NESOUTĚŽNÍ
Můj milý víš
Co je to se bát
Mít velký strach
Z otevření dveří
Bát se tak moc
Tak strašně
Strašně moc
Jako se bojím já
Můj milý věz
Ač divné se Ti
To jistě zdá
A je to tak
Strašně se bojím
Vyjít ze dveří
Zavřely se mi
Jak se to stává
Můj milý víš
Něco končí a
Mělo by prý
I začínat
Jenomže dveře se
Zavřely a zamkly
Nechci je otevřít
Jednou to stačilo
Můj milý věz
Život se mi změnil
Zničil a převrátil
Díky téhle době
Tohle Ti nikdy
Nepředám a Ty
Boty moje zkrátka
Jaksi nenosíš
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Myslím, že zajímavě
Faob
Myslím, že zajímavě postihuješ dusivou tíži této doby: dosavadní život změnila, zničila a převrátila, jenže vyjít do ní, vstoupit do ní znamená již nikdy se nemoci vrátit aspoň k něčemu před ní, k těm zničeným zbytkům... Nezvalova naděje je tu odmítnuta: něco krásného skončilo, nic krásného nezačíná. Zůstává hrůza ze života.
Děkuji, Faobe.
Profesor
Je to tak. Tohle se už nezmění.