Bez vládců

V puklinách vápence, kde voní divoký tymián, existují včelí státy. Ženské republiky. 

Trubce snášejí na chvíli. Dokud nesplní úkol. Než předají kód. Jsou dočasnými dary pro královnu. Trpěni pro jediný let, pro vteřinu rozkoše. Jakmile slunce klesne, sestry jim ukážou cestu k východu. Bez jídla. Bez milosti. Příroda nemiluje zbytečnost. 

Existují i jiná uspořádání. Včely samotářky. Zednice, co v prachu cest využijí každou škvíru. Zútulní opuštěnou myší díru, zabydlí se v rezavé nábojnici. Bez královny, bez armády. Svobodné. Volné. 

Když úly hučí hněvem, a roj zní stejnou melodií, samotářka letí dál. Sama se postará o med. Nežádá soucit.

Celu nesnese.