrodnějších, ale na zdejší podmínky pořád výborná kvalita.
Ano, jih je důležitý.
Konečně se jim také podařilo získat přímé spojení se severní enklávou. Bylo diskutabilní, jak dlouho vydrží, protože místní geografické podmínky rádiovým vlnám moc nepřály. To ten Torridon a další horské masivy okolo. Zatím používali nouzové telefony z místních parkovišť, které kvůli složitým podmínkám a špatnému mobilnímu signálu dosud nebyly zrušeny.
Pevná linka by měla nějaký ten výpadek elektřiny nějakou dobu zvládnout, ne?
Mají pár dnů.
Snad.
Ullapool ale každopádně nejde cestou průzkumných týmů, oni nemají průzkumné týmy. Amatérská horská služba, požárníci, několik desítek policistů v celém regionu. To je víceméně všechno.
V Glasgow panuje chaos; nevýhoda velkoměsta. Příliš mnoho lidí, boj autorit, nejasná posloupnost velení. Stornoway má hlavní slovo nad vojenskými složkami, ale městští radní, místní poslanci Skotského parlamentu, politici, paravojenské organizace, zvěstovatelé soudného dne a představitelé tisku, všichni se přetahují o to, kdo vlastně bude „vést komunikaci s veřejností“ a „řešit krizovou situaci“.
Lidi z Nížin; co od nich očekávat.
Naštěstí se tolik hádají mezi sebou, že je nenapadá prosazovat svůj vliv i na Vysočině.
To se zdejší politickou reprezentací ještě vyhráli loterii.
Oni ještě možná oportunisté vylezou, ale vědí, na co si mají dávat pozor.
Snad se to nezvrhne jako v Glasgow.
Plukovník MacKay to nedovolí.
Podplukovník Thompsonová si dýchla do dlaní. Chlad se jí držel v prstech a tužka jí špatně poslouchala.
„Jaký je stav?“ objevil se ten, na kterého před chvílí myslela. „Nějaké nové zprávy? Poslyšte, tady ale máte zimu.“
Malá zasedačka ve více lidech se přece jen lépe zadýchá než tahle velká ratejna.
„Od zítřka se přesouváme do hotelu Cruachan, patří městu. Není to žádný luxus, ale má plynová světla a olejové topení...“ na chvíli se zarazil.
„Olejové topení a plynová světla, dobře. To budeme muset nějak vyřešit. Ten radní za Zelené nechce kácet lesy a topit dřevem a já mu rozumím... no... tak nám asi nezbude, než topit rašelinou.“
„Potěš Pánbu.“