Emoce a myšlenky naházené na papír... tedy obrazovku.
Mrtvá, mrtvá, mrtvá... křičí to na mě ze všech stran, jak je to dávno, co jsi žila? Z obličeje zbývají jen kruhy pod očima a pevně sevřené rty, srdce pomalu trouchniví, hruď jen prázdná schránka. Ale já nechci! řvu, slzy se valí po tváři. Sotva dospělá a už vyhořelá, nechci být popel! Nekonečný koloběh, nároky, tlak, výčitky a před spaním odbytá modlitba. Nevím, jak se to dělá a jak žít naplno, chci se porvat o každou minutu, ale - nevím - jak! Otázky všech hledajících, kde, kdy, nač a proč? Duše na kraji propasti, jen tenký provázek ji drží… zběsilá touha žít.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je smutné
Aries
to je smutné
Díky za komentář.
Esti Vera
Díky za komentář.
Hezky jsi to napsala.
Aplír
Hezky jsi to napsala.
To naše rychlá doba nás stale honi využít každou minutu. K životu naplno, ale patří se i zastavit, rozjímat, vychutnat si klid a zběsilé tempo na chvíli odkopnout. :)
K tomu sa pridávam, je veľmi
wandrika
K tomu sa pridávam, je veľmi dôležité pre telo aj pre dušu nerobiť niekedy vôbec nič.
Díky!
Esti Vera
Díky!
Děkuji, to určitě :)
Esti Vera
Děkuji, to určitě :)
To je nějaké hodně rozervané
Esclarte
To je nějaké hodně rozervané a nešťastné. Ať je líp, pokud to jen jde, hlavně proboha žádné náhražky.
Děkuji, je v tom jisté
Esti Vera
Děkuji, je v tom jisté přehánění, naštěstí je spousta chvil, kdy člověk vidí svět úplně jinak a veseleji :)
Ta odbytá modlitba, ta je
Faob
Ta odbytá modlitba, ta je nejhorší... Hm, pokus o vtip! Odstup vypravěče od autora tu trochu nezřetelný, takže v komentářích musí čtenář našlapovat opatrně: jako jistý generační popis sepsáno skvěle a vlastně úžasně mladistvě, touha žít a žít naplno je něco, co později už trochu poztráceno (a se starostmi o jiné i upozaděno), jako pocity Esti Vera cítím chloupek přehánění, neb ta skvělá, cílevědomá, soutěžní i ohleduplná, což vše se dá vyčíst z Tvých drabblat a komentářů zde! Jinými slovy: žiješ naplno, a ani o tom nevíš!
Děkuji! Dost často bojuju s
Esti Vera
Děkuji! Dost často bojuju s tím, jakou formu psaní vlastně zvolit, když tolik věcí dávám ze sebe a vztahuji ke svému životu, ale přitom spoustu jiných přidávám a občas zveličuji; průběžně přecházím mezi povzdechem osobním a generačním, někdy zaplétám myšlenky jinde přečtené a zaslechnuté... a pak to všechno bez ladu a skladu házím přes sebe :)
Každopádně mockrát díky, život je zkrátka výzva, se kterou se člověk musí zkusit nějak vypořádat.
Modlím se za to, aby Tě to
Lee
Modlím se za to, aby Tě to tempo nikdy nesemlelo. Myslím, že tohle všechno je sice těžké, ale mnohem mnohem lepší, než kdyby měl člověk mrtvý uvnitř pocit, že je všechno v pořádku. Jen se pořád ptej, protože Bůh nebude mlčet navěky. :)
Děkuji za milý komentář.
Esti Vera
Děkuji za milý komentář. Myslím si, že tisíce otázek mohou mít občas větší váhu než jedna jediná odpověď... :)
Já bych se asi už jen
strigga
Já bych se asi už jen připíchla pod Leein komentář, protože to vystihla naprosto přesně.. a ještě bych dodala, že je to nádherně napsaný a ač se potýkám s jinými věcmi, vlastně mě to občas taky dost vystihuje. Děkuju :)
Já děkuju za milý komentář :)
Esti Vera
Já děkuju za milý komentář :)
*slz*
Keneu
*slz*
Najít rovnováhu mezi plněním všech nároků a pouhým přežíváním je strašně těžké. Já teď jedu jen to přežívání v kombinaci s výčitkami svědomí. Drž se.
*virtuální objetí*
Vracím virtuální objetí, taky
Esti Vera
Vracím virtuální objetí, taky se drž :)