Mistrovi Mandaly hořkla slavnostní večeře v ústech.
Gunnar je mrtvý.
Pohltil ho Oheň. Právě ten element, kterého se odjakživa nejvíc bál.
Měl jsem to předvídat. Měl jsem.
Ale já místo toho zasáhl, otevřel jsem před ním právě tuto cestu a ještě ho povzbudil, aby na ni vstoupil...
On měl správné tušení. Ale věřil mi, a tak šel.
Jak jsem si mohl myslet, že jsem silnější než vůle Pěti stromů Mandaly? Ona si vybírá. Já to měl jen poznat.
Jenže já na to byl příliš pyšný.
Co záleží na tom, že Ayreho nemám rád?
Gunnara jsem měl.
Tohle si nikdy neodpustím.
Út, 2010-04-13 00:12 — Lejdynka
:( Jak to mohl vědět? Ačkoli
:( Jak to mohl vědět? Ačkoli ano, obvykle nás zničí to, čeho se nejvíc bojíme.
Což je docela depresivní představa.
Konec je krásně a smutně citlivý.
Moc líbilo.
Út, 2010-04-13 11:23 — ioannina
Mandala je celá hrozně
Mandala je celá hrozně divná... Lidi v ní ničí to, čeho se nejvíc bojí, a pak taky přehnaná sebedůvěra.
Díky. :-) Dost jsem si nebyla jistá, jestli to bude srozumitelný. Byla jsem včera strašně utahaná...
Út, 2010-04-13 13:24 — Lejdynka
Otázka je, jak moc je která
Otázka je, jak moc je která sebedůvěra přehnaná a jak moc je správná. Člověk se může vždycky netrefit.
Bylo to srozumitelné. A hezké a smutné.
Po, 2010-04-12 22:57 — Profesor
Líbí se mi. Takové smutné a
Líbí se mi. Takové smutné a nevyžadující mnoho slov.
Út, 2010-04-13 11:21 — ioannina
Díky. Původní nápad byl cirka
Díky.
Původní nápad byl cirka na pět stránek v bloku... lyrickej, nesrozumitelnej, rozvleklej. Je to zkrátka jeden z těch kousků, co člověku straší v hlavě, že chtějí na papír, a přitom se celou dobu kroutí pod propiskou.
Tohle jsou chvilky, kdy oceňuju termín a limit slov.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit