Zlatá bula

Přemysl a Vladislav si po několikáté pročítali listiny se zlatou pečetí – byli v zásadě spokojeni, i když jim bylo jasné, že prosazení sepsaných ustanovení jim dá ještě mnoho práce. Otisk pečetidla císaře římského sice dodával jistou vážnost, ale Přemysl I. Otakar si živě vzpomínal, jak jeho otec dědičnost trůnu vůlí císařskou ustanovenou neobhájil. Naopak si byl vědom toho, že některá fakta bylo vhodnější zatajit, ta o možnosti volit hlavu státu hlavně pánům z Lemberka a z Lipé.
Vladislav Jindřich byl, coby právoplatný markrabě moravský, zmatený jen z jedné věci. Měl nárok na Mocran et Mocran. A netušil, co to je.