Ein Märchen aus alten Zeiten

Práce mám až nad hlavu, diplomku na krku a oni mi zrovna teď musí přidělit erasmačku. Němku, odněkud od Rýna. Nějakou Gertrúdu s hranatou čelistí a rukama jak lopaty od mlýna. Z životopisu mi utkvělo, že prej ráda zpívá. No jasně.
Lezu do Karbonu a přes cigaretovej opar vidím nepravděpodobně hezkou holku samotnou u stolku. Usmívá se, trochu nejistě, zlatý (klišé, vím, ale to se jinak nedá nazvat) vlnitý vlasy se jí kroutí po zádech, a ta figura...
„Du bist die Neue?“ ptám se stupidně a snažím se udržet oběh krve v horní části těla.
„Na ja,“ usměje se, „Lorelei.“