Obří kufr

Naposledy se rozhlédnu po místnosti. Vypadá to, že už tu nic nezůstalo. Vše je buď v kufru, nebo v batohu a začíná mě přepadat smutek.

Nebylo to tak dlouho, co jsem se nastěhovala a zamilovala si to tu. Tak velkou postel jsem nikdy předtím neměla a měla nespočet výhod. A ten fakt, že tu nebyl stůl, mi vlastně ani nevadil. Vůbec mi nechyběl a naopak se tu snáz udržoval pořádek. Zvláštní, dřív jsem seděla skoro jen za stolem.

Ještě naposledy se posadím na postel a pak už mířím po schodech dolů i s obřím kufrem.

Je čas na nový začátek.