Ze života kotěte

Domem se neslo volání: "Mindo! Mindo!" 
Schválně jsem nereagovala, dvounožka měla u mě vroubek, zabavila mi chřestící míček a já si neměla s čím hrát.

"Petře, neviděl jsi kotě?"
"Do sklepa ses dívala?"
"Nestraš, zase bychom ji museli vykoupat a mně se ještě nezahojily škrábance od minula."

Pochopitelně jsem byla na zakázaném území, hledala jsem novou hračkou. Hele tady něco je. Pocem, neutíkej, to že máš osm nohou, neznamená, že mi utečeš. Pěkně si tě připlácnu. Co je s tebou, jak to že se nehýbeš? Nejsi ty nakonec jídlo.
Právě v tu chvíli se objevila dvounožka: "Fuj! Nežer toho pavouka."