Všechny ženy Karla IV.

Chtěla jsem jako citlivku vyobrazit princezničku Blanku, ale nějak mi z toho jako největší cíťa vyšel Karel. Odmítl se svěřit, kterou ze svých manželek měl nejraději (je gentleman), ale ať to bylo jak bylo, zdá se, že jeho vykalkulovaná manželství fungovala víc než dobře.

Karel IV. byl ženatý čtyřikrát.
S Blankou z Valois ho oženili už v sedmi letech. Ve skutečnosti s ní začal žít v roce 1334 (to oběma bylo sedmnáct), kdy za ním přijela do Prahy. Rozmazlená princeznička (jejím bratrem byl francouzský král Filip VI.) se s českým prostředím sžila nadmíru dobře. Lidé ji milovali, což zvlášť nelibě nesla druhá manželka Jana Lucemburského Beatrix. Karel s ní měl dvě dcery - Markétu a Kateřinu. Zemřela patrně na tuberkulózu v roce 1348.
Již o rok později se Karel oženil s Annou Falckou. Šlo o důmyslný politický tah, který mu z nepřátel udělal přátelé. Tak to dělával často. Měl obrovskou radost, když mu Anna porodila následníka - prince Václava. Ten však bohužel zemřel už ve dvou letech, o rok později, v roce 1353, zemřela i Anna, patrně následkem úrazu po pádu z koně.
A opět následuje brzký sňatek - tentokrát s Annou Svídnickou (Původně ji chtěl oženit se svým synem, když ten zemřel, rozhodl se vzít si mladinkou ženu sám), a opět to Karlovi nese politické zisky. Ale zdá se, že toto manželství bylo i harmonické, Anna byla na svou dobu velmi vzdělaná, bohužel však byla i křehká.
Co však přineslo Karlovi největší radost, bylo, že po první dceři Alžbětě se narodil syn Václav, budoucí český král. Při porodu třetího potomka, v roce 1362, Anna umírá.
Situace se opakuje. Tentokrát si Karel bere Alžbětu (Elišku) Pomořanskou, o celých třicet let mladší. Zda byla opravdu tak silná, jak nám ji ukazuje film Noc na Karlštejně, to nevíme. V každém případě dala Karlovi více dětí než všechny předchozí ženy dohromady (Celkem šest, přestože dva ze synů zemřeli jako děti) a jako jediná Karla přežila.

Pokud správně počítáte, Karlovi u mě na pohovce je něco kolem padesáti. Je snad jasné, že kluka si ve svém věku domů zvát nebudu.