Děvčátko v jeho náruči milosrdně spalo. Dýchalo. Pořád ještě. Severin žasl, jak nádherné to je: držet v rukou spící dítě. Až dodnes si to nedokázal představit. Jsem moc naměkko, říkal si, prostě jsem se jen bál, že ji ten příšerný nevypočitatelný, nevyzkoušený dryják zabije. Nebo ne?
Zapudil zbytečné úvahy. Teď musejí především zmizet.
Koni odstřikovaly od kopyt celé vějíře vody. Severin je zdvíhal do vzduchu a tvořil z nich mlhu a déšť.
Po pár mílích z potoka vyjel. Dítě v jeho náruči bylo teď celé mokré a chvělo se.
Když ji vytíral do sucha svým pláštěm, poprvé ze spánku broukla.
Pravidelní čtenáři nejspíš odhadnou, ve které části Lisina příběhu se nacházíme, ale stejně. Severin jí dal první dávku lektvaru a odváží ji z té fary, kde málem umřela na následky zničení pečeti exorcismem. Vlastně se poprvé reálně uviděli před pár hodinami.
Ten lektvar je Severinův vynález a toto je první (a nadlouho poslední) případ, kdy jej použil.
Po tomhle drabblíku by měl dějově následovat tento prastarý, kde by mohlo být i nějaké vysvětlení pro dosud nezasvěcené.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásně se to skládá dohromady
zana
Krásně se to skládá dohromady.
Tu scénu s průjezdem potokem
ioannina
Tu scénu s průjezdem potokem jsem si chtěla napsat už dlouho. <3
Ta se povedla. Dělat z vody
mila_jj
Ta se povedla. Dělat z vody mlhu bych chtěla taky umět.
Jo, Severinek je dítě Vody,
ioannina
Jo, Severinek je dítě Vody, ti umí věci...
Je to tak, děti si nejvíc
kytka
Je to tak, děti si nejvíc dokážou člověka získat, když spí.
A scéna v potoce je fakt krásná.
O té scéně v potoce jsem
ioannina
O té scéně v potoce jsem věděla ještě dřív, než jsem vymyslela, jak Severin Lisu z toho Aylesbury dostane. <3