Vltava

Po kapkách se slévám do pramínků
vprostřed mokřin a zelených lesů,
trávím čas na lukách plných vřesu,
kde si skládám za vlnou jen vlnku.

Když si nočním tichem za úplňku,
kolem hradů čnících na útesu
pluji krajem rusalek a běsů,
žízně zbavím jelena i srnku.

Cestou svou se já den za dnem vinu
jméno moje kdysi znělo "divoká",
však já nyní poklidně si plynu.

Město za městem tak s klidem minu,
a v kraji, kde hora stojí vysoká,
do objetí k Labi se přivinu.