Ať jasná záře trilionů hvězd
co tvoří vesmír biliony let,
neb ničivé objetí černých děr,
kde samo světlo musíš oželet -
to vše lze vzít a ještě mnohem víc,
však sílu ducha nevyváží nic!
Kde schránka lidská slabá, tenká je,
a v mysli chyba za chybou se skví,
kde k uzoufání prostý rozum se
ke vnímání všech podstat nevzchopí,
kde i já sám, byť přemocný jsem Q
se zklamal podruhé i poprvé -
tam někde, skryté nevědomou tmou
je to, co činí muže hrdinou.
Je dlouhá pouť od hvězdy za hvězdou
po všech těch letech poutí vítěznou.
Teď všechno končí, a já musím dál,
však hrdý jsem za to, že jsem vás znal,
můj kapitáne. Zbývá jen si přát
tam někde venku se opět setkat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tohle muselo ven...
Dain
Tohle muselo ven...
Hvězdytyčné
Izvin
A já su moc ráda, že šlo. Člověka až nadchne číst to, jak je to toužebné a nebetyčné. Tedy spíš hvězdytyčné.