Poznámka: Chronologicky navazuje na: A.26/4, Tři. Jedna a dva. a Kdy času neubývá.
Poznámka 2: Děkuji Kleio za konzultaci. :)
Poznámka 3: Pro Lejdynku, která si přála ráno po a nateklé rty.
Poznámka 4: Věřím ve své čtenáře, kteří to pochopí (a pochopí tím pádem i téma).
Otevřel rozespalá víčka a zmateně zamžoural – 5:47, hlásil budík na nočním stolku. Chvíli bojoval s představou padnout zpátky do měkkého polštáře a znovu usnout; zřejmě by se byl již dávno probudil zimou, peřina mu sotva přikrývala lýtka, ale tělo přitulené na jeho, v posteli pro jednoho, příjemně hřálo. Zadíval se na Daniela, snad o vteřinu déle, než by se slušelo. Co asi řekne, až se probudí?
Přinutil se vstát, neslyšně posbíral kousky svého oblečení. Zuby si stiskl spodní ret, sykl – nečekal, že bude ještě tak citlivý.
Potichu otevíral dveře, když ho zarazil Danielův ochraptělý hlas: „Nechceš na cestu třeba kafe?“
Út, 2010-04-13 00:10 — Lejdynka
Mníííík! -rozteklá,
Mníííík!
-rozteklá, rozpuštěná, uchumlaná-
Bože, to je nádherné. Tak krásně jemné a něžné, a - nateklé rty!
Děkuju!! -nadšená-
Poslední věta je - taková viditelná, vizuální.
Asi je vychumlám.
Dokonalé.
Po, 2010-04-12 22:56 — Profesor
Nádhera. Zvlášť pro mne,
Nádhera. Zvlášť pro mne, která miluji jméno Daniel.
Čt, 2010-05-06 11:34 — Dangerous
Já taky. :)
Já taky. :)
Po, 2010-04-12 22:55 — Kleio
Ráno a nádherně opuchlé a
Ráno a nádherně opuchlé a citlivé rty po prolíbané noci. A snaha vyhnout se zlému, i když čeká to obyčejné a krásné lidské štěstí...
Moc se mi líbí tenhle příběh. Doufám, že ještě bude alespoň jeden. Vždycky je hezčí lichý počet. ;)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit