Někdy je to lehké vyplodit sto slov, někdy si říkám že je to fajn výzva a někdy slzím, že to musím ostříhat... a co vy, jak se cítíte se sto slovy, když vás to psaní chytne?
" To je moje studna. " Odsekla silně, až se bála, že strach jí bude vylézat z očí.
" Jenže já mám pušku. " Oponoval vetřelec ve fešáckých hadrech.
" Není nabytá a já jsem rychlá... "
" Dám ti ránu do zubů a ty zkrotneš. "
"Zapomněl jsi, že tu nejsem sama... "
" Co to meleš, vždyť... " ucítil na krku něco kluzkého. Ani necukl, ovšem stačilo vidět jeho panenky.
" Dokud neřeknu, nic ti neudělá... "
" Já tu taky nejsem sám. Za mnou brzo uvidíš mého odstřelovače. Má koně a dobře střílí. "
" A co se prostě o tu vodu rozdělit? "
"To navrhuje až teď? " Přikývla a on po chvíli taky.
Dnes do šlo hezky... ať se jednou letos sejdeme na nějakém vyhodnocení soutěže.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nejvíc bolí zkracování,
Kleio
Nejvíc bolí zkracování, protože pak se občas vytratí atmosféra, někdy o pointa. Ale po letech je snazší mít sto slov nějak v oku. :-)
Jo, zkracování je prevít. :)
Aplír
Jo, zkracování je prevít. :)
Pozor, správně je není nabitá (puška).
Já mám ráda ten pocit, kdy
Lee
Já mám ráda ten pocit, kdy člověk dopíše a počitadlo ukazuje rovnou stovku. To je slast největší. :D
Povedený mikropříběh.
bedrníka
Přetahování i pointa mají ten správný švih.